Vůle, motivace, odhodlání. To vše má Miroslav Smrčka z Ústí nad Labem. Někdejší plavec, jemuž letos bude jednapadesát let, má jasný cíl: Jet reprezentovat Česko na letní paralympijské hry v brazilském Riu. Mirek totiž nevidí.

Ráno neviděl

Z jeho příběhu mrazí. O zrak totiž nepřišel postupně, ale náhle. Stalo se to před třemi lety; na ten okamžik si ale pamatuje dobře. „Ráno jsem šel rozsvítit. Myslel jsem, že mi praskla žárovka. Jenže jsem neviděl," popisuje.

Předtím měl dva roky zdravotní potíže, bolela ho hlava, zvracel. Viděl ale pořád stejně a nikdo, ani doktoři, ho nevarovali před možností, že oslepne. Se svým nečekaným postižením se proto vyrovnával dost těžko.

Plavec Miroslav Smrčka oslepl, přesto chce na olympiádu.„Po ztrátě zraku jsem jednoho dne vlezl v lednu do Labe, mělo čtrnáct stupňů, nebyl jsem na tom psychicky dobře," přiznává. „Víte, měl jsem spoustu zájmů, záliby, 
a to všechno najednou zmizelo, tak jsem se upnul na plavání, to je to jediné, co mohu dělat. Upnul jsem se na to, když jsem v tom byl kdysi dobrý," říká.

Byl reprezentant

Mirek má k plavání opravdu blízko, je totiž  bývalý reprezentant Československa, plaval závodně 200 metrů znak. Na mistrovství České republiky byl několikrát druhý. Startoval  za nároďák 
třeba v Maďarsku, Rakousku, Holandsku.

„Když mi bylo 38, tak jsem byl ještě na mistrovství světa i veteránů v Anglii, tam jsem bez trénování plaval stovku na znak za 1:05," říká s tím, že když byl ve vrcholné formě, plaval ji dokonce za 57:82. 
I teď, v padesáti letech, by se rád dostal na čas kolem minuty.

Plave v Děčíně

Mirek se na paralympijské hry připravuje v Děčíně. Musí. „Jsme z Ústí nad Labem, kde probíhá rekonstrukce bazénu. Musíme poděkovat Děčínu za to, že tady můžeme trénovat. Bude to trvat dva roky," říká Mirkův manažer Petr Budínský s tím, že se Mirek připravuje na dvě trati, a to 100 a 200 metrů znak.

Mirek má kolem sebe podle manažera vynikající realizační tým, který mu poskytuje nezbytné zázemí. Skupinu tvoří trenér Petr Thiel, kondiční trenér Milan Brigadoi a on, jako manažer a také asistent starající se, aby všechno fungovalo.

„Trénujeme každý den dvě hodiny. Také o víkendu. V Ústí to bylo i dvakrát denně, ráno 
a odpoledne. Teď ale jezdíme každý den do Děčína. Mirek si potřebuje osahat bazén, jeho orientace je zatím hodně špatná," popisuje Budínský. „Důležité je zvládnout obrátky," dodává.

„Mám asistenta, který mi pískne před obrátkou. Nebo je třeba mít napočítaná tempa, o to se teď snažím – je to sedm až devět temp na 25 metrů bazénu. Když jste unavený, tempa se liší, může jich být až deset. Za začátku to bylo horší, teď už se to zlepšuje," popisuje Mirek.

Plavec Miroslav Smrčka oslepl, přesto chce na olympiádu.Kromě toho musí odstranit ještě jiný problém – takzvané šněrování po bazénu sem 
a tam. Musí se zkrátka naučit plavat rovně. Mirek je v tréninkové zátěži už přes pět měsíců a cítí se dobře. I když po svém postižení zatím ještě nezávodil.

Prověrky

I proto pro něj jeho tým chystá řadu prověrek, neboli ostrých závodů. „Budeme jezdit po závodech, po našich mistrovstvích, to budu plavat proti zdravým sportovcům," říká Mirek a jeho manažer dodává, že první ostrý závod je čeká 
v říjnu. To vše za jediným cílem: Kvalifikovat se do Ria.

„Myslím i na medaili. Malé cíle nemají smysl. Udělám pro to všechno, co půjde," říká 
s tím, že svůj věk jako handicap nevidí. „Pořád v sobě tu elasticitu mám, dám ruce na zem. Mám 
i dobrou kloubní pohyblivost. Nutí mě i dodržovat životosprávu, alkohol nepiju," říká.

Co po Riu?

Mirek přiznává, že plavání je nyní hlavní náplní jeho života, jehož se nechce vzdát. A to ani po paralympiádě. „Budu plavat i po Riu. Nemám jinou náplň, život se mi zhroutil, postižení zraku je nevratné," uzavírá.

Za redakci mu přejeme, ať se daří!