„Každý den kupujeme vodu balenou. Máme děti, které chodí do školy. Za chvíli budou špinavé, zavšivené, nemůžeme si ani pořádně vyprat,“ popisuje žena, která se představuje jako Ludmila. Obyvateli ubytovny jsou především Romové, včetně seniorů a dětí. Celkově jich tu žijí asi tři desítky.

Nefunkční topení a voda ale přesto není hlavním problémem. Zdejším nájemníkům totiž v neděli skončí stávající smlouvy a nikdo neví, co s nimi bude dál.

Podle primátorova náměstka Ivana Langra je město se situací na ubytovně obeznámeno. „Podle našich informací majitel komunikuje s klienty už od podzimu s tím, že bude provoz ubytovny na jaře ukončovat. Důvodem má být to, že nechce na své náklady dotovat neplatiče,“ uvádí Langr.

To ale nájemníci zpochybňují. „Nic takového nám vůbec nenaznačil,“ namítá paní Ludmila. Správce ubytovny podle nájemníků není k dosažení. „Přestal sem chodit v půlce ledna, telefon nikomu nezvedá,“ pokračuje Ludmila. Telefon opakovaně nezvedl ani redaktorovi Deníku, nikdo nereagoval ani na zvonění na jeho dům. Obyvatelé ubytovny se tak bojí, že v pondělí skončí na ulici.

Náhradní ubytování už si někteří začali shánět, zatím bez valného výsledku. „Volali jsme na různá místa, někde nechtějí děti, někde požadují vysokou kauci, na kterou nemáme,“ vyjmenovává uklízečka Eva. Do azylových domů se místní stěhovat nechtějí, znamenalo by to rozdělení jejich rodin.

Že je hledání bydlení složité, a to nejen v tomto případě, potvrzuje i Andrea Šťastná z organizace Romodrom, která se věnuje sociálně vyloučeným lidem. „Situaci v Doubí monitorujeme. Jelikož ale bydlení není, je to složitá situace. Do komerčního nájmu je často vzít nechtějí, například z důvodu etnicity nebo početnějších rodin, a město byty nemá,“ popsala Andrea Šťastná. Věc ovšem není úplně černobílá. „Ti klienti si za to částečně mohou i sami, někteří neplatí včas nájem,“ upozornila Šťastná.

Podle paní Ludmily se v ubytovně skutečně nacházejí i lidé, kteří nájem neplatí. „Správce jsme se ptali, proč je nevyhodí. Takhle to odneseme my,“ zlobí se.

Za jednu malou místnost si správce účtuje částky, za které se dá v Liberci sehnat i běžný byt. Nájem se odvíjí od počtu osob. Na fakturách, které nájemníci ukazují, se objevují sumy jako devět, deset či třináct tisíc. Ty jim z větší části hradí úřad práce prostřednictvím příspěvku na bydlení, obyvatelé doplácejí jen menší část.

Stav ubytovny ale tak vysokým nájmům neodpovídá. Kromě nefungujícího topení a vody se zde nachází řada dalších závad. Do jaké míry jsou způsobeny samotnými nájemníky a do jaké míry správce údržbu zanedbával, není snadné rozklíčovat.

Pokud se 1. dubna nájemníci skutečně ocitnou na ulici, je jim podle náměstka Ivana Langra magistrát připraven pomoci hledat nějaké řešení, podobně jako například loni v prosinci obyvatelům nedalekého domu ve Vesci, který musel být kvůli havarijnímu stavu uzavřen. „Zaměstnanci sociální správy pravděpodobně obvolají ostatní ubytovny, tam se možná nějaká kapacita najde. Myslím, že se je umístit podaří, vždycky se to zatím podařilo, byť kapacity nejsou nafukovací,“ řekl Langr.

Kapacita městských bytů je ale podle něj téměř plná. „Ti lidé jsou do nich navíc neumístitelní, nesplňují totiž základní podmínku bezdlužnosti,“ uzavřel.