English ist muss, Deutsch ist plus. Tohle rčení koluje poslední dobou mezi němčináři. Reagují tak na stav, kdy zatímco angličtina se stává nedílnou součástí předškolní výuky, zájem o němčinu, řeč našich nejbližších sousedů, zvolna upadá. Vlaštovky se ale přeci jen najdou. Někde dokonce celé hnízdo.

V Mateřské škole v Klášterní ulici v Liberci chodí na němčinu více než polovina ze 184 přítomných dětí. A není to jen výsada předškoláků.
„Němčinu se tu učí už děti od tří let," potvrzuje mi ředitelka školky Kamila Podrápská.

Škola hrou

Výuka probíhá téměř denně, a trvá patnáct minut. Zcela podle Komenského zásady „Škola hrou". To už vcházíme do herny. „Kommt zu mir," svolává paní paní ředitelka malé žáky pohybem ruky k sobě. „Základem je řeč těla, mimika. Neučím děti slovíčka, ale rozumět tomu, co říkám. Když je německy vyzvu, aby si sedly, udělají to. Češtinu používáme minimálně," popisuje učitelka. Dětem se rozvíjí to, čemu se odborně říká fonematický sluch. „Je to stejné, jako když se malé dítě učí mateřštinu. Dlouho na něj mluvíte, dítě se vám učí rozumět a teprve po čase začne samo mluvit," vysvětluje.

Děti si rozdávají rytmické nástroje a začnou zpívat. „Kinder, Kinder, kommt zu mir. Opakují po učitelce a dál v němčině pokračují: „Budeme si zpívat, budeme tancovat, budeme se učit: Singen, tanzen, lernen wir…

Mít to v uších

„Když mi přišla dcera poprvé domů a začala zpívat „Kinder, Kinder…", byla jsem mile překvapená, že se tady němčině a ještě takovouhle super formou někdo vůbec věnuje," pochvaluje si maminka ani ne čtyřleté Emmy, Alena Kubečková.

Je jí sice jasné, že se takhle malé dítě německy nenaučí, ale výhodou bude tato znalost při setkání s němčinou na základní nebo později na střední škole. „Bude už mít zkrátka němčinu v uších," dodává matka. „To je přesně ono," potvrzuje Kamila Podrápská, učitelka němčiny a ředitelka v jedné osobě.

„Byl by nesmysl myslet si, že tady vychováváme budoucí překladatele nebo tlumočníky. Jde nám o to, probudit v dětech o němčinu zájem, který na základních školách pokulhává," vysvětluje bývalá proděkanka Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci. S univerzitou při výuce ostatně úzce spolupracují. Kromě jí samotné tu děti učí němčině i Martina Čeřovská z katedry němčiny.

K sousedům

I když je školka v liberecké Klášterní ulici počtem žáků určitou raritou, není v kraji jediná.

V Jablonci se do němčiny srdnatě pustili například v Mateřské škole Pampeliška, v Hrádku nad Nisou na tamní mateřské i základní škole. Společně se také zapojili do tříjazyčného projektu Trilingo, jehož cílem je poznat jazyk sousedů. „U nás i v Polsku se učí děti povinně angličtinu, ale my žijeme v bezprostředním sousedství Německa, proto nám přišlo logické se přidat," vysvětluje Věra Týřová ze ZŠ v Hrádku nad Nisou.

Ještě před tím spolu zcela spontánně začala spolupracovat Mateřská škola Liberecká v Hrádku s německými školkami v Hartavě a Jonsdorfu. Děti se mezi sebou běžně navštěvují, což je podle Věry Týřové ten nejpřirozenější způsob výuky cizího jazyka.

Den jazyků

Společné poznání jazyka sousedů vyvrcholí letos na podzim v rámci Dne jazyků 26. září. Přihlásit se do něj mohou školky i školy. Probíhat bude různými formami přímo na školách. „Děti mohou malovat, fotit nebo psát básničky, vzniklá dílka pak vybereme do putovní výstavy, kterou vyšleme po školkách," uzavřela Věra Týřová.