Tisíce, tisíce závodníků, od běžců lehkonohých ptáčků až po supící těžkooděnce. Nekonečný proud. Při stoupání na Holubník se nad zástupy vznáší zápach potu a oblak páry jako nad karavanou. Oteplují vesmír. Stromy praskají, hodiny se závodníci valí lesy, bezhlaví a nezadržitelní jako prérijní bizoni. Zvláštní pomníček! Tak vnímá Jizerskou padesátku spisovatel Miloslav Nevrlý.

Mezi zmiňovanými prérijními bizony byla letos například i liberecká novinářka z Aktuálně.cz Martina Machová, toho času na mateřské dovolené. Před jejím výkonem je potřeba smeknout. Kvůli miminku a nedostatku sněhu před samotným závodem neměla na trénink příliš času. Přesto dojela, a to v uspokojivém čase.

„Samotnou mne překvapilo, že jsem dojela pro mne v celku dobrém čase. Vtipné bylo, že jsem se s přítelem dohodla, že mne budou s malým čekat v cíli, a nestihl mne, říkala jsem totiž , že to pojedu tak šest hodin," uvedla pro Deník Machová, s tím, že ji k běžkám přivedl otec. Nejdřív ji musel nutit, v šestnácti letech tomuto sportu propadla dobrovolně. Okouzlila ji příroda Jizerek.

„Z trati si pamatuji zlomené hole a lyže, hodně lidí padalo. vzpomínám na pána, co zajel po kolena do potoka a brodil se roztříštěným ledem," popsala své zážitky novinářka.

Úrazy

Podle horských záchranářů bylo letos na Jizerské padesátce poměrně dost úrazů. „Naštěstí se jednalo jen o lehká a středně těžká zranění. Zasahovali jsme asi dvacetkrát. Vzhledem k deštěm narušené trati to ale ještě dopadlo dobře. Například nevidomý běžec sjel po pás do vody. Jedna žena rovněž spadla do vody a jak se lekla, tak si jí lokla, nešlo o nic vážného," řekl náčelník Horské služby Bedřichov René Mašín.