„A tak jsem se seznámil nejprve s jejím bratrem a poté i s otcem, kteří byli oba vášnivými myslivci. Především otec, ten byl nejen myslivec, ale i chovatel loveckých psů, rybář, včelař a zahrádkář v jedné osobě – zkrátka každým coulem člověk spjatý s přírodou.“ Nenápadně zasel Oldřichovi do duše ten neklid, který člověka v kterékoli roční době, za jakéhokoli počasí, jedno, jestli ve dne nebo v noci, táhne do luk a lesů.

Před těmi 35 lety bylo, co se týká myslivosti, všechno jinak. Poté, co úspěšně složil zkoušky pro žadatele o první lovecký lístek, do lesa chodil pouze s brokovnicí (na právo nosit kulovou zbraň si musel mladý myslivec počkat i několik let), v obyčejných gumovkách a vatovaném pracovním kabátě. Jen ten zelený myslivecký klobouk vypovídal cosi po příslušnosti k „zelenému cechu“. „Bez ohledu na běžné povinnosti jsem býval v háji v týdnu téměř každý den a k tomu prakticky celé víkendy,“ vzpomněl Oldřich Kočí.

Jizersko-ještědský horský spolek a Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody spojily síly a snaží se obnovit Jizerské smrčiny.
Jizerské smrčiny procházejí obnovou. Pomohou k tomu přehrážky a výsadba

Ranní šoulačky, večerní čekané, norování, které se mnohdy protáhlo na úmornou práci s kopáním ukryté lišky, krmení zvěře v době nouze, péče o bažanty ve spolkové bažantnici, podzimní hony a další a další aktivity – to byly stovky hodin věnované myslivosti. Ale vše kolem nás se mění a stejně tomu je i s myslivostí. V dobách před 35 lety ještě ze společných honů nosili myslivci na Železnobrodsku 20 až 30 zajíců a počet ulovených bažantů závisel pouze na tom, kolik a kdy jsme jich vypustili z naší voliéry do volné přírody. „Zato narazit na divočáka byla velká vzácnost a pokud se jej podařilo někomu ulovit, víc než jeden dva kusy na celé sdružení za rok jich nebývalo, oslavy nebraly konce.“

Dnes lze zajíce v revíru spočítat na prstech ruky a naopak s divočáky svádí zdejší myslivci marný boj, neboť postupné změny ve skladbě pěstování zemědělských plodin, kdy nové velké plochy kukuřice a řepky působí jako neomezený zdroj potravy a zároveň bezpečný úkryt, a mnohde i nezodpovědný přístup k jejich lovu nahrává populační explozi. Připočteme-li přirozenou inteligenci černé zvěře, není divu, že se nedaří udržet jejich stavy na únosné míře.

V Jizerských horách bylo vyhlášeno bezzásahové území Rašeliniště Jizery
Jizerské hory mají už dvě bezzásahové zóny. Nová chrání Rašeliniště Jizery

„Oproti dřívějšku už máme k dispozici skvělé oblečení pro každou loveckou příležitost, techniku, která nám umožňuje sledovat, vyhledávat a lovit zvěř za jakýchkoli podmínek – mám tím na mysli fotopasti, noční vidění, termovize a další. Co je to platné, ani tyto prostředky vám neumožní provozovat myslivost z tepla obýváku,“ dodal Oldřich Kočí.