V loni nové hře, pokloně prvorepublikové divadelní tvorbě Ježka, Voskovce a Wericha, ale i písničkám Jiřího Šlitra, zpívá čtyři písničky včetně hitu Blázen a dítě, napsaného pro Hanu Hegerovou. O tom už ale více v rozhovoru s ním.

Je to úžasná škola

Jaká je radost, zpívat v Semaforu? V legendárním divadle?
Opravdu velká. Shodou okolností jsem dostal nabídku zazpívat si v divadle Semafor, hraju už ve druhé hře. Jakékoli setkání s panem Suchým a s paní Molavcovou je prostě skvělý. Je to úžasná škola.

V čem to bylo a je těžké?
Pan Suchý je mistr svého oboru a pokud s ním chcete stát na jednom jevišti, musíte obstát. Je to těžký, ale zároveň je skvělý pozorovat ho při práci. Jak přesně ví, co chce a zároveň přesně každému dává jeho prostor. Že nepřijde a řekne: „Chci, aby to bylo takhle." Skutečně dá hercům a zpěvákům prostor, aby si to udělali podle sebe a potom s nimi řeší jestli tak, anebo jinak. V Semaforu hraju „už" rok, což v jeho pětapadesátileté historii je sekunda. Ale musím říct, že pokaždé, když jdu domů ze zkoušky nebo z představení, mám pocit, že psát texty a psát písně je ta nejjednodušší věc na světě. Že to je čirá radost. Pan Suchý mě opravdu inspiroval. Nakopl mě k tomu, že od té doby co ho znám, se mi texty píší mnohem snáz. A je to mnohem větší radost.

Musel jste se v Semaforu otrkat?
Samozřejmě. Byl jsem nový host souboru a první, na co jsem si nemohl zvyknout, bylo, že pan Suchý chtěl, abych mu tykal. To jsem opravdu nedal (smích), a nakonec řekl: „Dobře, tak vy budete jediný, komu budu vykat. To si snad budu pamatovat." Taky jsem musel na zkouškách předvést, co ve mně je… a snad jsem úplně nezklamal.

Divadlem Semafor prošla řada slavných lidí. Vnímáte své hraní u pana Suchého jako závazek, či jako otázku prestiže?
Já slovo prestiž nemám moc rád. Ale je fakt, že to, že v představení Osvobozené divadlo Semafor můžu zpívat píseň, kterou Jiří Suchý napsal pro Hanu Hegerovou, Blázen a dítě, to beru jako velkou poctu. A dávám si strašlivě záležet.

Vyrostl jste na Semaforu?
Právě že nevyrostl, vyrostla na něm generace mých rodičů. Ale když jsem byl malej, tak jsme všechny ty písničky zpívali, kdykoli jsme jeli autem. Zpíval se tenkrát Semafor, Osvobozené divadlo a moravské lidovky. Takže ten základ jsem měl a když jsem po mnoha letech dostal tu šanci si zazpívat se Semaforem a s panem Suchým, a rodiče přijeli na premiéru, tak měli slzy v očích. Což je správný…

Dnes jsem si povídal se slečnou, která ve foyer ústeckého divadla prodává CD a DVD Semaforu. Říkala: Michal bude zpívat jen čtyři písničky, ALE DŮLEŽITÝ. Jak to vnímáte? Někdo by třeba ani na to představení nejel, nevyplatilo by se mu to…
(smích) Jsou to jen čtyři písně, ale opravdu důležité. To byla naše první spolupráce, tam si mě myslím chtěl pan Suchý trochu zkusit, jestli se vůbec s tou jeho poetikou potkáme. Takže tam zpívám dvě písně z Osvobozeného divadla a dvě ze Semaforu.

Ale zpíváte už ve dvou hrách…
Protože jsme se asi potkali, nabídl mi i roli v představení Prsten pana Nibelunga, kde zpívám už osm písní. Mám roli Rapsóda, to znamená průvodce dějem. Takže myslím, že jsme se s panem Suchým potkali a dělá nám radost spolupracovat.