Stoly se o víkendu na Dlaskově statku prohýbaly pod tíhou zabijačkových pochoutek. Děti vyzývaly medvěda k tanci. Starosta Dolánek u Turnova předával klíč od obce maškarám, ať si pořádně zařádí. Zkrátka masopust.

„Jsem si tady mohl vyrobit i vlastní masku. Paní v kostýmu mi pomáhala vyrazit do škrabošky oči, nalepit knír. Já si ji pomaloval podle sebe," vylíčil s nadšením desetiletý Marek, který přijel s babičkou. „S maskou doma vystraším rodiče," dodal se šibalským úsměvem a běžel si pro domácí koblihu k jednomu ze stánků, u kterého byla menší fronta. Na jitrnice a jelita o kousek dál si museli návštěvníci postát i několik desítek minut, zájem byl velký.

Karneval aneb maso pryč

Masopust je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře.

Masopust, a zvláště několik posledních dní tohoto období, býval pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst před Velikonocemi.

V době masopustu se na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Těm, kdo se slávy nezúčastnil, se posílala bohatá výslužka.

Masopust končil v noci před Popeleční středou (ta letos připadá na 18. února), kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu. Druhý den (na Popeleční středu) se naposledy konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory.

Kdo je kdo

Masopustní masky bývaly a dodnes jsou velmi rozmanité. Některé, zejména ty zvířecí, mají velmi dlouhou tradici a pocházejí z doby před rozšířením křesťanství.

Medvěda obvykle vede postava medvědáře, který jej vodí na řetěze. S medvědem si musí každá dívka či žena zatančit. Pro hospodářství to přinášelo plodnou úrodu. Dnes vám to ale především přinese veselou zábavu.

Žid patří k maskám, které vytvářejí chaos a jejich chování bývá poťouchlé. Smlouvají a prodávají, třeba i ukradené věci. Dávají ostatním šňupnout tabáku a hned požadují zaplatit. Kdo tak neučiní, dostane pěkně pytlem.

Turci zase hodně tancují, a proto se do těchto masek nejčastěji oblékají mladí chlapci. Slaměný v jedné ruce většinou drží rožeň, kam napichuje výslužku, ve druhé karabáč nebo bič. Někde mu přihlížející rozbíjejí o záda staré vyřazené hrnce.

Laufr ve staveních předem zjišťuje, jak budou maškary přivítány. Samotný pestrobarevný Masopust končívá špatně. Většinou oběšením nebo utopením, případně jinou formou „smrti".

Dlaskův statek. Co o něm víme

Dlaskův statek je typickou ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu z konce 18. století. Původními majiteli statku byla rodina sedláků Dlasků, z nichž nejznámějším byl Josef Dlask, narozený v roce 1782. Lidový písmák, dolánecký rychtář a novátorský hospodář byl významnou postavou regionální historie. Roubený Dlaskův statek s typickou pojizerskou skládanou lomenicí a pavlačí je od roku 2010 národní kulturní památkou. Při vchodu do usedlosti se nachází socha Panny Marie z roku 1784 a patrový roubený špýchar, který sem byl v šedesátých letech 20. století přenesen z Malého Rohozce.

Od r. 1967 je celý areál součástí národopisného oddělení Muzea Českého ráje v Turnově, které objekt v r. 1969 zpřístupnilo veřejnosti. V současné době se zde nachází stálá expozice lidového interiéru a podomácké výroby v oblasti Pojizeří, doplněná o krátkodobé tématické výstavy.