Rodina zároveň ubytovala už dvě rodiny z Ukrajiny. Vlastní několik bytů, a protože měli zrovna dva volné, neváhali. Menší obývá žena s dvěma dcerami, druhý širší rodina se čtyřmi dětmi. Za několik dní či týdnů nabídnou další byt i starší rodinný dům po prarodičích. Dům je ale zatím odpojen od energií. Až vše naběhne, domek nabídne ubytování dalším uprchlíkům. Sem se mají vejít až tři rodiny. 

Jako řízení osudu berou manželé fakt, že těsně před invazí Ruska na Ukrajinu do dětského centra Myšonet, které ve Smržovce provozují, přijali jako novou pracovní sílu ženu původem z Ukrajiny. „To se ukázalo být prozíravé, teď máme i překladatelku. Můžeme se tak postarat i o ukrajinské děti, pokud tady u nás najdou jejich matky práci,“ pousmála se Lenka. Sama navíc pracuje ve speciálním pedagogickém centru. 

Právě na vzdělávání se při pomoci uprchlíkům dost zapomíná. „Můžeme je učit, díky již zmíněné pedagožce původem z Ukrajiny nabídneme dětem myslím smysluplnou výuku,“ popsala Bittmannová. Do budoucna je ale podle ní nutné, aby se děti co nejdříve integrovaly do českých škol. "Nevíme, jak tady budou dlouho, možná některé budou chtít zůstat v Česku,“ doplnila. Oba manželé pracují v pedagogické sféře, Lenka dokáže pomoci s výukou češtiny, navíc může nabídnout i speciální pedagogiku pro autistické děti.

Pro ženy mají nasmlouvané dokonce i zaměstnání. Místní firma několik minimálně brigádně zaměstná, dvě až tři místa pro tyto konkrétní ženy připravuje jistý liberecký hotel. „Pokud si nebudou vydělávat, necháme je bydlet u nás. Všechny ale o práci projevily velký zájem, nemíní zůstávat pro kohokoli přítěží. Jsou tak zřejmě navyklé.“ Když Rusko vpadlo na Ukrajinu, hned přemýšleli, jak pomoci. „Rozeslala jsem zprávu asi dvaceti známým, že společně něco vybereme,“ popsala Lenka Bittmannová. 

Zpráva se roznesla široko daleko. Do centra Myšonet začali lidé nosit materiál po desítkách. „Ta zpráva zarezonovala neuvěřitelně,“ vzpomněl Julius Bittmann. Dostala se až do házenkářského klubu SK Liberec Handball. „Volali, že pro nás něco málo mají. Nemohl jsem ani dýchat, když mi naložili půlku dodávky. Vybrali spacáky, mezi sebou se složili na léky za šest tisíc korun. Na to dlouho nezapomenu,“ přiblížil Julius. 

Manželé ale nezapomenou ani na další. „Zapojilo se hodně lidí ze Smržovky a Jablonce. Rodiče chodili s dětmi, které samy vybíraly věci pro děti ukrajinské,“ doplnila Bittmannová. 

Je otázka, zda lidem vydrží solidarita

Do budoucnosti uprchlíků ale hledí s obavami. Přirovnává současnou situaci k nástupu prvních vln onemocnění covid-19. „Na začátku lidé zdravotníkům tleskali, postupem času se ale objevily nadávky a dokonce napadání. Obávám se, že pokud se válka na Ukrajině protáhne, aby tuto obří solidární pomoc nevystřídalo něco podobného,“ uzavřela Lenka, která je připravena pomáhat i v delším časovém horizontu.