Hlavní hrdina Omden z duše nenávidí povolání svého otce, který je majitelem bordelu. Poté, co ho nepřijmou na univerzitu, rozhodne se vzít osud do vlastních rukou. Autorka zdůrazňuje, že dobré příběhy mají sjednocovat a ne ještě víc rozdělovat. „Často narážím na to, že praví milovníci fantasy chtějí velké dobrodružství, vznešené činy, všudypřítomnou magii… Nic z toho u mě nenajdou, pracuji s fantasy kulisami jinak,“ svěřila se v rozhovoru pro Deník Jitka Ládrová.

Můžete přiblížit svou cestu k psaní? Stojí za tím nějaký příběh, například vášnivé knihomolství v dětství?

Mám pocit, že všechny čtenáře zklamu hned první odpovědí, ale žádný extra příběh nemám. Jsem celkem obyčejná holka, nyní už máma, která by ráda po sobě světu něco zanechala. Vlastně jsem ani nikdy nepatřila mezi velké čtenáře. Moje maminka byla spíš milovnice televize, takže jsem si cestu ke knihám prošlapávala až později a sama.

Sci-fi svět vychází z toho našeho

Zabruslila jste do fantasy světa, čím vás zrovna tento žánr oslovil?

Fantasy beru především jako ideální kulisu pro vylíčení příběhu. Reálie mého fiktivního světa vycházejí z toho našeho a jsou stavěné tak, aby podpořily hlavní myšlenku, kterou chci čtenáři předat. Je v tom velká svoboda. Když to uvedu na příkladu své knihy, Němé duše si pohrávají s tématem, jak nenápadně roste zlo. Dlouho není vidět, často kolem sebe šíří lži a najednou je příliš pozdě na to ho zastavit. Kdybych stejné téma měla napsat v našem světě, musela bych se politicky vymezit, což jako autor nechci. Dobré příběhy mají spojovat a ne ještě víc rozdělovat.

Historická souprava, kterou tvoří motorový vůz z roku 1915 vyrobený firmou Ringhoffer a vlečný vůz od stejné firmy z roku 1930, na prvního máje vyjela na koleje.
Historická tramvaj z Prahy vyrazila na koleje, sveze cestující na Den vítězství

Jestli se nepletu, vás tento žánr ovlivnil i v dalších složkách života, že?

Ruku na srdce, která žena by nechtěla fotku, kde je jako vznešená bojovnice s vlkem? Ale jinak to beru s rezervou. Tematická focení byla spíše způsobem, jak na příběhy upozornit více lidí. Každý autor bojuje o pozornost čtenářů a já v tomto ohledu nejsem nijak výjimečná.

Čím se podle vás vyznačuje opravdový fantasy román?

Něčím jiným, než co píšu. (smích) Popravdě často narážím na to, že praví milovníci fantasy chtějí velké dobrodružství, vznešené činy, všudypřítomnou magii… nic z toho u mě nenajdou. Jak jsem již uvedla, pracuji s fantasy kulisami jinak.

Debutovala jste knihou Němé duše, která vyšla loni na podzim. Proč by po tomto fantasy románu měl čtenář sáhnout, v čem je originální v té záplavě knih?

Myslím, že Němé duše jdou do hloubky lidských charakterů. Příběh je zdánlivě jednoduchý, začíná v nevěstinci na okraji džungle, odkud pochází hlavní hrdina Omden a jeho nevlastní sestra. Postupně se děj díky tajemným úmrtím v srdci pralesa proplétá s osudem kralevice a velitele stráží. Díky nim se oba sourozenci dostanou do vysoké politiky. Zde se ukazuje pravá povaha Omdena. Je to přesně ten typ člověka, který touží po moci a chce dokázat něco víc. Otázkou je, kam až může tento přístup člověka zavést.

Píšu celkem minimalisticky, nechávám prostor čtenáři

Jak dlouho kniha vznikala a jak se rodil její název, na co by měl odkazovat?

Prvotní námět na knihu vznikl už v roce 2014, ale tehdy jsem nebyla autorsky vyzrálá. Potřebovala jsem na sobě ještě pracovat, psala jsem do soutěží a teprve v roce 2021 jsem se k příběhu vrátila a kompletně jsem původní verzi přepsala. Název jsem měla už tehdy. Němé duše odkazují na legendu, která se celým příběhem někde na pozadí prolíná.

Předtím jste měla zkušenost s psaním povídek. Co vám je bližší, uzavřená povídka či vybudování vlastního románového fantasy světa?

Určitě román, byť každou dílčí kapitolu nějakým způsobem pointuju, takže ve mně asi něco z povídek zůstalo. (smích)

Liberecká zoo bojuje za orla opičího.
Zoo Liberec hostí filipínské chovatele orla opičího, přijeli sem na stáž

Jak byste popsala svůj autorský styl?

To je hrozně těžká otázka, jsem radši, když toto hodnotí čtenáři, protože to každý vnímá dost subjektivně. Obecně mi ale přijde, že píšu celkem minimalisticky. Často nechávám na čtenáři, aby si dokresloval věci z náznaků. Předkládám jeden pohled, ale chci, aby si lidé našli ten svůj. Ne každý na tuto hru přistoupí, každopádně čtenář má ode mě před sebou to, jak jednotlivé postavy vnímají samy sebe a jak se snaží působit na druhé. Jenže i my sami se vnímáme jinak, leckdy v lepším světle, než to vidí naše okolí. Je to lidská přirozenost a velmi mě baví s tímto „rozporem“ pracovat.

Knihu vydalo poměrně renomované a prestižní nakladatelství Host. Vnímáte i toto jako úspěch?

Ano. Do jejich fantasy/sci-fi redakce chodí ročně přibližně 200 rukopisů. Vydávají necelých 10. Když jsem tohle při prvním osobním setkání s mým redaktorem zjistila, uvědomila jsem si, že dostat se tam nebyla vůbec samozřejmost. Opravdu mají z čeho vybírat a já jsem neskutečně ráda za to, že si vybrali právě mou knihu.

Jako jedna z mála autorek jste založila i e-shop, kde svým čtenářům kromě knihy nabízíte i bonusový materiál. O co se jedná?

Jedná se o způsob, jakým mohu být čtenářům blíž. Máme tu novou dobu a výzvy jako umělá inteligence. Chci předávat takovou hodnotu, kterou jim podobné technologie určitě neposkytnou. Zvu je do zákulisí a jsem ráda, když toto pozvání přijmou.

Umělé inteligence se Jitka Ládrová nebojí

Obálka vznikala s využitím umělé inteligence, čímž reflektuje aktuální problematiku AI. Někteří jsou názoru, že nahradí či minimálně ovlivní, řadu profesí. Jak vy se stavíte k umělé inteligenci?

Neplánovaně jsem se toho dotkla už v předešlé otázce. Určitě souhlasím s tím, že umělá inteligence některé profese významně ovlivní. A ano, někoho možná i nahradí. Spíš to ale budou lidé, kteří se odmítají přizpůsobovat a jít s dobou. Jak asi výše vyplynulo, já sama se k tomu stavím jako k výzvě. Čím více technologií kolem sebe máme, tím víc si v konečném důsledku ceníme toho, když se od nich můžeme na chvíli odpojit. Jít na besedu s autorem a nechat si podepsat knihu, kterou si pak dám do knihovny a ne do čtečky. To vše v sobě bude mít vždycky kouzlo. Určitě se umělé inteligence nebojím.

Liberecká záchranná stanice Archa přivítala nové pacienty.
Mládě zapadlo do kanálu, kachnu poté přejelo auto. Archa přivítala nové pacienty

Jaké se vám dostávají čtenářské ohlasy?

Různorodé. Už jsem o kus výš naznačila, že Němé duše nejsou pro ty nejskalnější fanoušky fantasy. Můj redaktor Jiří Štěpán nedávno v rozhovoru pro Kreativní inkoust zmínil, že si nakladatelství Host často vybírá knihy, které budí určité kontroverze. Jsou z jejich pohledu něčím zajímavé, což se ne vždy setkává s mainstreamovými očekáváními. Osobně si tohoto jejich přístupu hodně vážím. Mám pocit, že se díky tomu mohou posouvat hranice fantasy žánru zase o kus dál. Literatura, kterou dnes považujeme za klasiku, často předcházela svou dobu. Tím nechci říct, že to je případ Němých duší, to bych si ani v nejmenším nedovolila, ale líbí se mi způsob, jakým se k tomu Host staví.

Co vy sama si naopak ráda přečtete? Sledujete tvorbu svých českých kolegů? A máte nějaký vzor?

Abych se posouvala, čtu odbornou literaturu, případně poslouchám tematické podcasty. Ale samozřejmě se snažím podporovat i své kolegy. Nedávno mi na stole přistály novinky od Zuzky Hartmanové (Kosti pod mechem) a Marie Domské (Nejasné hranice). Ještě jsem neměla možnost je rozečíst, ale moc se těším. Co se vzorů týká, těch mám víc. Ze zahraničních spisovatelů je to Anthony Ryan. Snad žádný jiný autor mě nedokázal vtáhnout do příběhu jako on. Ale třeba zmíněná Zuzka Harmanová je také mým vzorem. Kromě toho, že jsou její knihy opravdu skvěle hodnocené, je to máma dvou dítek a zvládá kombinovat psaní a péči o ně. To fakt není jednoduché a zaslouží si obdiv.

Výstava Lanovka na Ještěd v Technickém muzeu v Liberci.
Kabina lanovky na Ještěd sloužila jako včelín, nyní láká na muzejní výstavu

Máte aktuálně další rozpracované projekty?

Ano, ale zatím o nich nechci hovořit veřejně. Musejí ještě uzrát.

Čeho byste ráda na literárním poli dosáhla?

Těch snů je víc, ale přeji si hlavně spokojené čtenáře. Na nich stojí vše ostatní.

Mohlo by vás zajímat: V krematoriu v Liberci provedou ročně až 2 tisíce žehů. Nebožtík není nikdy nahý

Zdroj: Jiří Louda