Nebylo jí dopřáno vlastních dětí, a tak se věnuje psíkům, možná až s přehnanou péčí. V našem klubu chovatelů King Charles Spanielů je nejstarší aktivní vystavovatelkou a zdá se, že zřejmě i nejstarší vystavovatelkou v Česku. Při jejím věku musíme ocenit především chuť se zapojit do vystavovatelské činnosti, věnovat čas a úsilí.

„Velice si cením a oceňuji jejich souhru a vyváženou harmonii, jejich společné soužití a hlavně cílevědomost," říká finská rozhodčí výstavy Marja Kurittu, jež je světově uznávanou odbornicí na chov zmíněného King Charles Spaniela.

„Na profesionální výstavě jsou dána pravidla jak psa předvést a ukázat, aby měl co nejlepší ocenění. Miluše Musilová chodí s francouzskou holí pomalu a pes se přizpůsobuje jejímu tempu chůze. Podle rozhodčích jim jejich souhra a symbióza velice sluší. Dá se říci, že i její Kevin patří do kategorie seniorů, pejsek totiž vyhrává ve třídě veteránů. Vidět šťastné dva starší ročníky, a hlavně jejich lásku k sobě, je úžasné. Chceme jim do dalších let popřát hodně úspěchů," sdělila Deníku Irina Korbelová z litoměřického klubu chovatelů.

Kevina dostala paní Musilová od chovatelky, když mu bylo sedm let, nyní je mu 11,5 roku. Kevin je čtvrtým pejskem v jejím životě.

„Je to takový čipera a dodává mi chuť a energii do života. Pozná, kdy mi není dobře a leží u mne, jako kdyby říkal uzdrav se, vstaň, máme spolu ještě naplánovanou procházku. Denně si několikráte lehne na gauč na zádíčka a musíme se mazlit. On i já jsme velice šťastní. Kevin umí mluvit pohledem a očima, dokáže se urazit, když ho někam nevezmu," s úsměvem prozradila paní Musilová na svého psího přítele.

Pes je celým jménem Kevin Bohemia Zlatava chovatelky I. Korbelové ze Vchynic u Lovosic, narodil se 1. června 2001.

King Charles Spaniel

Tito malí pejsci byli po dlouhá staletí svými majiteli zbožňováni a vysoce ceněni. První písemné zmínky o nich najdeme okolo roku 1570. Byli popisováni jako psíci, kteří se díky své roztomilosti zapsali do srdcí majitelů.

Vyskytovali se v různých barvách, nejčastěji v hnědo-bílé, černo-bílé a černé. Jejich vzhled byl velmi odlišný od toho, jak je známe dnes. Měli špičatější tlamu, uši a nohy měli silně osrstěné a ocas nosili hodně vysoko. Na starých obrazech z té doby je vidět, že se spíše podobali papillonům než dnešním kingům.

Do popředí zájmu se dostali za vlády Charlese I. a Charlese II. (1625 1685). Král Charles byl první, který si vysoce cenil kvalit těchto rozkošných malých psíků a po celou dobu jeho panování se pejsci pohybovali na královském dvoře. Byl to ovšem až jeho syn, Charles II., po kterém později dostali své jméno. Ten je miloval celý svůj život a jeden z nich byl dokonce u něj na lůžku, když umíral. Přítomnost psíka na smrtelné posteli krále značně překvapila biskupa Burneta, který přišel dát panovníkovi poslední pomazání.

V roce 1613 přivezl do Anglie kapitán Saris malé „španěly", které dostal v Japonsku darem od císaře.

Rod Marlborough asi udělal pro toto plemeno víc než kdokoli jiný. Po Stuartovcích mají sice jméno a slávu, ale vévodové z Marlborough cílevědomě pracovali na jejich typu a povaze, pro kterou si jich ceníme dodnes. Psi ze zámku Blenheim, sídla rodu Marlborough, byli opravdu výjimeční a díky tomu se také dostali do knihy The Dog, kterou v roce 1848 napsal William Youatt. Malí „španělé" jsou zde rozděleni na dvě plemena: Blenheim a King Charles.

Intenzivní a selektivní chov King Charles Spanielů začal až v devatenáctém století. Při srovnání s pekinézi, dovezenými v roce 1860, nebo později s buldoky je patrné, že tato plemena byla původně mnohem více osvalená, než jak je známe dnes. King Charles Spaniel však zůstává stále stejný.

Před více než dvěma stoletími se začaly v jedné londýnské hospodě v oblasti East Endu konat výstavy malých „španělů". V roce 1885 byl založen Toy Spaniel klub. V této době se jednotlivé barevné rázy posuzovaly odděleně, tedy King Charles (Black & Tan), Blenheim (Red & White), princ Charles (Tri-color) a Ruby. Byl přijat první standard plemene a King Charles Spaniel byl také vyobrazen na dřevořezbách tehdejšího viktoriánského umělce.

Zpracovala Irina Korbelová