Zato pro Zdeňka Pospíšila z Loun je to jen jedna ze zastávek na jeho více než dvacetikilometrové trase. „To jsem netušil, že jde jít skrz,“ konstatoval Pospíšil poté, co jedním vchodem do jeskyně vešel a jiným ji opustil. Jeskyně se dá projít i pomocí baterky zabudované v mobilu. Není v ní žádná díra ani nebezpečné vyčnívající traverzy, jak tomu často bývá v odtěžených dílech. Pokud si ale na výlet vezmete čelovku, neprohloupíte. Bát se není čeho, nejedná se o žádný složitý jeskynní systém, zabloudit se nedá.

Samotná jeskyně chybí v publikaci Jeskyně Ústeckého kraje. „To je pravda, skutečně tam není. Důvod je prostý - není to jeskyně, ale zcela umělá podpovrchová těžebna pískovce, respektive písku. No a protože štoly a šachty jsem do knížky nezahrnoval, neboť je věnována výhradně pseudokrasu. Poněkud odlišná je situace u Sklepení na Kamýku - tam jeskyně původně byla, a dokonce je ve sklepě stále patrná, jen ji poté hradní páni rozšířili do dnešní podoby,“ vysvětluje Richard Pokorný, vedoucí katedry životního prostředí Fakulty životního prostředí ústecké univerzity, jež je zároveň spoluautorem zmiňované publikace.

Krypta v doksanském klášteře.
Pár kaček za zmrzku, klášter zdarma. Krypta v Doksanech v horku láká i místní

V případě Hibschovy jeskyně se nejedná o přirozeně vzniklou jeskyni, ale ručně vykutaný prostor vniklý zdejší těžbou písku a měkkého pískovce. Až v poslední fázi byla jeskyně provrtána skrz skalní blok, čímž se stala průchozí.

Jeskyně zdaleka není jediným dokladem lidské těžební činnosti. Nedaleký Radobýl má z dálky viditelnou odtěženou část vrcholu a v krajině do dálky svítí lomové stěny dodnes funkčních čedičových lomů. Těžba nerostných surovin v okolí Litoměřic má dlouhou historii a nejedná se jen o písek. Už od 16. století se datuje těžba českého granátu a písky spolu se štěrkopísky jsou dodnes vyhledávanou komoditou.

Těžba českého granátu v Podsedicích
Těžba českého granátu na Litoměřicku je v ohrožení. Už se nevyplácí

Měkký pískovec láká k rytí jmen a vyznání. Tento nešvar se nevyhnul ani útrobám Hibschovy jeskyně. Kromě klasických podpisů se na zakouřeném povrchu, v němž se rytiny obzvlášť výrazně vyjímají, se tady neznámý vandal pokusil udělat i napodobeniny klasických pravěkých maleb. Podpisy nelze přehlédnout ani na venkovní straně. Navíc se vandalové sprejem podepsali i na cedulích naučné stezky, takže mnohé zajímavé informace jsou v podstatě nečitelné. „Mě ty vyryté nápisy nevadí, ty posprejované cedule mě štvou víc,“ říká Petr Horvát z Ústí na Labem.

Jméno má jeskyně po Josefu Emanuelu Hibschovi, vulkanologovi evropského formátu narozeném v Homoli u Panny. Zřízení po něm pojmenované naučné stezky se dožil. „Hibschova stezka vznikla v roce 1927 na popud vlastivědných pracovníků z Litoměřic,“ píše se na panelu naučné stezky přímo u jeskyně. I díky jemu jsou u nás chráněny tak unikátní útvary, jako je Panská skála známá z Pyšné princezny, vějířovitě rozprostřené čedičové varhany na skále Vrkoč v Ústí nad Labem nebo Komorní hůrka u Chebu.