„Tak už se plavíme domů. Trelleborg - Rostock. Doma už budeme co by dup. Cestou budu asi spát, tak ve středu ráno už budeme na Maxově. Už se moc těším domů," napsala Jana Henychová v úterý zprávu přátelům, fanouškům, kolegům. Vrací se z nejnáročnějšího závodu na starém kontinentě. Vichřice jej zastavila.

Chtěla přejet 600 kilometrů v závodech Femundloppet se svou smečkou. Pokračovat v závodě se spřežením by ale v tom počasí, co zavládlo, naprosté šílenství. Vítr se hnal nad pláněmi téměř devadesátikilometrovou rychlostí. Jana poslala záběr z mostu, kde byl digitální panel a na něm údaj: 24 m/s.

To je podle Beaufortova stupnice síly větru vichřice, jež strhává komíny a tašky ze střech. Sněhová bouře Ole udělala rychlý konec všem představám a přáním.

„Když později v noci pořadatele dovolili odvést psy z stake-outu do přívěsů, začalo to vypadat špatně. Na trati bohužel zůstalo několik juniorů, kteří již jeli poslední etapu do Roros, přes hory a proti větru a jedna závodnice F400. Organizátoři s pomocí policie je hledali a postupně našli," napsal na facebooku Pavel Slezák, který se na sever vypravil s přáním vidět a fotografovat závody. O dramatické snímky rozhodně nouzi nemá, ale jeho představa o zážitcích byla určitě jiná.

Jana byla, jak fotograf píše, v tom nejhorším počasí na CP2 v Drevsjo a po vyřazení dvou svých lídrů veterinární kontrolou se rozhodla na etapu do té bouře a protivětru a náhorní planiny s devíti psy neodstartovat.

Vítr se sice utišil, ale trasa závodu úplně zmizela pod metrovými závějemi. Často nešlo projekt ani se skútrem. Přesto někteří musheři vyjeli, ale boj s masou sněhu byl nesmírně fyzicky náročný. „Nová příprava trasy by byla asi opravdu zdlouhavá a tak nakonec organizátoři na doporučení policie závod zrušili. Bylo to smutné, zklamání pro všechny," napsal Slezák.

„V podstatě jsem udělala asi něco poměrně dost chytrého, že jsem moje děcka do toho nehnala," říká zkušená musherka, která odjela několik dálkových závodů v extrémních podmínkách. „Vedle nesmírně bojovného srdce má ale zdravý rozum," okomentoval Janino rozhodnutí jeden z přátel.

Závod odstartoval v pátek 6. února. Podle předpovědi počasí na víkend všichni věděli, co se k pevnině blíží. Přestože byli závodníci připraveni, někteří museli bivakovat i venku. Jana Henychová zůstala se psi na check pointu. Zpátky se ale musela vrátit pro auto a vlek. „Během noci jsem převezla auto s přívěsem z Roros zpět do Švédska. 140 km po silnici, kde bylo vidět maximálně od jedné tyčky ke druhé a občas ani to ne," popsala mucherka z Horního Maxova.