Jarmila Haldová svou sběratelskou vášeň nezapře. Její kuchyň zdobí desítky malých i větších zvonků, malované talíře i mnoho další keramiky z různých koutů světa. Za prosklenými dvířky skříně na chodbě jsou zase vidět betlémy. Právě ty ji okouzlily natolik, že je začala nejen sbírat, ale i tvořit.

"Doma jsme betlém neměli. Měli jsme takového voskového Ježíška, kterého jsme dávali do jesliček ke stromečku a já jsem si s ním tak dlouho hrála, až mu chudákovi upadla hlavička," vybavuje si vzpomínku z dětství a také to, jak v Praze, kde vyrůstala, chodila nasávat atmosféru, které kostelům v okolí dodávaly nádherné betlémy.

Snad tehdy v ní začalo klíčit zrníčko jejího zájmu o tento druh umění. "V rodině mého otce se betlém stavěl. Figurky v něm možná byly kralické, ale možná i trochu větší z Náchodska, protože moje babička od Náchoda pocházela. Byla tam řada tvůrců, jako Karel Beršík, jehož figury mají neuvěřitelný styl a rukopis, " říká Jarmila Haldová.

Vánoční výstava malovaných betlémů a pohlednic s vánočními a zimními motivy.
FOTO: V městské galerii je možné získat jablonecký betlém

Dráha výtvarnice jí už tak nějak byla předurčena, lásku k umění měla v krvi. "Rodiče byli akademičtí malíři a protože táta zároveň pracoval pro Ústřední loutkové divadlo, chodila jsem tam. Ty loutky se tam vyřezávaly nebo kašírovaly, takže jsem se setkala i s tou druhou stranou," připomněla další impulzy, které v jejím rozhodování, kudy se bude ubírat její kariéra, sehrály důležitou roli.

"Vždycky jsem říkala, že chci být sochařka. Rodiče mi říkali, že pro ženskou je to strašná dřina, že malování bych měla lepší. Takže nakonec jsem skončila u obojího. Když třeba vyřezávám Kačenku, je to samozřejmě dřina s tím špalkem cvičit, ale mám z toho radost," tvrdí.

S čím máte spojené Vánoce?
Mám na ně samozřejmě krásné vzpomínky z dětství, spojené s kouzlem, které si člověk nese s sebou. Dnes pro mě vánoce znamenají hodně práce a především betlémy. V současné době se hodně oživily, všude se konají výstavy a já na ně betlémy půjčuji a také je neustále přidělávám.

Kdy jste vytvořila svůj první betlém?
Až když jsme se přistěhovali sem do Sedloňova. Zjistila jsem, že je tady tradice betlémů pořád živá a některé rodiny je stále staví. Zatoužila jsem také mít betlém, tak jsem si ho udělala. To bylo v roce 1976.

Co vás vůbec do Sedloňova přivedlo?
Náhoda. Hledali jsme místo na venkově, kam bychom se mohli přestěhovat a kde bychom mohli mít zahradu, protože manžel je botanik a zahradní architekt. Bývali bychom brali, kdyby byla k mání nějaká chalupa. Nebyla. Nakonec jsme náhodně našli toto místo a postavili jsme si tu. Nastálo jsme tady od roku 1975.

Od té doby se ze mě stal úplný patriot. Sice pocházím z Prahy, ale nestýská se mi po ní. Projdu si v Praze místa, která mám ráda, nejraději brzy ráno, když tam ještě není moc lidí, ale bydlet bych tam už nechtěla. Vždycky se pak už strašně těším sem. Líbí se mi život v přírodě a měla jsem to ráda i v dětství, kdy jsme jezdili s rodiči na chalupu v Krkonoších a trávili jsme tam prázdniny.

Betlémské světlo v Liberci.
FOTO: Symbol Vánoc. Skauti dovezli do města pod Ještědem Betlémské světlo

Čerpáte hodně inspiraci ze zdejší přírody?
Ano. Dělala jsem manželovi spoustu botanických ilustrací do jeho článků a knížek. Takové věci musí být přesné, až vědecky, i když se do toho člověk snaží vkládat určitou stylizaci. Ale pak mu to pomáhá v další tvorbě. Když třeba ilustruji pohádky, chci je mít umístěné do určitého místa, do konkrétní chaloupky, a to se také tady v těch orlickohorských pohádkách projevilo, lidé v nich poznávají svou vesnici. Když je zrovna nemám na pohlednici, tak si tam zajedu.

Třeba na mastecký mlýn, kde žila Mančinka z Ratibořic. Tehdy jsem si prošla celé Masty pěšky a namalovala si i tamní kapličku. Ilustrovala jsem i pověsti Babička vypravuje. Byla tam spousta míst, která člověk nenajde ani na pohlednicích ani v žádných publikacích. S manželem jsme je objížděli, abych si je nakreslila.

Raději malujete nebo vyřezáváte?
Docela ráda to střídám. Člověk se tak nedostane do stavu vyhořelosti. Třeba před vánocemi hodně vyřezávám, ale do toho je třeba udělat nějakou novoročenku nebo něco jiného. Pěkně se to doplňuje.

Opravujete i historické betlémy?
Také jsem opravovala, většinou přátelům. I když jsem opravovala také kostelní betlém v Rychnově nad Kněžnou, v Javornici, v Sedloňově také, ale ten nebyl moc poškozený. Vždycky se s ním hezky zacházelo.

Betlém Jarmily Haldové před rychnovským zámkem.Betlém Jarmily Haldové před rychnovským zámkem.Zdroj: Deník/Jana Kotalová

Když vytváříte vlastní betlémy, objevují se v něm i reálné postavy. Zasazujete do nich třeba členy své rodiny a lidi z okolí?
Když dělám betlém pro svoji rodinu, vsazuji tam její členy anebo postavy, ke kterým máme nějaký vztah. Třeba v betlému, který jsem věnovala manželovi a který je nyní půjčený na výstavu v kostele u zámku v Litomyšli, mám kromě svaté rodiny Magdalenu Dobromilu Rettigovou s manželem, jak jdou k Ježíškovi, nebo Josefínu Kablíkovou a jejího spolupracovníka Ferdinanda Opitze.

Josefína byla strašně zajímavá postava, paní lékárníková z Vrchlabí, která pěstovala botaniku v době Magdaleny Dobromily, sbírala rostliny a vyměňovala je s evropskými botaniky, strašně mě nadchlo, že běhala v krinolíně po Krkonoších. Obě to byly emancipované dámy, které se svým způsobem společensky angažovaly.

V betlému je i sedloňovský revírník Řivnáč, byl to velký reformátor hospodaření v lese a měl přítele, snad z doby studií, Ladislava Čelakovského (syna Františka Ladislava Čelakovského) a ten byl botanikem, působil v Praze v muzeu. Řivnáč mu tady sehnal kmínek lýkovce, keře, který tu divoce roste a brzy na jaře kvete, a ten se tak dostal do herbáře Národního muzea.

Do betlému jsem dala také Kačenku z Orlických hor, dívku, která paličkuje, dívku, která trhá len, který se tu pěstoval. Snažím se takové postavy do betlémů vkládat a tak je ozvláštnit.

David procházka, zakladatel platfromy Donio.cz
Zakladatel Donio: V lidech je stále zakořeněn pocit selhání, když žádají o pomoc

Takže čerpáte i z místní historie a pověstí?
Určitě. Máme tu pěkné pověsti.

Před časem mi bývalý vedoucí dobrušského muzea Jiří Mach ukazoval dárek, který dostal ke svým sedmdesátinám. Postavičku, ve které jste ho zpodobnila…
Takové figurky jsem dělala řadě lidí ke kulatým narozeninám. A takové postavy zhotovuji i do novoměstského betlému. Jsou v něm převážně občané Nového Města nad Metují, ale někteří i z okolí. Rodiny jim to většinou darují k nějakému významnému životnímu výročí, objednají si figurku u mě a pak ji do betlému přidají.

Království Jarmily Haldové v Sedloňově.Království Jarmily Haldové v Sedloňově.Zdroj: Deník/Jana Kotalová

Jak se zrodil takový nápad?
Když jsem udělala pro Rychnov soukenický betlém, v Novém Městě přemýšleli, jak by měl vypadat ten jejich. Neměli tolik peněz a vymysleli to tak, že muzeum zadá vytvořit pouze rámec betlému - svatou rodinu a lidé do něj budou moci přispět. A to se také děje dodnes, betlém se neustále rozšiřuje. I rychnovský betlém se rozšířil o pár skutečných lidí, kdy zase pro inspiraci posloužil ten novoměstský.

V úvodním rychnovském betlému bylo zachyceno, jak figurky pracují na suknu, aby mohli Ježíškovi přinést kabátek. Teď scénu doplňují další významné postavy spojené s Rychnovem. Většinou jsou starší, ale jsou tam také novější. Naposledy jsem tvořila pana Dolečka, ale je tam i těch pět kluků z knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. A zatímco Rychnováci dělají Ježíškovi kabátek, Novoměšťáci mu nosí kdeco.

Rozrůstá se i Kačenčina pohádková stezka, pro níž jste vyřezávala Kačenku. Má také nějakou reálnou předlohu?
Na stezce je dvanáct Kačenek ode mě. Kačenka vznikla podle fantazie. Je to postava známá z literatury. Už Božena Němcová píše, že do Ratibořic chodívala do Ratibořic kořenářka a vykládala příběhy o Kačence. Ty Kačenčiny hory to bylo vlastně Vrchmezí, na které se koukalo ze strany od Ratibořic. Ale také Jirásek měl Kačenku ve hře Pan Johanes. Je o Krakonošovi, který Kačenku pronásleduje, protože by ji chtěl, ale ona ho nechce. U Kačenky se tak vychází z těchto literárních předloh. Přímo tady v horách žilo německé obyvatelstvo, ti o Kačence moc nevěděli. Dá se ale vycházet i z toho, že v místních pohádkách se objevovala paní, která různě pomáhala.

Živý betlém před libereckou radnicí
FOTO: Na adventní neděli oživly v Liberci postavy z Betléma

Ale vytvořila jste také soubor dřevořezeb našich panovníků a jejich manželek. Kolik jich už máte?
Nyní jsou vystavené ve Dvoře Králové nad Labem. Už jich mám šestadvacet. Chybí mi posledních šest postav. Na poslední tři panovníky, Ferdinanda Dobrotivého, Franze Josefa I. a Karla I., se chystám. Nastuduji si vždy historii a životopisy osob, které mám ztvárnit, a čerpám i z portrétů, pokud nějaké jsou. Držím se základních rysů, třeba takového Franze Josefa s těmi licousy snad každý pozná. Ale také v tomto případě vkládám do dřevořezeb svůj způsob stylizace.

Co vás čeká v novém roce, už tak máme jasno. Co byste si do něj přála?
Zdraví, protože to je to nejdůležitější.

Jarmila Haldová
Jarmila Haldová kromě jiného ráda maluje mapy a na její práci můžete narazit také naučných stezkách nejen na Rychnovsku, ale i na Naučné stezce skřítka Frymbulína v Novém Hrádku. Na mnoha místech se pak v těchto dnech objevují především její betlémy. Kolik jich celkem vytvořila, spočítat nedokáže. Součástí muzejních sbírek se staly v Novém Městě nad Metují, Rychnově nad Kněžnou, Letohradu či v Třinci. Její betlém je k vidění také na Studánce u Rychnova, velký deskový stojí letos v Rychnově před zámkem a před obecním úřadem v Sedloňově.

Spolupodílí se také na právě probíhající výstavě na zámku v Kvasinách, která láká mimo jiné i na její kreslené betlémy a položky z její bohaté sbírky. Ty zapůjčila rovněž na výstavu do Rychnova nad Kněžnou a na další místa.