Den nato je obsazené území Německem anektováno a vyhlášen Protektorát Čechy a Moravy. Okupací Německo porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 uzavřelo. V ten samý den začalo na Semilsku a o den později, 17. března, i v Turnově zatýkat gestapo.

Zatímco ve vnitrozemí přihlíželi lidé pochodu Němců s hořkostí, pocitem zrady i obavami z vývoje dalších událostí, v Sudetech lidé vojáky nadšeně vítali.

Při svém tažení do Prahy se například v České Lípě zastavil samotný Adolf Hitler, který tu, jak uvádí kniha R. Karpaše Stalo se na severu Čech, přestoupil z vlaku do auta. Nebyl tu poprvé. Stejně nadšeně ho už na podzim roku 1938 vítaly špalíry pochodní a osvětlená liberecká radnice. Hitler tehdy osobně objížděl Sudety. Prohlížel opuštěná opevnění, pojedl s vojáky. Ještě před ním navštívil Liberec Himmler a ministr propagandy Josef Goebbels. I když byl Liberec po odtržení součástí Říše, pro říšské Němce byli němečtí obyvatelé Sudet Němci „druhořadými". Píše se, že už o Velikonocích sem přijížděly z Říše celé zástupy a chovaly se tu jako na dobytém území.

První odvody

Po vyhlášení Protektorátu šly události rychle za sebou. Už 28. března se konaly tzv. dobrovolné odvody pracovních sil do Německa například v Železném Brodě.

„Dobrovolně" byli na nucené práce odvedeni nejdříve nezaměstnaní, kterým byly ještě před tím odebrány dávky.

Řešily se ale i poměrně kuriozní věci. Říšským výnosem musely obce a města odevzdat kovové sochy Josefa II., neboť Habsburkové prý nebyli „historickým přínosem pro Říši". Někde se ale oddalováním a „švejkováním" odlitky zachránily. Například v Kunraticích na Českolipsku nebo ve Stráži pod Ralskem. Ne všechny rody ale byly s Němci na štíru. Už 13. března, dva dny před obsazením Československa, zavlála údajně vlajka s hákovým křížem na Hrubém Rohozci, majetku rodiny Desfourse Walderode .