Proč? Juchání, šklebení, falše i siláctví je v hudbě mnoho. Ale upřímnosti, citu, poctivých písní, smutku, který umí zaujmout, ale neřve „Kup si mě!“ – toho je zoufale málo. Více o hudbě Republic of Two s jejími hlavními postavami, muzikanty i zpěváky Mikolášem Růžičkou a Jiřím Burianem. Ten je synem písničkáře Jana Buriana i lídrem skupiny Southpaw. Jako duo produkují – a tedy i spolutvoří – desky mj. právě Jana Buriana či Eggnoise.

Zvítězili jste v kategorii Objev roku 2010 v cenách Anděl. Co na to říkáte, být objevem tak rychle po vzniku kapely, vydání desky…
Mikoláš: Pro mě je to příjemné překvapení. Z hlediska kapely je to určitě raketový start.
Jiří: Co na to říct, abychom se dokola pořád neopakovali… Je to samozřejmě velmi pozitivní, ale teď nás bude čekat spousta práce a jsme v podstatě na začátku cesty.

Jak vnímáte své konkurenty z Andělů, Martina Chodúra a skupinu Embassy? Jsou na vás moc pop?
Mikoláš: Nevím, co přesně znamená být „moc pop“ nebo „málo pop“ a vlastně je mi to úplně jedno… Jestli pro mě existují v hudbě nějaké hranice, tak asi ty, které mi vytyčuje můj vlastní vkus… Hudba, kterou dělají Embassy a Chodúr mě nijak neoslovuje.
Jiří: Přesně tak. Dále se k tomu není třeba vyjadřovat.

Úvodní skladba alba, ale i ta následující a pár dalších jakoby vznikly z deziluze, popisují milostná zklamání. Zpívá se o smutku než o radosti?
Jiří: Zpívá se nám dobře o tom, co prožíváme a cítíme. Je pravda, že většina písní na desce Raising the Flag je spíš melancholičtější, ale třeba Move nebo Misunderstanding jsou veselejší.
Mikoláš: Mně se hlavně dobře zpívá, když vím o čem… Je to vždycky aktuální mix toho, co zažíváme, co se dere na povrch, ať už je to smutek, nebo radost.

Přesto – kde se v tak mladých muzikantech bere ta melancholie, ten nehraný smutek? Je to i dobou?
Mikoláš: Doba, ve které žijeme, se vždycky odráží v tom, co děláme, jinak to asi ani nejde.
Jiří: Doba je krásná. Máme se strašně dobře, žijeme uprostřed Evropy, kde není válka, můžeme cestovat a zpívat si, co chceme. Máme studia a dokážeme si sami udělat nahrávky nebo klipy, máme se opravdu dobře a myslím, že ta pozitivní energie je z desky cítit. I když někomu může připadat smutnější.

Na obalu CD jste vyfocení dva, velká fotka z bookletu ale přiznává, že máte čtyřčlennou kapelu. Jaká je v rámci Republic of Two pozice vašich spoluhráčů? Až začnou skládat, už budou rovnocennou složkou kapely?
Mikoláš: Republic of Two jsme my dva - Jiří a já. Štěpán s Terezií a Alešem jsou naše doprovodná kapela, která se navíc může kdykoliv rozrůst o další členy, nástroje a barvy. Kdybychom všichni čtyři skládali, nebyli bychom Republic of Two ale Republic of Four – a to už je úplně jiná kapitola…

Buřty a country

Musím vás pochválit za precizní produkční práci na albu Yolk skupiny Eggnoise. Jak se vám na něm pracovalo?
Mikoláš: Díky! S Eggnoise se rádi scházíme u ohýnku, opékáme buřty a hrajeme country písničky. Oni umí hrát jiné než my, takže dohromady dokážeme přehrát všechny Yolkové (folkové) zpěvníky.
Jiří: Práce to byla skutečně zajímavá. Kluci jsou šikovní, vědí, co chtějí. Dělali jsme na tom v Portugalsku a dodnes, když se rozezní první tóny skladby Gubinal, tak vidím, jak s Mikolášem sedíme na verandě v plavkách a psí víno se nám táhne kolem laptopů.

A jak vám voní jejich pojetí melancholie a čerpání z odkazu 60. let, míchání stylů a chvílemi free jazzové šílení? Sám bych je bez rozpaků nominoval na Objev roku 2011, i když už je toto jejich třetí album…
Mikoláš: Je to trochu moc not, dob, harmonií a tónů… čert aby se v tom free jazzu vyznal… Ale baví mě jejich muzikalita a hravost, která z Yolku čiší.
Jiří: Třeba dostanou objev roku příští rok.

Vaše album se jmenuje Raising The Flag (Vztyčení vlajky), ale ne podle písničky. Podle čeho tedy? Vztyčujete třeba vlajku dobrého vkusu?
Mikoláš: Vztyčujeme vlajku naší Republiky, ve které platí naše vlastní pravidla a vkus.

Prozraďte – co vše letos Republic of Two čeká? Také něco dost zásadního, turné, festivaly, hraní venku?
Mikoláš a Jiří: Čeká nás docela dost věcí. Točení klipů, v létě koncerty na festivalech, nějaké charitativní akce, na podzim chceme vydat remixové album Raising the Flag a nová deska by snad mohla vyjít ještě do konce tohoto roku, ale to je ještě daleko…

Umíte si stejně dobře představit hraní ve dvou jako ve čtyřech?
Mikoláš a Jiří: Hraní ve dvou si samozřejmě dovedeme představit - nebylo by to poprvé a ani naposledy.