Encyklopedické heslo XX. století, Ubu králem, Michelangelo Buonarroti, Carmen nejen podle Bizeta, Kovář Stelzig a zejména nezapomenutelné Večery na přidanou je jen několik namátkou vybraných představení, na něž dodnes vzpomínají všichni Liberečané.

Vojtěch Ron i Václav Helšus

Mezi zakládajícími členy byli kromě Jana Schmida jeho žena Zuzana, Karel Novák, Jitka Nováková či Miroslav Kořínek. Později i členové Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Například Jana Synková, Vojtěch Ron či Václav Helšus.

„Tu dobu považuju za nejhezčí éru svého života, vzpomíná na libereckou éru Ypsilonky právě Helšus, který se souborem opět hostuje v nejnovějším představení o T. G. Masarykovi. Nejraději však vzpomíná na představení o italském sochaři ve hře Michelangelo Buonarroti.

Ačkoliv se do Ypsilonky chodili Liberečané především královsky bavit, dobře věděli, že témata se dotýkají i událostí, jež hýbaly společností. Patrné to bylo například v Kováři Stelzigovi, posledním představením před odchodem souboru do Prahy. „Nebylo tajemstvím, že se téma dotýkalo Charty 77. V příběhu nešlo jen o nějakou vzpouru sedláků, ale o to, že chtějí právo podle platného zákona. Stelzig se ve hře opakovaně chodil radit se slezskými právníky a publiku bylo jasné, o čem je řeč,“ vzpomíná Helšus.

Lábus přišel a zdržel se na 30 let…

V sedmdesátých letech rozšířili tehdejší soubor i mladí absolventi DAMU. Mezi nimi i Jiří Lábus, který do liberecké „Ypsilonky“ přišel v roce 1972 a zůstal dodnes. „Režijní vedení Jana Schmida bylo velmi specifické. Začal třeba při představení hlasitě pískat, jako že máme zrychlit. Traduje se dokonce, že jednou nechal při zkoušce vyhodit pojistky, protože se na to prý nedalo dívat,“ vzpomíná Jiří Lábus.

Souborem za jeho dlouhou éru prošlo na devadesát herců. Většina z nich si dala minulý týden dostaveníčko na jevišti pražské scény v tříhodinovém vzpomínkovém improvizovaném večeru, jehož zkrácený záznam uvede Česká televize na Silvestra.

Na pódiu excelovali vedle zakladatele Schmida a zmíněného Jiřího Lábuse také Martin Dejdar, Marek Eben, Petr Vacek, Jan Jiráň, ale i Ondřej Havelka, Luděk Sobota, Lenka Termerová, Jiří Štědroň, Miroslav Vladyka, Arnošt Goldflam, Václav Helšus, Ladislav Gerendáš, Jiří Schmitzer, Lilian Malkina či Jaroslava Kretschmerová. "Chvílemi nás bylo na jevišti kolem šedesáti,“ líčí zážitek Václav Helšus.

Pokud dobře počítáte, dojde vám, že 45. výročí oslavila Ypsilonka poněkud opožděně, protože v Liberci začali hrát už v roce 1963. První inscenace Encyklopedické heslo XX. století měla premiéru o rok později. Podle Jana Schmida jde o součást mystifikace, s níž Ypsilonka po léta pracuje. Nejen to ale dělá soubor výjimečným. „Ypsilonka dokáže jedinečným způsobem přenést na publikum svou radost,“ říká o jedinečné atmosféře představení tohoto divadla malých forem Václav Helšus.

Během listopadu připomenou výročí divadla netradiční sympozium, oblíbené Večery pod lampou a happening takzvané mladé Ypsilonky. V polovině prosince otevřou v galerii Sovovy mlýny na Kampě výstavu Schmidových divadelních plakátů. Počátkem ledna vyjde i kalendář.

Z historie divadla

Studio Ypsilon vzniklo roku 1963 v Liberci, jako experimentální dílna několika uměleckých profesí, z nichž převažovali hlavně loutkáři. Zpočátku bylo součástí Severočeského loutkového divadla, profesionální scénou se stalo až v roce 1969.
V roce 1978 se soubor přestěhoval z Liberce do Prahy.
Patřilo k zakládajícím divadlům takzvaných malých forem, která vznikala v 60. letech.
Za pětačtyřicetiletou éru prošlo Ypsilonkou na 90 umělců.