Máte pocit, že Vás zavazuje minulost Lidových sadů?
30. listopadu letošního roku oslaví Lidové sady 110. výročí od zahájení provozu. Samotné zahájení se dá popsat téměř minutu od minuty, chybějí však podklady k pozdějším údobím. Po celou tu dobu tady ovšem, kromě několika výjimek, probíhala kulturní činnost a věřím, že bude nejen zachována i v budoucnosti, ale naopak že se celá oblast Lidových sadů zrevitalizuje natolik, aby byla opět zázemím nejen pro kulturu, ale také oddech. Zaslouží si to.

Jaký je postoj nového vedení města k Vaší organizaci?
Snažím se pochopit složitost situace, v níž se teď město nachází. Věřím ale, že město pochopí také naše problémy, potřeby a snahy. Lidé se ptají, co s námi bude dál. Já ale nemůžu v současné době konkrétně odpovědět.

Probíhají složitá jednání na různých úrovních, hledají se cesty. Každá situace má řešení a my ho hledáme. To řešení by mělo být co nejméně bolestné. Určité plány jsou, ale chce to svůj čas, nejde všechno naráz. Je třeba vytvořit promyšlený koncept, debatovat o něm a snažit se najít tu nejlepší cestu. Politici se po čtyřech letech střídají, ale kultura nemůže žít ve čtyřletých periodách. Musí existovat poněkud dlouhodobější představa. Jsme rádi, že nikdo z nového vedení města nezpochybnil naši činnost. Nikdo nedeklaroval, že by z naší budovy měla být třeba tržnice. To je základ.

Váš provoz se vztahuje i na Galerii U Rytíře. Jaká je tam situace?
Jak jsem právě řekl, součástí jednání je i provoz galerie a samozřejmě bychom chtěli její existenci udržet. Galerie také navazuje na dlouhou tradici bývalé Malé výstavní síně a jiný podobný prostor v Liberci není. Nic konkrétního v tuto chvíli bohužel nemám.

Co se stane, až se s vedením města dohodnete na nějaké možnosti, jak koncipovat další vývoj Lidových sadů?
Jakmile dospějeme k nějakému návrhu na řešení mezi Lidovými sady a dalšími subjekty v tom duchu, aby byla zachována činnost a aby se začal opravovat areál, protože to nutně potřebuje, hodláme uspořádat setkání s veřejností. Myslím si, že je důležité při rozsáhlejších záměrech komunikovat s veřejností. Mnohé připomínky mají své opodstatnění. Lidé z tohoto území nebo návštěvníci a naši fandové můžou leccos postrádat a všechno není jen otázkou peněz, leccos se dá realizovat bez velkých nákladů. Chceme o našem návrhu debatovat a zúčastnit se může kdokoli, kdo bude mít zájem.

Daří se Vám udržet činnost stále ve stávajícím rozsahu?
Zatím ano. Činnost by mohla být širší, odvíjí se však od finančních možností. Lidové sady zoufale potřebují rekonstrukci. Objekt byl jen sporadicky opravován a dobové zásahy nebyly vždy nejšťastnější stejně jako některé zásahy do provozu. S nadsázkou tvrdím, že nejlepší by bylo vrátit se o sto let zpět a potom se rychle snažit dohnat dobu.

Mluvil jste o tom, že revitalizaci potřebuje nejen budova Lidových sadů, ale celá oblast. Jak byste si to představoval?
Určitě by se dalo vyjít z vypracovaného generelu revitalizace oblasti Lidových sadů, který nechala před nějakým časem zpracovat ZOO. Dotýká se celého území včetně Lesního koupaliště, bývalého přírodního divadla a zasahuje až po cestu na Českou chalupu. Tak rozsáhlé záměry nejdou realizovat okamžitě. Je ale možno postupovat po krocích, které by se uskutečňovaly v logické návaznosti. Lidové sady musíme chápat jako nástupní prostor k výletům do Jizerských hor, zónu klidu a procházek, areál, v němž má své místo třeba právě dětský koutek, kam chodí už třetí generace Liberečanů (a pro nás je v něm dědeček vláček samozřejmostí, pro návštěvníky z jiných měst je ale unikátem, který by rádi napodobili). Také amfiteátr přírodního divadla volá zoufale po řešení svého neutěšeného stavu a těžko se může vrátit ke své původní slávě už proto, že nikdy nebyl zkolaudován a nikdo už ho v současném stavu nezkolauduje.

Můžete ve zkratce přiblížit, jak se stalo, že se v tehdejším Parku kultury a oddechu objevilo Experimentální studio, a proč se měnily názvy jeho provozovatele?
V centru města sídlilo liberecké Okresní kulturní středisko jako metodický orgán pro další kulturní centra a kluby. Když metodici radili ostatním, jak mají dělat kulturu, mohli praktici z obcí a klubů právem namítnout – a co děláte vy, že nám radíte? Proto vzniklo Experimentální studio OKS, aby opravdu zkoušelo něco nového a netradičního. Po zrušení OKS navrhl nový vlastník domu, že by klub mohl v jeho prostorách pokračovat, ale jen pro zákazníky jeho firmy.

Tato podmínka nebyla přijatelná, a tak se jednalo o jeho přemístění - například o možnosti přesunu do zadního traktu, kde nyní sídlí knihkupectví J. Fryče nebo do kina Moskva (Adrie). Tehdejší primátor města Ing. Jiří Drda navrhl, aby se využilo stávající budovy Parku kultury a oddechu. Z aranžovny a skladu nábytku dokázal dnes již zesnulý architekt František Čejka velmi dobře vytvořit prostor, který provozně vyhovuje a kanceláře se umístily do půdních prostor do té doby prázdných a nevyužitých. Vedle sebe tak fungovaly dvě příspěvkové organizace: PKO a Středisko kulturních služeb.

A změny názvu provozovatele. Při zrušení především metodického Okresního kulturního střediska vedení města konstatovalo, že části OKS - Malá výstavní síň a Experimentální studio - jsou užitečné pro město a to vzalo si je pod sebe. Hledal se název pro novou příspěvkovou organizaci a já jsem, s přihlédnutím k určité návaznosti a pokračování, navrhl Středisko kulturních služeb (tedy z OKS vzniklo SKS).

Pak došlo k zániku dvou organizací působících v Lidových sadech (PKO a SKS) a město vyhlásilo výběrové řízení na nového provozovatele areálu. Byla tedy pro tento účel založena společnost Kulturní služby Liberec s.r.o. (KSL) a ta dnes rozhodnutím výběrové komise provozuje Lidové sady. Jen pro zajímavost. Po zrušení PKO jsem navrhl návrat k tradičnímu názvu Lidové sady. Měla to být vstřícnost k lidem, kteří chodili „do Liďáků“ a ne „do Pekáče“, ale ani deset let provozu nestačilo k tomu, aby tato změna vstoupila ve všeobecnou známost.

Bylo to tehdy snadné rozhodnutí vzít provoz areálu na svá bedra?
Věděl jsem a vím, že kultura není právě ideální oblast pro klidný a spokojený život. V době, kdy jsem pracoval v Okresním kulturním středisku jsem si ale říkal, co všechno bych dělal, kdybych mohl… a tak když ta možnost přišla, chtěl jsem dokázat, že to jde. Založil jsem společnost s ručením omezeným, tedy společnost, která má být založená za účelem vytvoření zisku. Deset let tu společnost provozuji a žádný zisk se mi vytvořit nepodařilo. Vždy to, co seženeme, vyškemráme, vytvoříme, tedy vstupy, stačí pouze aspoň zčásti pokrýt potřebné náklady.

Žádný si v naší společnosti „nežije nad poměry“, je v tom velká míra fandovství. Neexistuje – „padla, jdu domů“ nebo „to nemám v pracovní náplni“. Tým lidí se zmenšil, ale prakticky nepřetržitý provoz musí být zachován, práce musí být hotova. Když někdo vypadne, ostatní musejí práci udělat za něj. Nikdy v době minulé jsem si neuvědomil, že ekonomika je tak mocná čarodějka. Jakákoliv ideologie teď jde stranou a můžete prakticky dělat, co chcete. Jediné, co je třeba, je na to mít. Ubývá sponzorů a mecenáši nejsou vůbec žádní. Když nastane krize a těžká doba, bere se kultura nutně jako zbytnost.

Můžete si za této situace dovolit pomáhat jiným?
Různé dobročinné organizace očekávají naši neskonalou vstřícnost. Chtěly by pořádat nejrůznější akce a benefice s tím, že jim poskytneme prostory a služby zdarma. Rádi bychom jim vyhověli, ale i nám jde o přežití. Musíme žádat alespoň náklady na provoz. I my jsme totiž ohroženi a bojujeme o udržení provozu.

Myslíte si, že se Lidové sady udrží i v této těžké finanční situaci?
Když lidé budou Lidové sady potřebovat a chtít - udrží se. Neříkám, že neděláme žádné chyby, že se nedopouštíme omylů - leccos nevyšlo dle předpokladů. Jsme vděčni za každý nápad, za každou připomínku nebo stížnost reagujeme. Snažíme se uvádět spektrum pořadů, které do kulturní nabídky města podle našeho názoru patří. Rádi bychom poskytovali prostor každé vizi, každému dobrému nápadu. Prostředky na to ale musíme někde vyprodukovat. Co se tu vydělalo, to zase beze zbytku posloužilo svému účelu. Chceme zachovat vše, co je pro Lidové sady typické. Komorní hudba se zde provozuje už 52 sezón a neměla by zmizet. Chceme zachovat třeba i nedělní taneční zábavy. Jsem velmi rád, že dáváme například prostor amatérskému divadlu Technické univerzity Liberec ÚNOS, které začínalo zcela nenápadně, ale za velmi krátkou dobu si získalo nesmírnou oblibu. Tak bych mohl ještě dlouho pokračovat.

Setkáváte se často s kritikou Vaší práce?
Kdo něco dělá v takovém rozsahu, nevyhne se ani pomluvám, ani kritice – oprávněné i neoprávněné. Slyšíme třeba, proč nepozveme Karla Gotta a Lucii Bílou. Jsme si vědomi svých možností, nezaplatili bychom je. Nebo prý dáváme účinkujícím ostudné kytice. Kritik si přitom neuvědomuje, že i ony „ubohé“ kytice jsou nadstandard a nás stojí kolem dvou set korun, což pro nás není málo. Jindy se ozval kritický hlas, že na zahájení unikátní výstavy z tvorby Vladimíra Boudníka v galerii U Rytíře bylo slabé občerstvení a nic malého k zakousnutí…

Nemáte někdy chuť se vzdát?
Mám a není to jen slabost. Pořád je tu ale hodně lidí, kteří vnímají vstřícně naši činnost a drží nám palce a Lidové sady jsou pro lidi. Od rozdělané práce se neutíká a tradice zavazuje.

ČTĚTE TAKÉ:

Z HISTORIE LIDOVÝCH SADŮ

• 1874 – Emil Sieber, nájemce hostince Obecní dům na tehdejším Staroměstském náměstí, postavil na místě dnešní budovy Lidových sadů rozlehlou zahradní restauraci Belvedere
• 1881 – spolek Přátel přírody započal s úpravami pozemků na konci promenádní třídy do Lidových sadů, po třech letech byl nově vzniklý park pojmenovaný po císaři Josefu II. předán veřejnosti. Nejvzácnější ze 7 800 vysázených stromů a keřů byly označeny tabulkami. Celý oddychový prostor, jehož dominantu vytvořil pomník Josefa II., oživovala kruhová fontána s vodotryskem. Později byl městský park rozšířen o část přilehlého lesa. Od počátku byla celá oblast koncipována jako oddychový areál, v němž návštěvníci nacházeli různá odpočívadla, studánky, množství výletních restaurací apod.
• 1898 – do Lidových sadů byla prodloužena tramvajová linka ze zastávky Městský lesík (dnes ZOO)
• 1900 – po odkoupení restaurace Belvedere městem a provedení architektonické soutěže na stavbu restaurace Lidové sady bylo započato s výstavbou tohoto objektu. Původně v soutěži zvítězil návrh libereckého stavitele Adolfa Horna, návrh však byl upraven dalšími dvěma architekty. Hornovi potom bylo svěřeno už jenom provedení samotné stavby
• 1901 – budova Lidových sadů byla slavnostně otevřena pro veřejnost. Postavena byla v duchu romantismu a secese
• po druhé světové válce budova sloužila jako Dům osvěty. Protože národní výbor neměl dost peněz na úpravy, dům byl předán armádě, která provedla renovaci objektu a přenesla sem z hotelu Zlatý lev Armádní dům
• 1951 – byla zahájena a dokončena stavba přírodního amfiteátru díky stovkám hodin dobrovolné práce místních občanů
• 1956 – provozovatelem budovy Lidových sadů se stal Park kultury a oddechu v Liberci (založený v roce 1952)
• 1966 – požár, který v budově vypukl, naštěstí neměl ničivé následky
• 1982 – do objektu bylo přeneseno Experimentální studio v Liberci
• 1998 – veřejnosti byla znovu zpřístupněna zrekonstruovaná věž
• 2000 – provozovatelem objektů se stala společnost Kulturní služby Liberec, název se vrátil k tradičnímu – Lidové sady

(údaje převzaty z Knihy o Liberci Romana Karpaše a kolektivu)

Anna Košárková
Roman Dobeš