To je slavná divadelní hra Františka Langera, kterou si vám liberecký balet ve spolupráci s hudebním skladatelem Martinem Němcem dovoluje nabídnout ve formě drsného tanečního divadla – zpěvohry, o třinácti obrazech, prologu a epilogu.

Premiéra tanečního divadla Periferie v režii nové šéfky souboru baletu Aleny Peškové se odehraje v pátek 19. listopadu v Divadle Františka X. Šaldy. Tanec a balet jsou v tomto představení hlavními nositeli děje, z něhož diváka občas vytrhuje postava Vypravěčky, zpěvačky, komentátorky v jedné osobě a jejich dvou Pomocníků.

Rocková hudba

Martin Němec je zakladatelem a frontmanem kapel Precedens a Lili Marlene, je autorem hudby k mnoha filmům, autorem skladeb pro slavné české pop-stars, spolupracuje s režisérem Jurajem Herzem.

Pro toto představení složil originální hudbu, ale také propůjčil největší „hity“ kapely Lili Marlene s upravenými texty k potřebám hry, které dokonale navozují atmosféru periferie. V roli Vypravěčky uvidíte a hlavně uslyšíte Dášu Součkovou, zpěvačku skupiny Lili Marlene a herečku Divadla Na zábradlí. Na balet snad trochu „divočina“ - civilní herectví, prvky minimal-ballet. Ovšem ne zcela, hudebně i tanečně (neo- klasika) se tu objevují lyrické a něžné momenty… a s koncem představení snad dostatečný emocionální zásah…

Příběh a forma

Dramatickou osou představení je souhrn velmi závažných témat týkajících se viny, svědomí, ospravedlnění, vášně, trestu, očištění, vnitřní svobody a citové nespoutanosti. Svět existenciálních témat, ke kterým se často vracela generace literárních autorů a dramatiků v době Františka Langera je bohatou látkou vyjadřující vnitřní napětí lidských protikladů.

V příběhu Periferie jde o rozpor ležící na „záslužné“ vraždě, a posléze na dusivém svědomí „hrdiny“, jemuž soudce ještě rozporuplněji radí: „Chcete dojíti spravedlnosti pro vraždu, ale upírají vám vraždu. Dejte tedy spravedlnosti vraždu, kterou by mohla trestat (…)“. V inscenaci se prolínají slova, zpěv a tanec nejen jako bohatě složený režijní a choreografický koncept vzájemně se doplňujících „výrazových prostředků“.

Již prastará čínská poezie si všimla, že chce-li člověk svůj vnitřní stav a napětí naplněné radostí nebo bolestí přesvědčivě vyjádřit, zpívá, mluví a tančí současně: „Má-li člověk radost nebo bolest, pronáší slova. Poněvadž slova nepostačují, protahuje je. Protože tato protažená slova nestačí, moduluje je. Poněvadž i tato modulovaná slova nepostačují, dělají jeho ruce docela nevědomky pohyby a jeho nohy poskakují“.

Sólisté baletu

Hlavní ženskou roli, postavu Anny přijala bývalá sólistka Hamburského baletu a nynější sólistka Národního divadla v Praze Adéla Pollertová. Pollertová pochází z rodiny se sportovním i uměleckým zázemím. Její otec Jaroslav Pollert je vysokoškolským profesorem, předsedou Českého svazu kanoistiky, členem Olympijského výboru a trojnásobným mistrem světa ve vodním slalomu. Bratr Jaroslav Pollert je vědec v oblasti vodního hospodářství a čtyřnásobný mistr světa v hlídkách taktéž ve vodním slalomu.

Olympijský vítěz, lékař Lukáš Pollert je její bratranec. Sestřenice Klára Pollertová - Trojanová je herečka ve Švandově divadle. Je ale také pravnučkou Emila Pollerta, významného českého operního pěvce a sólisty Národního divadla. Ignác Ullman, její prastrýc, je architektem zadního traktu Národního divadla.

Sólista libereckého souboru Alexey Yurakov, hlavní mužská role Franciho, se narodil v ruské Voroněži, kde vystudoval baletní školu. Po ukončení studií v roce 1999 nastoupil do souboru Národního divadla ve Voroněži. V roce 2001 přijal nabídku, aby se stal členem baletu Národního divadla v Brně, kde zůstal v angažmá až do konce sezony 2006/2007. Od sezony 2007/2008 působil jako sólista baletu Státní opery Praha.