Vladimír Vlášek: Swing je oproti dnešní dramatické hudbě pozitivní

„Swingová muzika vznikala v těch nejtěžších časech, proto má v sobě optimismus a radost a to na ní mám rád," vysvětluje kapelník Orchestru Rudy Janovského Vladimír Vlášek, který v roce 2000 obnovil činnost v sedmdesátých letech zaniklého stejnojmenného původního big bandu.

Tento orchestr hraje výhradně hudbu původní, tedy skladby z dob zlaté éry swingu. Minulý týden jsme představili v rozhovoru úplný protipól, orchestr Big´O´Band z Liberce, který si zakládá na moderním repertoáru.

Kapelník a saxofonista v jedné osobě prozradil, jaký je příběh Orchestru Rudy Janovského, který založil Rudolf Janovský z Tanvaldu, jaké skladby orchestr v současné době hraje a jaké publikum navštěvuje taneční večery tohoto tělesa.

Orchestr Rudy Janovského vznikl za války? Jaké byly jeho začátky?

Ano, během druhé světové války jakýsi pan Rudolf Janovský z Tanvaldu s partou svých kamarádů, tehdy to byli velmi mladí hoši, založil orchestr. Nejdříve to byla malá skupina, která hrála populární hudbu té doby, a postupně se zvětšovala na velký orchestr. Svoji základnu měli v Tanvaldu, ale postupně se stávali oblíbenější a oblíbenější a během padesátých a šedesátých let hráli i na Jablonecku a Liberecku. Jezdili i po celé republice dle možností. Hráli prý i v tehdejším východním Německu.

Kdy přestal orchestr vystupovat?

Pravidelná činnost uskupení skončila se smrtí kapelníka. To bylo někdy začátkem sedmdesátých let. Od té doby orchestr neexistoval. Stávalo se, že někteří z těch nadšenců kolem orchestru nebo i samotní muzikanti dali orchestr po nějaké časové odmlce dohromady a udělali vzpomínkový večer. Ale šlo opravdu jen o tu konkrétní akci. Činnost neobnovili.

Vy jste tento orchestr po letech obnovil, jak jste na tento nápad přišel?

Já jsem se o orchestru dozvěděl v roce 1997, kdy mi hudební kolega zavolal, jestli bych si s Orchestrem Rudy Janovského nechtěl zahrát. Byla to první zatěžkávací akce na dnes již neexistující jablonecké Střelnici.

Jaký byl v té době zájem o swingový orchestr?

Až mě to překvapilo, ale v té době byl ze strany pamětníků, kterých tehdy bylo velmi mnoho, obrovský zájem o tuto muziku. Asi měsíc po Střelnici proběhla ještě jedna akce v jabloneckých Pasekách.

A takhle tedy začala činnost obnoveného Orchestru Rudy Janovského?

Tři roky se v podstatě nic nedělo, i když jsem cítil, že ten zájem by o tuhle muziku a orchestr byl. V roce 2000 jsem dal dohromady hudebníky a orchestr obnovil z hráčů, kteří s ním pravidelně nehráli, ale třeba tam byli na záskok, a také z mladších hudebníků.

Vystupoval s vámi ještě někdo z původního obsazení orchestru?

Ano, například velmi známý zpěvák tohoto orchestru pan Jaromír Buček z Desné, který měl hlas jako Rudolf Cortés. Pan Buček zemřel asi před čtyřmi lety. Tento zpěvák s námi vystupoval někdy jako host od roku 2000 zhruba do roku 2007 nebo 2008.

Dochovali se i nějaké noty a aranže původního orchestru?

Náš repertoár tvoří původní skladby, takže pamětníci slyší orchestr tak, jak hrál, když na něj chodili jako mladí. Ten archiv postupně doplňuji dalšími skladbami. Opět ovšem dobovými.

Takže vize vašeho orchestru je hrát slavné skladby ze zlaté éry období swingu?

Přesně tak, nestojíme o moderní věci.

Konkrétně tedy ve vašem repertoáru najdeme jaké skladatele? Například Glenna Millera?

Ano, toho také. Z amerických ještě například Duka Ellingtona nebo Counta Basieho… Z českých hlavně Karla Vlacha nebo R. A. Dvorského.

close zoom_in

Takže se orientujete spíše na starší publikum?

Posluchače orchestru tvořili převážně pamětníci, kteří na ten orchestr chodili a podle ohlasů ho doslova milovali. Když orchestr začal znovu hrát, tak tito lidé byli šedesátníci nebo sedmdesátníci. Ale dá se říci, že na naše společenské večery zavítají všechny věkové kategorie.

Publikum přirozeně ubývá a v dnešní době nás vyhledávají lidé, kteří si chtějí společensky zatančit. Aniž by se orchestr zpronevěřil určité idee hrát hudbu z určitého období, což je od třicátých do šedesátých let, může publiku nabídnout skladby rozličných tanečních rytmů. Jsou to tance, které se vyučují v tanečních.

Jedna známá mi říkala, že když si chce připomenout všechny tance z tanečních, tak jde na některý z vašich tanečních večerů.

Tak to jsem rád, ale přitom hrajeme taneční rytmy, na které lze tančit společenské tance, ale jsou to původní písně z té doby. Tyto písně byly tak zaranžované. Měly svůj charakteristický taneční rytmus. Dnes se druh tance na určitou skladbu mnohdy dosti těžko stopuje.

Chcete tím říct, že na současnou hudbu nejde tak dobře tančit klasické tance?

Mladí lidé, kteří projdou tanečními, si v moderní hudbě těžko dokáží tu píseň identifikovat, jestli na to mohou tančit cha-chu, waltz, valčík, jive nebo quickstep.

To asi ano, ale jsou i výjimky. I když se jedná o trošku starší skladbu, ale pořád je mladší než swingové hity. S oblibou tančím jive na píseň Crazy Little Thing Called Love od Queen. Dešifrovala jsem ji jednou náhodně.

Přesně tak, to je krásná „jiveová" věc. Ale je to výjimka.

V jakém obsazení hrajete?

V tzv. plném obsazení. Máme pět saxofonů, čtyři trumpety, čtyři trombony a čtyřčlenná rytmika. Pyšníme se teď hned třemi mladými zpěváky tedy zpěvákem a dvěma zpěvačkami. Takže nás je dohromady dvacet.

Co zkoušení? Scházíte se pravidelně?

Ano, zkoušky jsou nutné, ale nemáme je nějak pravidelně. Zastávám názor, aby orchestr dobře hrál, je potřeba čas od času zkoušet.

Kdy a kam si na vás můžou lidé přijít zatančit?

Nejsme přímo plesová kapela, ani nehrajeme až na nějaké výjimky v plesové sezóně. Vlastně schválně pořádáme naše taneční večery v dubnu, v říjnu, listopadu i na konci roku, aby si lidé, kteří rádi tančí, mohli zatancovat i mimo sezónu.

Nejbližší společenský večer proběhne v pátek 4. dubna od 20 hodin v Eurocentru v Jablonci nad Nisou.