Každá věc má svůj příběh. I šperky, které od tohoto týdne zdobí prostory univerzitní Galerie N v Jablonci nad Nisou. Někdy je to reakce na svět kolem, vzpomínky, osobní prožitky, jindy vyprávějí o svém vzniku. Jako kupříkladu šperky Vladimíra Komňackého.

„Základem závěsu je archeologický nález z naší zahrady. Ta byla kdysi dvorem sklářské brusírny. Sklářské fragmenty při práci na zahradě často nacházím a používám do šperků. Když jsem před šesti lety vykopal porcelánový střep z dětského hrníčku, zajásal jsem nad námětem. Hned jsem se bez váhání rozhodl, co chybí,“ vypráví část příběhu jednoho ze svých překrásných šperků s ironizujícím názvem „Harashment“ Vladimír Komňacký.

Ten jediný se způsobem zpracování, výběrem materiálu i generačně mírně vymyká z autorského kolektivu ojedinělé výstavy. Tvoří jej až na Vladimíra Komňackého absolventi ateliéru Kov a šperk na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jinými slovy jde o žáky významného českého výtvarníka Vratislava Karla Nováka.

Pokud jste si jeho jméno spojili s proslulým kyvadlem na pražské Letné, či alespoň objektem „Prutu“ u jablonecké přehrady, zařadili jste ho správně.

Ateliér Vratislava Karla Nováka není ale jediným pojítkem vystavujících autorů. „Jsou to lidé, kteří jsou si generačně blízcí, kteří už sami jako pedagogové předávají vlastní zkušenosti, takže ve výtvarné tvorbě nejsou žádnými experimentátory, netajím se, že jde i o lidi, kteří jsou mi výtvarným projevem blízcí, “ prozradila o autorech autorka výstavy etnoložka Alena Křížová z brněnské Masarykovy univerzity. A jak zdůraznila, jde především o umělce vycházející z principu postmoderny.

Co je postmoderna

Podle Aleny Křížové byla prapůvodní role šperku magická. „Člověk si zajišťoval ochranu před zlými silami a nepřízní osudu nejrůznějšími talismany. Když už je nosil na těle, měl zájem, aby dobře vyhlížely. Více zvířecích zubů a drápů znamenalo větší bohatství, takže kromě estetické plnily i funkci reprezentativní,“ říká k historii šperku Alena Křížová.

„Před půlstoletím začali ale o šperk projevovat zájem architekti, malíři, sochaři, keramici a skláři, kteří neprošli zlatnickým školením a neznali klenotnické techniky. Chtěli vytvořit umělecké dílo, které je možné nosit na těle , ale především souzní s aktuálními uměleckými směry. Nepotřebovali k tomu drahé kovy, více jim vyhovovaly kovy obyčejné jako například mosaz a měď, které se dají kovat, tepat a pomalovat. Používali také textil či přírodní materiály, a tak vznikla kategorie šperku, který se nazýval šperk umělecký,“ vysvětlila Alena Křížová.

Šperku se tak podle ní vrátil původní, magický význam ozdob, kdy se důležitějším stalo to, co vypovídá o svém nositeli, kdy je důraz opět kladen víc na obsah a jeho sdělení než způsob provedení a hodnotu. Ale samozřejmě, že málokdo má odvahu tyto výrazně originální šperky nosit. Důležitými značkami těchto autorských šperků je, že zaujímají určitý postoj jak autora, tak jeho nositele a především vyjadřují naprostou svobodu,“ dodává Alena Křížová.

Důkazem je například kolekce brýlí Simony Kafkové. Jediné autorky, která se nevěnuje pedagogické činnosti, ale působí jako výtvarnice pražského Divadla Na Zábradlí. Jeden z jejích originálů nosí třeba Jiří Bartoška. Vystavená kolekce vesměs představuje pražské mosty.
„Tohle je třeba motiv zábradlí, tohle jsou prvky z původního Hlávkova mostu, popisuje detail.

Obroučky vypadají jako z broušeného skla, ale ve skutečnosti jsou z acetátcelulózy. Stejně jako křehce vyhlížející náramky s okvětními lístky sušených hortenzií či motýlích křídel. „Mám strašně ráda plast. Spousta lidí považuje plastové materiály za něco hnusného, ale jako čirý dokáže vyvolat dojem skla a dá se s ním kouzlit,“ vysvětluje výtvarnice „Je to vzpomínka na jeden výlet do Švýcarska, ukazuje na snové náramky se zatavenými okvětními lístky. Všude samé kamení a mezi tím jen samé hortenzie. Nikde jinde jsme se s takovou záplavou jejich květů nesetkala,“ vypráví Simona Kafková příběh svého šperku.

Výstava je nejen kombinací originálních výtvarných nápadů a precizní práce s materiálem od stříbra a mosazi až po plast, textil či papír, ale i humoru a jemné ironie. Jako třeba u originálního primátorského řetězu se sušeným prasečím rypáčkem Jolany Novákové či královská koruna z klasů obilí nesoucí podtitul – Všechna sláva, polní tráva Radomíry Jandové.

Dalším společným jmenovatelem výstavy s názvem „Šperky vyprávějí příběhy“, je hravost.

„Tenhle náhrdelník je z rybích šupin. Každý rok si je schovávám, ony se zkroutí, jejich krása zmizí, ale vzpomínka na Vánoce v nich zůstává. Tenhle náhrdelník je zase reflexí na výstavu inspirovanou korálky. Jsem z Jablonce, vyrůstala jsem mezi plnými bednami, ale co s nimi? Tak jsem je nafotila na textil a vytvořila náhrdelník. Nejdřív jsem si myslela, že prezentovat se s ním na výstavě věnované jabloneckému koráli je přinejmenším drzost, ale nápad byl vzat na milost,“ vypravuje Ludmila Šikolová. Výtvarnice, která působí i jako odborná asistentka Katedry designu Fakulty textilní na Technické univerzitě v Liberci.

Šperk v pojetí postmoderních výtvarníků je nadčasovou inspirací a uměleckým vyjádřením jak autorů samotných, tak i naší zvláštní, proměnlivé a často jen virtuální doby. Pokud vás k nošení autorských šperků nebude inspirovat, jistě vás alespoň pobaví. V univerzitní Galerii N nedaleko Městského divadla v Jablonci bude otevřena do 1. června 2011.

Dosud mohli unikátní výstavu obdivovat návštěvníci prestižní Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem. A snad tedy, řečeno slovy její autorky, Aleny Křížové, najde porozumění také v Jablonci nad Nisou. Městě, které je přímo kolébkou a synonymem šperku.