Do regionu se vracíte poměrně často, jaké k němu máte vazby?
Konkrétně v Liberci se narodila moje babička, část rodiny zde v prvorepublikové vilce po mém pradědečkovi žije doposud. Tento fakt do značné definoval můj vztah k této části vlasti, vzpomínám si na krásné zimy v 80. letech, které jsem zde jako dítě často prožíval. Liberec, město pod horami s krásnou dominantou v podobě vysílače na Ještědu, to je skutečně jeden z leitmotivů mého dětství. Tyto vzpomínky jsou logicky více než pozitivní. Mám rád i Jizerského hory, v každém případě však vnímám Ještěd, abych se ještě vrátil k tématu, jako jednu z nejvýraznějších architektonických realizací na našem území. Ještěd je nejen pro mě fenomén i absolutní koruna celého kraje.

Můžete přiblížit, na co se mohou těšit návštěvníci turnovského koncertu?
Turnovský koncert, to je s nadsázkou řečeno „návrat na místo činu“, neboť zdejší publikum považujeme s naší kapelou částečně za své. To je dáno také jedním z performerů, dnes již slavným turnovským rodákem a hudebním skladatelem Martinem Hyblerem aka Doktorem H, který na koncertě vystoupí jako náš host. Naše koncerty jsou specifické, snažíme se publiku nabídnout trochu jiný příběh, stejně tak máme s platformou „Vilém Veverka TRIO plus“ ambici definovat slovo koncert i trochu jinak, netradičně. Koncerty dotváří do značné míry publikum, přesněji řečeno interakce s publikem. Dominantním prvkem je pochopitelně hudba, nicméně můžeme možná hovořit i o hudebně-divadelním „představení“. To je velmi specifické a troufám si říci, že také v tom je přidaná hodnota ve vztahu k publiku. Z hudebního hlediska jsou naše koncerty jakousi fúzí, na straně jedné je zde hoboj, na straně druhé klasické jazzové trio. Samotná kombinace je unikátní. Z toho by měl vyplývat jakýsi nový dojem z koncertu jako celku, s tímto dojmem by měl náš posluchač odcházet z koncertem.

Jak se stavíte k propojování moderní a klasické hudby?
Jsou situace – ne vždy – a koncerty, které k tomuto tzv. crossoveru vyloženě vybízejí. Turnovský koncert je dobrým příkladem, respektive dominantnější je hudba moderní. Nacházíme vlastní styl, tedy vlastní autorský rukopis, který definuje hráčské mistrovství mých hudebně mimořádně disponovaných kolegů, stejně tak – to především – i autorská hudba Martina Hyblera. A to samozřejmě není ani zdaleka vše.

Vystupujete raději na velkých pódiích, nebo vám je bližší komornější prostředí?
Mám rád sepětí s divákem, kdy mohu s publikem také komunikovat, byt' by to bylo nonverbálně. Takovou dobrou ukázkou je třeba právě turnovské divadlo či Městské divadlo v Jablonci nad Nisou, kam se velmi rád a často vracím. Mimochodem právě Jablonec je na kulturní mapě České republiky výrazným místem, které často úspěšně konkuruje i větším městům. Je to dáno týmem okolo ředitele divadla Pavla Žura. Proto díky za každé takové město!

Sám hrajete na hoboj. Čím vás tento hudební nástroj okouzlil?
Stále častěji si uvědomuji, jak univerzální nástroj je hoboj. Od skutečné dominance v hudbě období baroka přes klasicismus a romantismus až k výrazné roli v hudbě poválečné, potažmo filmové, nejen té současné. Je to dáno především specifickou barvou hoboje, která co do potenciálu má tu vlastnost a charakter, že se zdaleka nejvíce blíží barvě lidského hlasu. Proto můžeme občas sáhnout a našemu publiku nabídnout i původně písňové skladby, v našem případě pak na čistě instrumentálním půdorysu.

Jaké další plány, projekty máte rozjeté?
Letos máme s formací Vilém Veverka TRIO plus záměr dalšího uměleckého i faktického růstu. Jsme si vědomi, že jen systematická a vytrvalá práce může mít efekt a smysl. Důkazem toho bude větší podzimní koncert v Praze, a to 11. října v Pražské křižovatce, kam se po dvou letech vracíme s formátem NO LIMITS 2, kdy naším hostem a partnerem na pódiu nebude nikdo jiný než legendární Michal Pavlíček. Tento koncert reprezentuje cestu po které jdeme a dál chceme jít. Je třeba dívat se vpřed, dnes a denně s pokorou pracovat, kriticky reflektovat sebe sama, být vytrvalým a nebát se jít ještě o kus dál, než by si člověk dokázal představit…