Nyní už je to jinak. Do hlavních rolí byli obsazeni jedni z nejmladších členů souboru Karolína Baranová a Tomáš Váhala. Liberec má tedy svého nového Romea a Julii. Znovu se hraje 4. února.

1. repríza

Divadlo, herci a herecké role a samotná divadelní hra je živý organismus. První repríza je z mého pohledu možná ještě náročnějším představením, než je samotná premiéra.

Když jsem v zákulisí potkal režiséra představení, šéfa činohry Víta Vencla, a zeptal se ho, jak to jde, jestli je spokojený, řekl jedinou větu: „První repríza…“ a významně se na mě podíval. Do krajního lóže, které běžně slouží k odchodu herců ze scény, postupně vstoupilo několik členů souboru a nakukovalo do ještě osvětleného divadelního hlediště. Lidí přišlo hodně.

Návrat ke klasice

Režisér představení již dříve řekl, že současné nastudování Romea a Julie bude návratem ke klasickému zpracování a je tomu opravdu tak.

Michal Syrový navrhl poměrně komplikovanou scénu, která se během představení, za pomoci jednoduchého mechanismu, mění a která se skládá z prvků renesanční architektury.

Herci se tak musejí popasovat nejen s komplikovaným nepravidelným rýmem divadelní předlohy, ale i se složitým pohybem v prostoru scény. Klasické jsou i kostýmy Dany Hávové a pro úplnost uvádím Tomáše Alferiho jako autora hudby, předkladatele Jiřího Joska a dramaturga Martina Urbana.

Herci a publikum

Na scéně se během představení objeví téměř dvě desítky postav, a to z tohoto divadla dělá velkou hru samo o sobě. Ale k hlavním postavám. Herečku Karolínu Baranovou můžeme v libereckém divadle vidět v desítce divadelních her a z dvojice divadelního mileneckého páru je tou zkušenější. Sama dříve řekla, že proplakala několik hodin sama doma a přemítala o postavě Julie, a já jí to věřím. Její Julie je naivní, krásně rozverná. Je dětskou a vzápětí dospělou zralou ženou ochotnou se odevzdat. S autentickým výrazem tragedie jde vstříc smrti.

Liberecký Romeo, Tomáš Váhala, narozený v roce 1991, je skutečně na začátku své kariéry. Teprve v roce 2010 absolvoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a nyní už hraje Romea, který je jeho druhou rolí v angažmá v Liberci, a je to na jeho projevu znát. Tomáš Váhala se v roli Romea nešetří, prožívá naplno svoji první lásku, svou první velkou roli. Zoufá si, směje se, řítí se bezhlavě do propasti a znovu skáče po římsách. Chce všechno a vše také odevzdává.

Při klasické balkonové scéně je Tomáš Váhala (a není to jediný moment hry) sám nasvícený modravým světlem těsně před celým hledištěm, které ho upřeně sleduje. Mladičký dvacetiletý herec svým pocitům ale věří a lidé mu věří také a celé hlediště ho odměňuje zúčastněným smíchem i hrobovým tichem. Schovaný v bočním balkónku jsem zaslechl: „Ten má talent…“

Karolína Baranová i Tomáš Váhala dávají do tohoto divadelního kusu hodně a myslím, že to lidé poznají. Společně prožívají svou velkou lásku Divadlo. Do budoucna bude jistě zajímavé sledovat vývoj těchto dvou mladých členů souboru.

Subjektivně

Existuje tolik důvodů pro uvedení této hry, jednoho ze základních kamenů moderního evropského dramatu, v klasickém divadelním provedení. Stejně tolik důvodů, ne–li více, je k tomu, hrát Romea a Julii prožívající svůj příběh dnes.

Situoval snad Shakespeare své postavy do minulosti? Jeho prostředím jsou vztahy dvou znepřátelených rodin, něco jako společenský fenomén jeho doby. Dnes by se jeho příběh možná spíše odehrával na třecích plochách společenských vrstev, třídních, náboženských, kulturních či snad politických rozdílů. Romeo a Julie není podle mého názoru jen příběh tragické lásky, je i zrcadlem doby. Ta naše ho potřebuje nastavit více než kdy jindy.