REPORT: McCartney boural sídlo královské rodiny i sekundoval u žádosti o ruku

Koncert Paula McCartneyho v Amsterdamu vrcholí. Sedmnáctitisícová hala má za sebou tři čtvrtiny show a megahit Let It Be. Přesto, že se ozývá další romantická melodie, přichází zvrat, který mění klidnou atmosféru tříhodinového vystoupení.

Scéně vévodí Buckinghamský palác. „…Say live and let die." Klavír střídá nástup celé kapely a z okrajů pódia šlehají plameny, které vzápětí střídá orchestrální sound, salvy a ohňostroj… Sídlo královské rodiny se bortí a jde k zemi. Dramatický vrchol, který dále graduje.

Paul McCartney letos oslaví 73. narozeniny. V Holandsku na svém turné naplánoval dvě koncertní noci za sebou. Neslevil ze svého standardu a fanoušci, kteří navštívili druhý koncert, dostali stejnou nálož 40 hitů ve třech hodinách jako ti o den dříve. „Čtvrtina Beatles" doslova nesleze z pódia po celou dobu show. V rukou střídá kytary i baskytary a prokládá to zasednutím za klavír.

Prostor pro Beatles

Playlist rozhodně nezapře jeho kořeny a nejplodnější období s Beatles. Pětadvacet kousků je od nich. Z aktuální desky New, jež vyšla v říjnu 2013 a je šestnáctým sólovým albem interpreta, zazní tři věci: stejnojmenná New, Save Us a Queenie Eye. Nové písně nesou broučí prvky, ale přesto se vymykají – zvukem, aranží, elektronikou… Jsou dokladem, že McCartney nestagnuje, a i přes svůj pokročilý věk jde stále s dobou a drží se současných trendů. To zpečeťuje i jeho nedávná spolupráce s mladými interprety jako jsou Rihanna či Kanye West.

Sir McCartney se sem tam nebojí zahrát na nostalgickou notu a zajít až do patosu. My Valentine věnoval své ženě Nancy. Píseň vznikla roku 2011 právě pro ni. Nezapomíná ani na svou předčasně zesnulou životní lásku Lindu, které symbolicky „posílal nahoru" Maybe I'm Amazed z roku 1970. Už tehdy ji prý složil pro ni.

A tím sentimentální okénka rozhodně nekončí. Během koncertu vzpomene i na Johna Lennona i George Harrisona. Spontánnější publikum na prvním amsterdamském koncertu dokonce zpěváka vyhecovalo lennonovskou Give Peace of Chance. Sám McCartney pak Lennonovi poslal song Here Today, který složil po smrti svého autorského partnera. Harrisonovi věnoval jeho Something. Zahrál ji na ukulele a v závěru skladby se přidala kapela, takže píseň se dočkala zcela nového provedení.

Vzpomínkové kusy zpěvák rozptýlil mezi další písničky, takže koncert rozhodně nevyzněl jako tryzna. Zpestřovaly ho i vtipné exkurzy v podobě rozverných, až dětsky hravých skladeb jako sólové Temporary Secretary, která je opravdovým úletem, či dvou beatlesáckých oddechovek All Together Now či Ob-La-Di, Ob-La-Da, při kterých se vesměs chladné holandské publikum poměrně rozehřálo a odvázalo.

McCartney neopomněl ani na vtipné vložky. V kotli se objevil nápis, v překladu: „Moje žena je na 42. koncertu. Neobjímat!" Transparent zabraly kamery na projekci a zpěvák hlášku přečetl a glosoval.

Jeho velkorysost k fanouškům je obdivuhodná. Na prvním holandském večeru nechal muže na pódiu požádat o ruku jeho vyvolené. Na druhém večeru zase poblahopřál fanynce k narozeninám, rovněž na jevišti.

Práce s publikem po celou dobu je pro něj samozřejmostí. Ptal se například, kolik lidí je přímo z Amsterdamu, kolik z Holandska a kdo je z jiných zemí? Překvapivě bylo publikum velice multikulturní. Bohužel nabídka jeho evropských koncertů rozhodně neuspokojila poptávku, takže jsou fanoušci ochotni jet za svým oblíbencem i stovky kilometrů, jen aby ho viděli živě.

Při Hey Jude tradičně protahoval refrén do nekonečna, nechal při zpěvu vystřídat ženy i muže. Před prvními přídavky se mu pak příznivci odvděčili velice spontánně. Celá hala sama od sebe sladila „Nah nah nah … … , hey Jude." Po několika minutách se muzikanti vrátili a servírovali další porci skladeb.

Na evropském turné zazněla také absolutní novinka Hope for the Future. Vznikla pro počítačovou hru Destiny. Prestižní časopis Rolling Stone o ní napsal, že jde o grandiózní kus, ve kterém vstoupil do pro něj ještě neprobádaných vod. „Hope for the Future je famózní balada, kterou byste spíše očekávali v závěru epického filmu," chválí song redaktor Daniel Kreps.

Trocha kritiky

Za jistou slabinu koncertu by se dala označit absence dechové sekce v některých písních, ať už u počítačové Hope for the Future, Got to Get You Into My Life či Live and Let Die… Zvukově sice dechy mohou nahradit klávesy, ale proč by si kapacita jako McCartney nemohl najmout dva tři dechaře, aby mu na koncertě hostovali?

Například u Elenoar Rigby vystřídaly smyčce rovněž klávesy. Ale je pochopitelné, že smyčcová sekce by koncert už posunula do úplně jiné dimenze.

Největší slabinou show byl paradoxně „předskokan". McCartney se zřejmě chtěl vyhnout předkapele, ale nechtěl nechat sedmnáctitisícový dav čekat bez zábavy, takže hodinu publikum bavil DJ, jenž remixoval, ať už sólovou tvorbu, či skladby Beatles. Pro mladou generaci asi jistá progrese, pro staromilce zřejmě utrpení.

Čekání pak vygradovalo zajímavou až dadaistickou prezentací archivních fotografií na bočních obřích projekcích doplněnou opět remixy důvěrně známých skladeb.

Propracovaná scéna

Naopak na scénografii hudebník rozhodně nešetřil. Každá skladba se dočkala promyšlené tematické projekce.

Namátkově: Lady Madonnu na plátně doprovázely portrétní fotografie významných žen – Lady Diana, zesnulá manželka Linda, Alžběta II. či Matka Tereza.

Zpěvák se nezapomněl „zavděčit" Holanďanům, speciálně pro Amsterdam zařadil fotografii Anny Frankové. Revolverovská Got to Get You Into My Life se zpětně dočkala animovaného oficiálního videa. Akustickou baladu Blackbird Paul zahrál z třímetrového piedestalu, kam ho vyneslo speciální zvedací zařízení.

K vrcholům koncertu samozřejmě patřily legendární hity Beatles Let It Be, Hey Jude, Can't Buy Me Love či Yesterday, které publikum strhly nejvíce. Ty v úplném závěru rozhodilo vložení ne tolik notoricky známé rockové pecky Helter Skelter. Pak už tříhodinovou jízdu zakončila beatlesácká trilogie Golden Slumbers, Carry That Weight a The End, jež nesmí chybět v žádném závěru koncertu této živoucí legendy.

Přečtěte si další reportáže ze zahraničí ZDE!

 Z POHLEDU HANY LANGROVÉ

Nejlepší koncert v životě. Předčí ho ještě jiný?

close zoom_in Patřím k bláznům, pro které mega koncert představuje něco naprosto speciálního. Zvýšení krevního tlaku, dojetí, neskonalá radost, euforie… Postupem času jsem dospěla k postoji, že dovolená u moře už mě nebaví, a proto ji každý rok vyměním za dva menší výlety do některé z evropských metropolí. Dva, tři, čtyři dny strávím v ulicích některého hlavního nebo jinak zajímavého města a výlet samozřejmě spojím s nějakým atraktivním koncertem. Už jsem takhle cestovala za Queen, Rolling Stones a tentokrát za Paulem McCartneym. Vlastně moje poslední hudební dovolená byla o něco delší, ale zase komornější, co se koncertu týče. V září jsem navštívila podruhé Velkou Británii, kde jsem se pídila po stopách Queen i Beatles. Vystoupení čtvrtiny Brouků bylo pro mě ale ještě něco mnohem pietnějšího… Musím se přiznat, že jsem nečekala, že sir předčí dva koncerty Queenů i Rolling Stones. Ale možná se to dalo očekávat, protože Stouny mám na žebříčku oblíbenosti až na bronzové pozici a Queen s náhradami na postu frontmana prostě nejsou to pravé ořechové. Paul u mě také dost stoupl v ceně svou fyzičkou. Hlava mi nebere, že ve svém věku mohl vystoupit dva večery po sobě v jednom městě bez volného dne. A ještě značně přetáhl délku show. Kdo dneska hraje tříhodinový koncert bez pauzy, neodejde ani na chviličku z pódia a ani si nedopřeje pauzičku v podobě sóla jiného hudebníka. Například Queen se za ni nestydí a při drum i kytarovém sólu se v zákulisí alespoň převléknou a oddechnou si. Rolling Stones jsem si užila bohužel z větší dálky a výběr písní nebyl zcela mým šálkem kávy, asi tři songy mě moc nebavily, tím ale nechci vystoupení shazovat. Bylo rovněž jedinečné. McCartney se mi čtyřiceti hity strefil do vkusu až překvapivě přesně. A taky jsem si poctivě vystála frontu před halou od půl páté odpoledne a měla ho na dosah ze sedmé řady. Slavnostně přísahám, že si minimálně ještě jednou v životě dopřeji vystoupení této legendy. Bylo to famózní! Paulovi přeji hlavně zdraví a ještě mnoho let na pódiu…