"Rád bych na začátek uvedl na pravou míru, že nejsme revival, ale přátelé písní Waldemara Matušky,“ osvětlil přítomným frontman Waldových Matušek Jan Bílý, jehož nejen liberecké publikum zná z kapel Ovčie Kiahne nebo Dědkové, ve kterých hrají i někteří kolegové z Matušek.

Radost a úcta

Waldovy Matušky playlist, Tatáž Pakáž, LiberecDen bičem prásk
Sedm dostavníků
Růže z Texasu
Zasmušilá pustina
Uragán
Kladivo
Kluci do nepohody
Tisíc mil
Korzár Jen se přiznej
Písnička pro Zuzanu
Čert ví, kdy kotvy zvednem
Santiano
Holky já mám všechny rád
Námořnickej bál
Slavíci z Madridu
Sbohem lásko
Ráno
Jó, třešně zrály
Až se má loď
To všechno vodnes čas
Suvenýr
Hříšník a fláma
Tuhle rundu platím já
Nebeskej kovboj
Jezabel
Don Diri Don
Tam za vodou v rákosí
Houpavá píseň
Když jdou na mužskýho léta
Eldorádo
Přídavky:
Když máš v chalupě orchestrion
Už koníček pádí

Parta přátel z Turnovska se prostě jednoho dne dala dohromady a vytvořila početnou skupinu, která si ráda zazpívá songy jednoho z nejcharismatičtějších zpěváků české pop music. Je z nich cítit radost 
z toho, že si mohou písně vypůjčit a oživit je, a velká úcta k předloze.

Sobotní večírek se konal 
v pohodové atmosféře liberecké hospody Tatáž pakáž.

Holdovalo se, tančilo, zpívalo, vzduchem létaly vtipy 
a úsměvy. Přesně ve stylu zesnulého bonvivána.

Komorní, až hospodská atmosféra tomuto typu zábavy seděla. Přesto nešlo o žádné fanouškovské hulákání. Aranže i zpěvy byly na profesionální úrovni. Waldovy Matušky hrají v sestavě kytara, basa, bicí, klávesy, trubka, dvě vokalistky a samozřejmě zpěvák. Nicméně všichni muzikanti se podílí na vícehlasech.

Nechyběly ani vzpomínky na zpěváka a osobité komentáře. Jeden z přídavků byl seriálový hit Když máš v chalupě orchestrion. „Díky němu jsem se odstěhoval na vesnici a dobře jsem udělal,“ pochvaloval si zpěvák. Na pódiu se vystřídali i hosté. Zvukař si střihl Slavíky z Madridu.

Na chvíli vokalistkou

Tribute band nacvičil mezi více jak třiceti skladbami i mou oblíbenou Don Diri Don. Před koncertem jsem napůl ve srandě prohodila směrem ke zpěvákovi, že bych si ji s nimi zazpívala… Playlist plynul rychle, jelikož Matuškovy hity jsou často krátké a úderné, a já začala litovat, že pokud mě vzal frontman vážně, možná se taky pěkně ztrapním.

Text jsem sice měla naposlouchaný, protože už mi ta píseň do uší hrála možná stokrát, ale přeci jenom mám jiný rozsah než Walda a také jsem se nedávno dozvěděla, že se nervozitou stahují hlasivky. Nakonec to dopadlo fajn. Většina sálu už byla rozjetá, takže jsem to snad kapele moc nekazila a byl to pro mě zajímavý zážitek.

Přesně tento typ cover kapely má smysl. Není z ní cítit kalkul a z hudebníků prýští radost a elán. Je evidentní, že to dělají pro zábavu svou i svého okolí a to má být hlavní účel muziky. Jakékoliv.

GLOSA HANY LANGROVÉ   

Redaktorka Hana LangrováVýjimka z pravidla. Proč mě neiritují tribute bandy?

V jedné letní glose jsem vyjádřila nelibost ohledně revivalů stále hrajících kapel. Bylo zajímavé, jaká rozvětvená debata okolo tohoto tématu vznikla, a i když se někteří diskutující uchýlili k vulgarismům či podpásovkám, přesto šlo, myslím, o velmi plodnou diskuzi.

Chci se k této problematice ještě vrátit a obávám se, že ne naposledy. Proč mám pifku na tento typ cover bandů? Připadá mi velmi bizarní, když pořadatelé, dokonce i městských akcí, dokáží pozvat jeden z patnácti Kabát revivalů, i přesto, že dva měsíce před tím hrál nedaleko originál, nebo když si Michal David v rozhovoru libuje, že má několik svých napodobitelů a korunu této absurditě nasadí ve chvíli, kdy si jednoho z nich pozve na svůj koncert a společně na pódiu s klávesami na krku roztáčejí téměř polovinu vystoupení.

Musím se přiznat, že jsem za svůj život viděla už mnoho revival bandů. Velkou část tvořily napodobeniny rockových kapel 60. až 80. let, které téměř nekoncertují. Garantuji vám, že když zhlédnete vystoupení tolika napodobenin, tak se vám v jednu chvíli tento typ zábavy přejí a už na něj nahlížíte jinak. Prostě vám začne připadat trochu trapné, když si někdo lepí knír, bere paruku, stejnou kytaru, obléká stejný oděv a napodobuje každý pohyb svého idolu.

Mnohem sympatičtější mi připadají tribute bandy, které přistupují k muzice někoho jiného volněji, ale s respektem a úctou a ještě do ní třeba přidají vlastní invenci.

Přesně takovou akcí byl uvolněný hospodský koncert v liberecké Tatáži.