Je to čistě věcí sentimentu nebo racionální úvahy podložené zkušenostmi? Tato otázka se nabízí poté, co Hana Seifertová, kurátorka Národní galerie v Praze a bývalá ředitelka Oblastní galerie v Liberci, vyjádřila skrze stránky Libereckého zpravodaje svůj odmítavý postoj k plánovanému stěhování Oblastní galerie.

Ta by se totiž v průběhu příštích let měla přesunout z honosné klasicistní vily Johanna Liebiega zámeckého charakteru do nově zrekonstruovaného objektu městských lázní. V rámci jejího pohledu na věc však zůstala zcela opomenuta druhá strana, současné vedení Oblastní galerie, což právě nepotěšilo jejího ředitele Jana Randáčka.


Paní Seifertová svou kritiku odůvodnila například argumentem, že nově vyhrazeným prostorám chybí dostatek místa pro instalaci obrazů. Souhlasíte?
Nikoliv. V současnosti má OGL ve stálé expozici vystaveno 128 děl včetně 10 plastik. Obrazy visí na zdech o celkové délce 226 m. Proti tomu nám lázně nabídnou nejméně 681 m zdí a panelů pro instalaci stálé expozice a maximální varianta umožní instalovat dokonce na 720 m, což je třikrát více!

close zoom_in Ano, tomu rozumím, ale paní Seifertová měla v tomto ohledu na mysli zejména nedostatek pevných stěn, zejména s přihlédnutím k otevřenému prostoru bývalého bazénu. Nelíbilo se jí, že v takovém případě stěny budou muset zastoupit panely, které takříkajíc zcela popřou původní podobu památkového interiéru. Jak doslova uvedla, tento způsob navíc nemůže trvale vyřešit nutnost instalovat obrazy pro stálou expozici a výstavy.
Jenže prostor bazénové haly není určen pro stálou expozici! Ta by výrazně omezila jeho využití pro jiné účely, s nimiž se rovněž počítá, jako jsou další kulturní akce. Bazénová hala bude využívána pro krátkodobé výstavy. Tento prostor má obdobný charakter jako sál v protilehlém muzeu.
A pokud se bavíme o panelech, pak ty představují zcela legitimní využití. Používá je Národní galerie ve Veletržním paláci, v Jiřském klášteře, v Anežském klášteře, používají je kolegové v GASKu v Kutné Hoře, v Olomouci, v Jihlavě. Panel není z nouze ctnost.

Hana Seifertová navrhuje využít prostorových rezerv současné budovy OGL prostřednictvím rekonstrukcí a přístaveb…
O přebudování vjezdu, zahradního domku a vrátnice jsem také uvažoval, problém je v tom, že se stále jedná o provizorní řešení, které nedostatečně oddělí návštěvnický provoz od provozu galerie, jeho zaměstnanců a transportu uměleckých děl, což projekt v lázních vyřešil.

Také úvaha vestavět na pozemek dvora depozitář naráží na spoustu „ale“. Vnitřní nádvoří je malé, a navíc by všechna vnitřní okna byla stavbou zaslepena – zanikly by všechny vnitřní fasády! Jakoukoliv výstavbu navíc komplikuje skála v podloží a spodní voda, která nám působí problémy už nyní. Technologicky náročné by bylo i hloubení základů v těsné blízkosti staré budovy.

Jednou z variant jak rozšířit stávající prostory galerie na výstavní prostory je podle paní Seifertové možnost využít pozemek za galerijní zahradou a tzv. čajový altánek.
Pozemek je ale v územním plánu veden jako park a není možné na něm stavět. Muselo by dojít ke změně územního plánu a musela by být zbourána památkově chráněná ohradní zeď a možná i zmiňovaný čajový altán.

Možná by se ke stavbě dala využít památkově chráněná zahrada, ale jak Hana Seifertová sama upozorňuje, nachází se zde cenné staré stromy a hodnotná původní vegetace. Navíc by pak zřejmě nešlo obnovit tradici sochařských výstav v zahradě, protože bychom zahradu zastavěli novostavbou.
Využít pro výstavní účely zahradu, to je můj sen. Ale bylo by potřeba opravit přístup s balustrádou a vyřešit průchod návštěvníků neveřejnými prostorami galerie do zahrady.

Navrhla vám paní Seifertová třeba jak v takovém případě řešit otázku financování těchto přestaveb?
S takovým návrhem se na mě neobrátila, a jak správně podotýkáte, v tomto ohledu je to opravdu důležitý fakt. Liberecký kraj totiž v minulosti opakovaně prověřil možnosti financování s negativním výsledkem. Žádný operační program, ani zmiňované tzv. Norské fondy neumožňují financovat přestavbu a dostavbu galerie v požadovaném rozsahu.

V minulosti jste rovněž zmínil, že klimatické podmínky, které jsou v galerijní oblasti nastaveny velmi přísně, nejsou ve vaší současné situaci právě ideální.
Pokud nedojde k přestěhování galerie do lázní, obávám se, že deponování uměleckých děl v nevyhovujících klimatických podmínkách může trvat několik dalších let, možná i desetiletí. A z toho pramení samozřejmě i mnohá rizika.

Paní Seifertová argumentuje proti stěhování rovněž ideální polohou stávající OG, která se nachází v samém srdci města. Podle vás je ale tato výhodnost velmi sporná. Proč?
Takzvaná ideální poloha stávající budovy OGL u zámku je podle mě jedním z největších nonsensů. Zámek je roky nevyužívaný a jeho další osud neznámý. Bude-li mít v budoucnosti nevhodné využití, například pro uzavřenou skupinu klientů, může jeho sousedství být pro OGL spíše břemenem. Přístup ke galerii od radnice je navíc velmi komplikovaný, troufám si říct, že až nebezpečný. Je víceméně jen pro mladé a mrštné, kteří dokážou rychle uskočit před auty v ulici 8. března, když ji u zámku přecházejí. Navíc, zcela nám chybí jakékoliv parkoviště.

Paní Seifertová rovněž poukazuje na příkladné sladění venkovní i vnitřní architektury galerie a jejich sbírek?
Určitě nemám problém souhlasit s tím, že do stávající klasicizující budovy se výborně hodí umění 19. století a 1. poloviny 20. století. Ale co současné umění? Měli bychom se snad tématicky omezovat jen, abychom udrželi sladění, které je pro naši činnost i zájem návštěvníka zajímajícího se o umění buď podružný, a nebo vnímaný až ve druhém sledu?

Konkrétním příkladem je zde třeba výjimečná aktuální výstava Marcuse Lüpertze. Během ní jsme si navíc potvrdili, jak výrazně omezující jsou stávající prostory pro instalaci rozměrnějších děl. Toho by jsme byli v lázních ušetřeni.

Kdy vlastně poprvé padlo rozhodnutí o přestěhování?
Této myšlence jsme se začali vážně věnovat v roce 2010, ale první nápady jsme probírali už na sklonku předcházejícího roku.

Sdělila vám paní Seifertová osobně svoje důvody, proč vlastně záměr stěhování galerie napadla, nebo její náhlé vyjádření vnímáte close zoom_in trošku jako ránu pod pás?
Se stěhováním jsem ji seznámil v době prvních pověřovacích studií projektu. A tehdy skutečně reagovala s tím, že se jí tento záměr právě nelíbí. Podobně tak i její tehdy přítomní kolegové Naďa Řeháková a Lubomír Slavíček, jejichž jména zmínila rovněž ve svém odmítavém stanovisku v souvislosti s podporou ze strany odborníků. Od té doby jsme ale už o věci nehovořili.

Proto mi přijde trošku prapodivné, že se k celé věci takto veřejně postavila až nyní, a právě tímto způsobem. Přijde mi proto, že ze strany paní Seifertové se jedná o postoj spíše emotivní a ryze osobní. I ten ale svým způsobem chápu – paní Seifertová dlouhá léta působila na pozici ředitelky Oblastní galerie v Liberci. Dodnes je navíc členkou naší nákupní komise. Nejsem si ale jistý, zda je se současnou situací dobře obeznámena.

V jakém právním a technickém stavu je vlastně přesun OG do městských lázní v současnosti?
V podstatě je už schválený, smlouvy mezi krajem, naším zřizovatelem, městem a potažmo i s námi jsou uzavřeny. Nyní jde pouze o to, aby město Liberec podepsalo smlouvu s regionální radou o stavebních pracích na rekonstrukci lázní. Žádný problém ani spor zde ale není. Tím spíše ovšem nechápu, proč se takový článek ve Zpravodaji objevil, aniž by v něm byl zastoupen odborný názor druhé strany. To jediné mě na celém případu opravdu mrzí.

Pokud vše bude probíhat tak, jak je naplánováno, kdy byste se měli přestěhovat?
Dostavba lázní by měla skončit v roce 2013. Ve smlouvě s městem pak mám uzavřenu klauzuli, že od okamžiku, kdy se v nových prostorách ustálí teplotní a vlhkostní podmínky, což pochopitelně nebude hned po kolaudaci, ale ještě to nějakou chvíli potrvá, tak od tohoto okamžiku musíme v novém působišti zahájit provoz do půl roku. Čili předpokládám, že Oblastní galerie by měla v lázních fungovat někdy od roku 2014.