Celorepublikové turné Navěky začíná v pondělí 4. února v Experimentálním studiu v Liberci. „V divadle se schovávám za postavu. To na koncertě nemůžu, tam jsem sám za sebe. Nahý,“ říká zpěvák, kterému se říká český Travolta. Jako herec se absolvent pražské Ježkovy konzervatoře objevil třeba v seriálu Ordinace v Růžové zahradě.

Proč jste si vybral ke startu právě Liberec?
Pocházím z tohoto kraje a cítím se tu stále jako doma. Jako kluk jsem často hrával proti Liberci fotbal. Teď sem ale nejedu vyhrávat zápasy. Teď sem jedu hrát svoje písničky.

Vaší doménou jsou muzikály. Proč jste se rozhodl pro sólové turné?
Turné s kapelou mám v hlavě už dva roky. Vlastně od té doby, co vyšlo mé první album Navěky. Původně jsem si myslel, že počkám, až trochu dozraje čas. Nebo až ho bude více. Ale času je vlastně čím dál tím méně a déle čekat už nemělo smysl. Zároveň tak trochu cítím, že to fanouškům, kteří znají moje album, dlužím.

Jak byste představil hudbu, kterou píšete?
Jsem písničkář, který rád koketuje s popem. První deska byla více přírodní, surová. Druhou desku, na které teď spolupracuji s předním českým producentem Ondřejem Žatkuliakem, chci posunout dál. Baví mě moderní hudba, vlastně mainstream. Jen se nechci za každou cenu zaprodat. Stále chci cítit, že moje hudba má výpovědní hodnotu a že se za ni nebudu třeba za deset let stydět. Toho docílím jen tehdy, když budu zpívat pravdu. Jenom to, co opravdu cítím, bez snahy kalkulovat. O to se snažím.

O čem zpíváte?
O sobě, jsem totiž egocentrik! Ne, teď vážně. Je to hodně různorodé. Mám třeba písničku Muž v domácnosti, která s nadsázkou vystihuje to, jak se v rámci genderové korektnosti mění úlohy chlapů doma. Vybírám z různých témat a toho, co mě v životě potkalo nebo čeho jsem byl svědkem. Často to samozřejmě končí u lásky.

V čem se pro vás liší vystoupení na koncertě proti vystoupení na divadle?
Hlavně v tom, že v divadle se schovávám za postavu. To na koncertě nemůžu. Tam jsem „nahý“. Jenom já a moje duše. Proto to mám rád, nikdo mě nerežíruje. Pro oboje mám ohromnou vášeň. A obojí je pro mě důležité.

Režiséři vám svěřují velké a těžké role. Jak se liší stylově vaše koncertní vystoupení?
Na koncertě jsem hlasově trochu někdo jiný, než bývám na jevišti. Moje muzika je spíš vyprávění. Nedá se to moc porovnávat, je to naprosto jiný žánr.

Uslyšíme dnes i písně z muzikálů?
Na to se mě často ptají především muzikáloví fanoušci. Nedojde na ně. Role patří na jeviště se scénou a kostýmy. Koncertní šňůra Navěky je čistokrevná autorská tvorba.

Kromě toho, že jste zpěvák, jste i tatínek dvou malých kluků. Jak se vám daří skloubit angažmá v divadle a koncertní šňůra s rodinným životem?
Může se na první pohled zdát, že je to hodně, ale na druhé straně se budu téměř vždy vracet po koncertech domů. Výjimkou bude část turné na Moravě, kde budeme trávit čtyři dny v kuse. Takže odloučení bude minimální. Navíc moje žena není žádný sobec a chápe, že taky někdy musím patřit fanouškům, především tedy fanynkám…

Jaké jsou vaše další muzikantské plány? Kam chcete hudebně směřovat?
Jen co skončí turné, chci se vrhnout na druhou desku, kterou mám rozepsanou. Navíc máme v hlavě další turné po menších městech. To vše je ale poměrně daleká budoucnost, teď se koncentruji na to, aby se moje koncerty líbily a lidi si se mnou zpívali moje písničky.

J. Panenka