Snímek Hodinu nevíš je ne tak docela fiktivní příběh člověka, který ve skutečnosti dostal označení „heparinový vrah“. Film vypráví příběh mladíka, který se rozhodne vykonat a vykonávat ty nejtěžší zločiny a mít přitom často pocit, že vlastně dělá dobrou věc.
Návštěvníci kin mohou přihlížet tomu, co nutí nadějného a inteligentního adepta studia medicíny z podstaty se změnit a páchat na lidech zlo. „Je hrozná představa, že vraždí člověk, kterého dobře znáte, kterého denně vídáte, máte ho vlastně rádi a který je všem nápomocný, ochotný a obětavý, i na úkor vlastního pohodlí a svých věcí,“ řekl režisér Dan Svátek.
Diváci mají možnost sledovat příběh, který se mohl stát a bohužel kdykoliv stát může. „Ano, takhle se to i ve skutečnosti stát mohlo. A první, co nás napadne, když zjistíte, jakou lidskou bestii jste znali, kolik chybělo, aby se obětí stal kdokoli z našich blízkých a známých, nebo dokonce vy samotní,“ konstatoval režisér.
V životě mladého sanitáře přišel den, kdy ho umírající požádá, aby mu pomohl skončit to trápení a dostat ho na druhý břeh. A on to udělá, a najednou se dostaví pocity blaha. Uvědomí si, že má vlastně možnosti Boha. Že on je ten, co rozhoduje o žití či nežití pacientů. A splnilo to i primární účel. Lékař Valenčík, který prosazoval léčbu, která byla teprve novinkou a kterou primář rozhodně neschvaloval, byl najednou ten špatný, ten viník, ten poražený.
A ten pocit štěstí z vítězství byl pro mladého sanitáře opojný. On vraždí a vraždí a má pocit, že dělá dobré skutky. A že se vlastně stal Bohem, který rozhoduje o lidských životech A tak to zkusí znovu… a znovu. Stále častěji, často na pokraji prozrazení. Každá vražda je jiná, každá se stane za jiné situace, s jinými aktéry. Jen způsob zůstává stejný a také pocity vraha.
Přestože nebezpečí prozrazení stále stoupá. Jenže chuť zabíjet další a další bezbranné lidi je jako droga. Jenže tohle prostě nemůže dělat donekonečna. Někdy a někde musí udělat chybu. Na vraha je nalíčena past.
