Včera večer proběhla v libereckém kině Lípa premiéra studentského filmu Snílek, který je celý podepsán tvůrčím týmem Misl. Ten se skládá z Tomáše Miklici a Josefa Slabého, kteří studují osmým rokem na Podještědském gymnáziu. Ve svých osmnácti letech za sebou mají už pět krátkých filmů.

Nápad na film

Skupina Misl vznikla v červenci roku 2009 na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde kluci přišli k nápadu, že natočí film. Scénář k němu napsali během jednoho dne, a tak dali už v srpnu 2009 vzniknout filmu Věř mi. Ten vypráví o chorobné žárlivosti, která může vést až k úplnému zhroucení.

Uvěřili jim?

Snímek se dá naleznout na webovém portálu Stream. „Pomocí Věř mi jsme si chtěli dokázat, že jsme schopni natočit příběh, kterému lidi porozumí a budou o něm diskutovat.“ Zvláště to poslední se jim skutečně podařilo, protože jejich debut vyvolal u lidí značně rozporné reakce. Kamarádi obou tvůrců dokonce natočili parodii Nevěř mi. Josef Slabý tvrdí, že ho to nijak neuráží, naopak je rád, že jeho film vzbudil ohlas, i když třeba negativní, a lidem se nějakým způsobem dostal do podvědomí.

V roce 2010 vytvořila skupina Misl několik kratších filmů, které stejně jako Věř mi nalezneme na Streamu. V nich tvůrcům nešlo až tak o příběhovou linii, jako spíš o to naučit se pracovat s technikou.

Učili se techniku

„Chtěli jsme dosáhnout takové technické úrovně, abychom mohli natočit víceminutový snímek s co nejlepším zpracováním,“ vzpomínal Tomáš Miklica a dodal: „Tedy v rámci amatérského filmu.“ A tak na přelomu roku 2010 a 2011 vznikl Snílek. Scénář k němu napsal Tomáš Miklica zhruba před rokem, ale k jeho realizaci chybělo klukům technické zázemí. Například zařídit prostory, které byly scénářem určené jako zcela prázdný byt, byl problém. Nakonec padla volba na rozestavěný dům, kde ještě nebylo dodělané těsnění oken a dveří.

Natáčení, které probíhalo v prosinci, se tak stalo i neustálým bojem se zimou. Z původních čtyř dnů, plánovaných pro natáčení, zůstaly pouze tři. Dokonce hned první den jeden z herců nemohl přijít a kluci museli narychlo shánět náhradu. Nakonec se však vše vyřešilo a natočený materiál mohl být sestříhán Tomášem Miklicou. Po měsíci práce vznikla finální verze Snílka, která má asi dvacet minut.

Kamarádi herci

Všichni herci, které do svého snímku kluci obsadili, jsou kamarádi z blízkého okolí. To však neznamená, že by neměli herecké zkušenosti. Například Michael Černík, který s oběma tvůrci chodí do třídy, má za sebou několik rolí v divadelních skupinách. Stejně tak Michaela Štychová, která bude tento rok maturovat na Střední škole právní v Liberci a osmnáctiletý Jiří Šebek, studující v Mladé Boleslavi.

Film vypráví o Alešovi (Michael Černík), který žije zcela mimo realitu od chvíle, kdy mu nevydali sbírku básní. Jeho přítelkyně Jana (Michaela Štychová) se mu snaží pomoci spolu s Radkem (Jiří Šebek), kterému je ale Alešův stav mnohem více lhostejný.

Prolínání světů

Ve snímku se prolíná náš normální svět spolu s Alešovým alternativním, do kterého utekl. Žije v něm Jana, která ho miluje a o jeho sbírku básní jeví zájem. Skutečnost je však zcela jiná, Jana je v ní pouze kamarádkou a Aleš žádnou báseň nenapsal už tři měsíce. Z práce, ve které už stejně dlouhou dobu nebyl, ho vyhodili. „Celým filmem jsme se snažili vystihnout otázku, zda je naše vnímání reality skutečně normální, nebo ho máme jen vsugerované dobou,“ vysvětlil Josef Slabý, který během natáčení zastával funkci režiséra.

Na některé lidi může Snílek působit rozpačitě nebo dokonce nejasně. Určitě nejde o dílo, které by vstoupilo do dějin kinematografie. Ale už fakt, že dva studenti dali dohromady lidi, příběh a techniku a naučili se ji používat, je přinejmenším hodný zaznamenání. Nemluvě o tom, že vše „táhli“ z vlastní kapsy.

KAMERU SI KLUCI ZAPŮJČILI od strýce jednoho z nich. Naučit se s ní pracovat nebylo vůbec snadné. Na snímku kameraman a režisér Josef Slabý.

Plány na sebevraždy

Se Snílkem má tvůrčí skupina plány i do budoucna, zatím tedy nebude veřejně přístupný na žádném webovém portálu. Na březen má tým Misl zajímavý plán: „Chceme natočit antifilm a tím definovat jeho význam. Rozvineme v něm jenom jeden pocit, podobně jako v antirománu,“ vysvětlil Josef Slabý. Přiznal se, že ho k tomu inspirovala nedávná četba.

Dalším plánovaným projektem by měl být povídkový film Exit. V něm se budou prolínat příběhy čtyř sebevrahů, z nichž každý chce ze světa odejít jiným způsobem. Natáčet se má v létě a stopáž bude dlouhá čtyřicet minut. Oba tvůrci však zatím neuvažují nad tím, že by se filmařinou živili. Po maturitě chtějí studovat žurnalistiku. Filmy pro ně zatím zůstanou koníčkem.

Natálie Pecárová