První díl se setkal s natolik pozitivním ohlasem, že autorka dokonce proměnila svou nominaci na Cenu čtenářů v rámci soutěže Kniha roku Libereckého kraje. Nedávno vydala druhý díl s názvem Tisíciletý démon, jehož slavnostní křest proběhl v knihkupectví Svět Jotunheim. „Finišuji třetí díl, který by se měl objevit na pultech knihkupectví příští rok a zároveň si dělám poznámky ke čtvrtému dílu,“ svěřila se Karolina Francová pro Týdeník Liberecko.

Před rokem při prvním rozhovoru jsme řešili, že se mylně uvedlo, že série Purpurová noc bude trilogie. Stále platí, že ten počet dílů nevíte?
Pořád to platí. Počet dílů není pevně stanovený. S nakladatelem jsem v tuto chvíli domluvená na třech s tím, že vydání dalších příběhů se bude odvíjet od výsledku prodeje.

Pracujete už na dalším dílu série?
Pracuji na třetím dílu, text už je skoro hotový. Zbývá mi dopsat asi 50 stránek, což bych měla stihnout do konce roku, takže knížka bude na trhu příští rok. Zatím jsou dva pracovní názvy: Čtvrtý odboj nebo Enkláva Česko. Současně si už dělám poznámky ke čtvrtému dílu.

Musí si čtenář přečíst první díl, nebo se do situace vpraví bez toho?
Myslím, že je určitě lepší, když si ho přečte. I když jednotlivé knížky nejsou dějově nijak úzce propojeny, první díl přece jen obsahuje důležité informace o pravidlech a historii alternativního Česka roku 2025, v němž se příběhy odehrávají. V dalších knihách se k těmhle základním údajům už nevracím, abych děj nezpomalovala opakovaným vysvětlováním, čili čtenáři by mohly chybět.

Oproti prvnímu dílu mi přijde, že kniha je hned od začátku údernější, dějovější. Změnila jste nějak styl psaní či postup oproti prvnímu dílu?
To je dáno tím, že první díl série je zatížený velkým objemem textu, který vysvětluje celou řadu věcí jaká jsou pravidla nového světa, čím se liší od naší reality a v čem je shodný, a jak k tomu vlastně došlo, že se Česko tolik změnilo. Hodně prostoru je věnováno i charakteristikám hlavních postav a jejich historii. Vytváří se tak pevné základy, na nichž další příběhy z cyklu už jen staví. Díky tomu jsem se při psaní druhého dílu mohla věnovat již jen samotnému ději a příběh tak plyne rychleji a akčněji.

Obálka knihy je údernější než u předchozího dílu. Nechala jste volnou ruku nakladateli?
Obálka je výsledkem dohody mezi mnou, nakladatelem a grafikem. Chtěla jsem, aby obálka druhého dílu z příběhu přímo čerpala, což se povedlo. Je na ní zachycena pohřební mohyla na břehu přehrady Bedřichov v Jizerských horách a zrození démona, jemuž hrdinové čelí.

Jak jste to měla s názvem? Minule jste odtajnila, že Purpurová noc se měl původně jmenovat první díl a ne série.
Název byl tentokrát jasný od samého počátku. Tisíciletý démon je nepřítel, kterému hrdinové čelí, ale současně je pro ně, zejména pro Jana Renera, i osobním varováním.

Můžete čtenářům poodhalit, jaká konkrétní liberecká místa jste do děje zasadila, co v nich sídlí a podle čeho jste je vybírala? 
Takových míst je v tuto chvíli už celá řada. V Tisíciletém démonovi k lokacím využívaným v prvním dílu série přibyla nově Strossova vila, v níž v roce 2025 bude mít sídlo polské velvyslanectví, a knihovna, ve které je i nadále knihovna. Ve třetím dílu, který právě dokončuji, bude Dubový vršek, náměstí Pod branou a ulice 5. května a z mimo libereckých lokalit pak zřícenina Trosek a přehrada Dlouhé stráně.

Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání Týdeníku Liberecko.