Kedjom-Keku: Vzdělávání, křečkomyši i pestrá móda

Pomohli v Africe dostavět školku, vybudovali tam vzdělávací centrum, šijí pestrobarevnou módu, pomáhají chránit kamerunskou přírodu a zvířata a chtějí učit obyvatele, jak šetrněji obdělávat půdu. Řeč je o libereckém sdružení Kedjom-Keku. Jak jejich úsilí pokračuje, čeho dalšího chtějí dosáhnout a jak může pomoci veřejnost, nám prozradil člen sdružení Josef Petr. Zároveň zve Liberečany na Mejdan pro Afriku, který se uskuteční v pátek 26. října od 21 hodin v Casta clubu.

close zoom_in Vaše sdružení funguje už dva a půl roku, mnoho lidí vás zná a fandí vám. Přesto, představte se krátce.

Kedjom-Keku je občanské sdružení založené s cílem zachránit horský mlžný les na severozápadě Kamerunu, který je hnízdištěm několika vzácných druhů ptáků, kteří nežijí jinde na světě, a třeba i poslední malé tlupy šimpanzů. Les je zároveň životně důležitý i pro lidi, kteří rok co rok nepromyšlenou a nešetrnou zemědělskou činností zmenšují jeho rozlohu (od 19. století se jeho plocha zmenšila na pouhých 20%), protože zadržuje vláhu a poskytuje tak dostatek pitné vody. Bez lesa nebude ani voda.

Co znamená Kedjom-Keku?

Místní si říkají „Kedjom-Keku", což ve volném překladu znamená „Lidé z lesa" a my bychom jim rádi pomohli dostat se opět blíž k těmto jejich kořenům.

Čeho jste zatím dosáhli? Stavby školky, školy? Bylo to složité? Snažíte se zlepšit africkou přírodu…

V roce 2010 jsme pomohli dostavět školku v místní vesnici, kterou řídí náš kamarád Ernest Vunan. To je neuvěřitelný člověk, který naši činnost podporuje a sám řídí několik projektů zaměřených na obnovu místního lesa. Letos pak na jaře jsme na místě postavili výzkumné a vzdělávací centrum, které by mělo sloužit jako škola pro děti místních farmářů. V kraji je 80% negramotnost. Zároveň bychom v něm rádi učili dospělé, jak šetrněji a udržitelněji zacházet se zemědělskou půdou.

Co je teď pro vás prioritou?

V současné době máme na místě tým, který by měl centrum připravit na provoz. Ten bychom chtěli spustit během ledna. Stavbu vedl a vyprojektoval architekt Jindra Ráftl a celý objekt je tak naprosto ekologický, sladěný s krajinou a postavený převážně z lokálních materiálů. A jestli to bylo složité? Rozhodně. Všechnu práci jsme dělali dobrovolně, bez nároku na odměnu. Stálo to spoustu úsilí, frustrací i hádek. Ale stálo to za to a všichni se těšíme, až škola začne fungovat a naše úsilí ponese svoje ovoce.

Jak na vás reaguje veřejnost? Fandí vám? Jsou lidé v této republice lhostejní, nebo chtějí naopak pomáhat?

Jsou různé typy lidí. Jedni jsou úžasní, snaží se nás podpořit, dávají nám nápady a oceňují, že se parta mladých lidí rozhodla dělat něco smysluplného. Druzí nám vyčítají to, co děláme. V lepším případě, že bychom se měli starat o českou přírodu a české děti, v horším případě, že je to celé zbytečné a že si jezdíme do Kamerunu na dovolenou. A pak je tu docela lhostejná masa lidí, kterou se vytrvale snažíme oslovit, aby náš projekt finančně podpořila, ale je to dost obtížné. Já osobně ve společnosti cítím dost velkou skepsi vůči podpoře podobných rozvojových projektů. A je to škoda, protože podobné lokální projekty, jako je ten náš, jsou potřeba na stále více místech.

close zoom_in Jak probíhá výuka v afrických školách? Co máte dalšího v plánu v oblasti školství?

Kamerun je celkově už docela vyspělá africká země. Učí se tam podle osnov, které jsou sepsány ministerstvem školství. V naší škole se bude učit také podle nich, aby měly naše děti šanci obstát v konkurenci dětí z měst. Zároveň však budeme výuku postupně obohacovat o ekologické programy, které úzce souvisejí s naším působením v oblasti.

Váš plán na podzim tohoto roku je zřídit šicí dílny, jak jste daleko?

Zatím je to v plánu a ve fázi shánění financí. V Čechách rozjíždíme módní značku African-Czech fashion, která by měla spojovat evropské módní střihy s pestrostí afrických látek. Je to takové magické kolečko.

V Čechách se šaty navrhnou, v Africe ušijí, v Čechách pak prodají a peníze poputují z větší části zpátky, na podporu rozvoje v oblasti. Místním tak dáme nejen práci, ale i šanci aktivně se podílet na záchraně lesa. Moc se mi tenhle nápad líbí a pevně doufám, že se nám ho podaří realizovat.

Ve vašich plánech mě zaujalo zavedení chovu křečkomyší. K čemu jsou tito malí tvorové užiteční?

Možná to leckoho nepotěší, ale na maso. V oblastech, jako je ta naše, dochází ke spontánnímu lovu lesních zvířat tzv. bushmeat. Ve velkém se zabíjí např. opice nebo antilopy. Podporou chovu křečkomyší chceme snížit podíl nepromyšleného lovu velkých zvířat a zároveň jej taktéž nabídnout jako další z alternativ k neudržitelnému stylu zemědělství.

Nedávno jste v Praze pořádali přehlídku afrických oděvů. Výtěžek z této akce jde taky na pomoc Africe. Kolik se vybralo a jak přehlídka proběhla?

V poslední době jsme pořádali hned tři přehlídky. Dopadly dobře, lidé se bavili a byli spokojení. Opět se nám také podařila domluvit účast známých osobností, jako je Klára Issová nebo Petr Vacek a na první, nejúspěšnější přehlídce, kde nebyla móda jen jako součást programu, jsme také spolupracovali s přední českou módní návrhářkou Martinou Nevařilovou. S penězi je to horší. Ze všech tří jsme dohromady získali zhruba 40 tis. korun, což je jen zlomek toho, co potřebujeme.

Mají lidé zájem o africkou módu, kupují si ji na přehlídkách?

Móda se líbí, ale zatím máme omezený sortiment, takže se velmi často stane, že nedokážeme vyhovět všem z hlediska velikosti a střihu a lidé si tak drahý předmět nekoupí jenom proto, aby nás podpořili. Nicméně to jde a až budeme mít výběr větší, určitě to půjde ještě lépe. Nejčastěji lidé oceňují, že se jedná o originály, navrhnuté návrhářkami a ne o strojovou výrobu. Myslím, že až ke každému kusu přidáme také příběhy jednotlivých afrických šiček, bude to móda ještě lukrativnější.

close zoom_in Jak se na projektu podílejí studenti z liberecké Technické univerzity?

Studenti z TUL jsou právě těmi, kteří navrhují a zatím i šijí naše šaty. Vede je místní umělecký fenomén Nikola Kadlecová, které za hodně vděčíme. Vůbec nám pomáhá hodně mladých lidí z Liberce. Máme tu našeho dvorního designera Pavla Stianka a pak je tu taky Petr Kořínek alias DJ DaRoot, který nechybí na žádné z našich akcí a teď dokonce v Liberci jednu organizuje. Mejdan pro Afriku, který proběhne v pátek 26.10. v Casta clubu na Tržním náměstí. Zahraje pro nás nejen on, ale taky neuvěřitelně nadané partička Hi-Fi a známý písničkář provokatér Xavier Baumaxa.

Můžete nám něco říci k financování projektu?

Snažíme se seč můžeme, ale jde to hodně ztuha. Nejvíce peněz jsme zatím získali od firemních sponzorů a pořádáním benefičních akcí. Určitou částí nám pomáhají i malí individuální dárci, ať už darem a nebo zakoupením některého z našich sbírkových předmětů. Je to ale stále tak trochu boj. Konec stavby školy jsme například museli financovat vlastními penězi a teď musíme stavbu složitě dofinancovávat. Tím pak chybí peníze na rozjezd projektů, které máme v plánu a jsou potřebné. Už se ale blýská na lepší časy a věřím, že do zimy bude dostatek peněz na provoz všeho důležitého.

Jak mohou obyčejní lidé pomoci? Určitě je více možností?

Pokud mají firmu, tak finančním darem nebo darem vybavení, které můžeme na místě využít při provozu školy. Hodí se nám hlavně technika notebook, solární panely nebo fotoaparát. Pokud firmu nemají, pak jsou dvě varianty. Buď přispět jednorázovým či opakovaným darem a nebo zakoupením některého z našich sbírkových předmětů. K Vánocům budeme nabízet také dárkové poukazy na sazeničky, včelí úly nebo šicí stroje. Budeme rádi za každou pomoc.