Stručně řečeno bude to opravdový svátek pro všechny fanoušky muzikantství v jeho ryzí podstatě. A dlužno dodat, že hned dvojnásobný. V průběhu příštích dnů totiž na Liberecko zavítá jedna z nejpozoruhodnějších domácích hudebních osobností, která svou tvorbou přesahuje jak žánrové, tak i časové či geografické hranice. Ve čtvrtek a v neděli příští týden se totiž na svých koncertech nejprve v Eurocentru v Jablonci nad Nisou a za tři dny na to v českolipském Jiráskově divadle nepředstaví nikdo menší než Iva Bittová.

Taková divná slečinka

Rodačka ze severomoravského Bruntálu se už od svých prvopočátků vyznačovala originálním hudebním projevem i tvůrčím přístupem. Možná i proto se pro její přístup k věci vžil přídomek alternativní, který však v jejím případě označoval ve skutečnosti nezávislost na komerčních trendech či zavedených postupech v oblasti populární hudby. Někdo by možná namítl, že už jako mladá slečna se ráda pouštěla do hudebních experimentů, muzikolog by ale spíše pustil jen shovívavý úsměv, že právě tato cesta je jednou z nejspolehlivějších jak proniknout k samému srdci čisté hudby. I když určitě nelze opomenout, že i ona sama tuto svoji „druhovou“ výlučnost dokázala nápaditě, a to jak hudebně, tak tématicky glosovat prostřednictvím svojí výtečné nahrávky z roku 1996 pod všeříkajícím názvem Taková divná slečinka.
Muzikantská rodina tělem i duší

Velkým přínosem pro její umělecký vývoj bylo nepochybně už samotné zázemí, z něhož vzešla:

„Narodila jsem se v roce 1958 do muzikantské rodiny na severní Moravě v Bruntále. Maminka Ludmila, narozena ve slováckém kraji, byla učitelkou v mateřské škole a svůj čas věnovala zejména rodině a zpěvu. Tatínek Koloman Bitto, narozen na jižním Slovensku, kde se v době jeho dětství mluvilo převážně maďarským jazykem, byl tělem i duší muzikant hrající na mnoho nástrojů - nejvíce však na kontrabas a cimbál, kytaru a trumpetu. Jeho povoláním byla hra na kontrabas v divadelním orchestru v Opavě a později také v Rozhlasovém orchestru lidových nástrojů v Brně. Věnoval se klasické i lidové hudbě a v tomto duchu jsem s mými dvěma sestrami vyrůstala,“ ohlíží se umělkyně za minulostí.

Poznávací znamení - všestrannost

Nemoc Ivina tatínka v jeho padesátém roce života mu však zcela znemožnila pokračování v jeho tvorbě a práci. Po jeho předčasném odchodu se tak jeho dcera rozhodla převzít štafetu a věnovat se hudbě naplno. A – nejenom jí. Záhy totiž bylo zřejmé, že si na svět přinesla nejenom hudební nadání, ale uměleckou všestrannost. Po přípravě v lidové škole umění v oboru housle a balet byla přijata na Konzervatoř v Brně, kde studium ukončila maturitou v oboru hudebně-dramatickém. Již od prvního ročníku se jí naskytla příležitost působit také jako herečka a zpěvačka v avantgardním divadle Husa na provázku v Brně. K tomu dodává:

„Cením si této velké zkušenosti, divadlo jezdilo se svým repertoárem po celém světe. V době studií jsem získala několik filmových rolí a některé velmi sporadicky přijímám dodnes. Natočila jsem několik rozhlasových i televizních snímků. Později, při práci v divadle a v době tatínkovy nemoci, se mi vrátila touha hrát opět na housle, a proto jsem navázala spolupráci s profesorem Rudolfem Šťastným, který byl tehdy primárius Moravského kvarteta.“
Housle jako krásná a nekonečná cesta.

Do soukromých hodin dochází průběžně dodnes. A právě housle se staly její životním hnacím motorem a důležitým průvodcem pro cestu životem, neboť jak říká: „Stejně jako hra na tento úžasný nástroj vyžaduje přísný řád, tak i mé hledání a přístup k práci vyžaduje maximální píli. Housle mne proto provázejí a usměrňují celý můj život, obtížná technická cvičení mi dodávají jistotu a odhalují mé vnitřní pochybnosti. Jsou zrcadlem mých vnitřních snů a představ, které nesnesou povrchnost. Má komunikace je založena na vibraci a rezonanci zvuku houslí a hlasu. Jejich souznění mne vede k dokonalosti, i když vím, že cesta k ní je nekonečná,“ vyznává se ze své vášně pro nástroj, který už je s ní spjat podobně neodmyslitelně jako její vokální projev.

Z Lelekovic do Hudson Halley…

Je to nepochybně také důvod, proč se těší i takové přízni stylově různorodého publika. Její virtuozita není jen technická, ale barvitě zrcadlí i stav lidské duše. Ve chvíli, kdy se Bittová postaví na pódium, nic nepředstírá. Jako muzikant i osoba dělící se v první řadě se svými posluchači o svou tvorbu, se vyznačuje ryzí spontánností, třebaže někteří zavedení publicisté se pochopitelně ve svých recenzích občas uchylují k o poznání odbornějším termínům. Hudebnice navíc neopomíná nikdy žádnou z příležitostí, jak na sobě zapracovat. Po 17 letech života v rodinném domě v Lelekovicích u Brna, kde osm let vedla i dívčí pěvecký sbor Lelky, se například rozhodla dočasně přestěhovat do Spojených států. Zde se usadila v údolí Hudson Valley ve státě New York, kde uprostřed tamní přírody čerpá a zpracovává nové hudební podněty.

…A od Dunaje do Carnegie Hall

Škála a pestrost aktivit i projektů Ivy Bittové, nemluvě o jejích pětadvaceti albových nahrávkách, je k dnešnímu projektu obdivuhodná, ale ne méně než fakt, že každý z nich se dočkal zasloužené přízně posluchačů i odborné kritiky. Od roku 1984, kdy se představila s originální brněnskou formací Dunaj nebo ve spolupráci se skladatelem a bubeníkem Pavlem Fajtem, navíc dosáhla řady úspěchů i mimo domácí scénu. Už před sedmi lety například s úspěchem vystupovala pod střechou proslulé newyorské Carnegie Hall v roli Elvíry Mozartova Dona Giovanniho. Na svých či jejích nahrávkách spolupracovala s už téměř stovkou nejlepších kolegů z oboru napříč všemi žánry a bez ohledu na domovský či zahraniční původ, sžala množství hudebních i filmových cen a úspěchů, jejichž výčet by byl pravděpodobně delší než tento článek. A v jeden okamžik, bohužel nezaviněně, neunikla ani bulvárním novinářům, kteří se snažili poklesle přiživit na jejím, dnes už bývalém, vztahu s hvězdou federální pop-music Richardem Millerem, poznamenaném bouřlivým vnitřním rozpoložením, jakým tento zpěvák tehdy procházel.

Je hřích tu možnost nevyužít

Naštěstí tato epizoda, i vzhledem k její nepochybné osobitosti a vnitřní energii, neměla na její život ani kariéru jakýkoliv dopad. Na to už se lidsky i profesně pohybovala ve výšinách, kam stěží mohla dohlédnout i řada jejich nejúspěšnějších souputníků nemluvě o novinářských paparazzi. Bittová v sobě totiž spojila dvě cenné roviny, profesní i lidskou – muzikantky a skvělé matky, ostatní už moc od jisté doby neřešila. Možná právě díky tomu mohla vyrůst v komplexního a nádavkem velmi tvořivého umělce, kterých domácí scéna nemá po léta nazbyt. O tom ostatně dokáže nejlépe přesvědčit sama a dvojnásob při živém kontaktu se svými posluchači. A pro ně by bylo hříchem tuto příležitost k setkání nevyužít. Všechna další slova už by byla jen pověstným nošením dříví do lesa. Ale ten má Iva Bittová také moc ráda…

KONCERTY IVY BITTOVÉ:
Kdy: 9. 6. 2011 od 19.00 hodin
Kde: Eurocentrum, Jablonec nad Nisou

Kdy: 12. 6. 2011 od 19.00 hodin
Kde: Jiráskovo divadlo, Česká Lípa