Jedná se o o hru neslavnějšího spisovatele českého původu Milana Kundery. Její výběr není náhodný, Malé divadlo připomíná jeho devadesáté narozeniny. Inscenace, která má premiéru v pátek večer, je jedinečná také svou variabilitou, po skončení rekonstrukce se totiž přesune do velkého divadla.

„Jakub a jeho pán je jediná hra, kterou Milan Kundera dovolí hrát, a její tehdejší inscenování nebylo snadné. Vznikla na počátku 70. let a už tehdy věděl, že jediná možnost, jak ji v Čechách uvést, je pod cizím jménem. Podepsal se pod ní proto režisér Evald Schorm,“ vysvětlil dramaturg Divadla F. X. Šaldy Jiří Janků s tím, že až do revoluce se hra uváděla pod názvem Jakub Fatalista.

Hru napsal Kundera podle románu francouzského osvícence a encyklopedisty z 18. století Denise Diderota. Kdo by ale čekal mravokárné litanie, bude příjemně překvapen. „Kundera předlohu povyšuje svou hravostí a domýšlením Diderotových paradoxů očima současného ironického skeptika. Díky tomu vznikla imaginativní komedie, která se časem stala jedním z nejhranějších současných českých divadelních textů,“ poznamenal dramaturg.

Režisérem inscenace je Petr Veselý, podle kterého je ve hře patrný silný vliv tehdejší vlny absurdního dramatu. „Přímo v textu najdeme odkaz na Ionescovy Židle a já sám cítím, že se svou podstatou hodně blíží k Beckettovu Čekání na Godota,“ zdůraznil Veselý.

V hlavních rolích se představí Tomáš Impseil jako Jakub a Zdeněk Kupka jako pán. „Pro mě je ten text napsaný jako hudební partitura. Je to chytré a vtipné. Podobný pocit jsem měl naposledy u Královy řeči,“ zavzpomínal Kupka. „Je to vtipná hra s přesahem,“ uzavřel dramaturg.

Vzhledem k tomu, že se inscenace bude přesunovat po skončení rekonstrukce do velkého divadla, museli autoři zohlednit při jejich přípravách například scénografické řešení. „Naštěstí jsme to věděli dopředu. Jak ale bude inscenace působit na jevišti velkého divadla, samozřejmě netušíme,“ poznamenal režisér.

Slavný romanopisec Milan Kundera je autorem tří divadelních her. Kromě Jakuba a jeho pána napsal v roce 1962 Majitele klíčů a o sedm let později Ptákovinu. Ani na jednu neuvolnil práva, jen u druhé jmenované dostal ze starého přátelství výjimku Činoherní klub.