V prvé řadě je potřeba zmínit, že do režisérského křesla usedl Taika Waititi, a přiblížil svým pojetím film blíže Strážcům galaxie. Inspirace osmdesátými léty je patrná, od vizuálního pojetí až po soundtrack. A místo, aby to filmu uškodilo, naopak mu to pomohlo.

A o co vlastně jde tentokrát? Na scéně se objevuje Thorova sestra Hela (Cate Blanchett), bohyně smrti, díky které zjišťujeme, že dějiny Asgardu nejsou tak růžové a pozitivní. Ovládne svůj domov a je jen na Thorovi, aby sestavil záchranný tým a porazil svou sestru, nejlépe v nějaké epické bitvě. Nejdříve se ale musí dostat z gladiátorské arény na planetě Sakkar, kde potkává nečekaného „spojence“ v podobě Hulka.

Kromě staronových postav přibyla již zmiňovaná Hela a pak též Valkýra (Tessa Thompson), kterou ale tvůrci filmu cíleně s Thorem nepárují, takže nečekejte žádné slaďoučké řečičky a tak podobně. Herecké výkony jsou uvěřitelné. Není žádná postava, která by byla „navíc“, otravná či neužitečná.

Osmdesátá léta, slovní a situační humor, popkulturní odkazy, camea, dobré herecké výkony a báječné vizuální zpracování udělalo z Thora jednoznačně hit letošního podzimu.

Sečteno, podrtženo: Rozpočet 180 milionů dolarů splnil svůj účel a pro příznivce marvelovek je třetí pokračování Thora povinnost, pro zbytek diváků příjemná podívaná.