Deník vyzpovídal Fera Feniče během tiskové konference, věnované zahájení Febiofestu.
Během oficiálního zahájení festivalu si svou premiéru odbyl český film Tři kraťasy. Proč jej vlastně dramaturgie festivalu zařadila do programu?Především proto, že to jsou tři povídky, které pro Febiofest znamenají příslib pro budoucnost české kinematografie. Proto jsme chtěli, aby se tento film na festivale objevil. Předvídavost ostatně prokázala dramaturgie festivalu v minulosti již několikrát. Jako v případě režiséra Bohdana Slámy.
Febiofest pořádate od roku 1993. Věřil jste, že by se z této přehlídky mohl stát největší filmový festival ve střední Evropě?Přehlídka vznikla víceméně náhodně a bez větších ambicí. Zaplnila pouze bílé místo na mapě. Praha totiž nikdy neměla vlastní filmový festival.Měla jen jeden pokus, který ztroskotal. Přitom ale nabízí skvělé divácké a technické podmínky. To byl fakt, který já jsem nedocenil. Když jsme totiž s festivalem přišli, zjistili jsme, že je o něco podobného mezi lidmi opravdu zájem. Od té doby vlastně pouze každý rok vyhovujeme tomu zájmu.
Febiofest se během let rozšířil také mimo Prahu. Jak vypadá stav festivalu v regionech?
Rozšíření do regionů bylo také pouhou reakcí na zájem diváků. Několikrát jsem se však snažil regiony zrušit, protože je nikdo nechce dělat.
Je to náročné a hlavně nákladné. Spoustu měst totiž z Prahy dotujeme. Je málo měst, které si dokáží festival zabezpečit. A jedno z nich je shodou okolností Liberec.
V minulosti byl Febiofest přehlídkou nekomerční tvorby. Jaký podtitul by jste dal festivalu dnes?
Jsme především kultivační festival. Snažíme se divákům pomoci, aby se dokázali ve filmech orientovat. Nejsme pro odborníky, jsme pro veřejnost.
