Právě dnes a nádavkem ještě 4. května se mohou diváci Šaldova divadla těšit na opětovné setkání s Démonem. V tomto případě je ovšem nezaskočí pomyslný zplozenec pekel, ale budou moci zhlédnout nedávno nastudovanou inscenaci této v Čechách málo známé opery Antona Rubinsteina, která pozoruhodným způsobem zpracovává stejnojmennou poemu Michaila Jurjeviče Lermontova.

Výbornou možností seznámit se blíže s osudem a hudbou autora opery se v aktuálním období rovněž stane i romantický koncert s názvem Posezení s Rubinsteinem, který připravila Věra Poláchová–Kavanová s kolegy na 3. května na půdě Malého divadla.

Festivalový úspěch

Ukazuje se, že sázka libereckého divadla na dosud opomíjené opery se začíná vyplácet. Svědčí o tom vyprodané hlediště nejen v Liberci, ale i všude, kam naše operní scéna zavítá, stejně jako získané ceny.

Důkazem je i to, že právě dnes 26. dubna bude před představením Démona našemu divadlu oficiálně předána cena Libuška za dvojnásobný úspěch operní inscenace Edgar od Giacoma Pucciniho na pražském festivalu Opera 2011. Během něho Edgar skutečně zazářil. Nejenom že vyprodal divadlo a sklidil skandovaný potlesk, ale také získal cenu diváků v anketě i hlavní cenu od kritiků. Ti ve svém rozboru uvedli, že porota ocenila především vysoké nasazení všech účinkujících, špičkové výkony sólistů, režii Martina Otavy i scénografické řešení Jána Zvarského.

Cenu Martinovi Otavovi předá hudební kritička Radmila Hrdinová. A už nyní se dá předpokládat, že opera Démon si vyslouží podobný ohlas.

Ve stopách vytržení ruského klasika

První scéna začíná dramaticky. Postavy v kápích vzrušeně zpívají během bouřící hudby. Vbíhají démoni, pláště jim vlají a oni strhávají kusy bílých skal, které se tyčí v pozadí. Vše zcela koresponduje s obrazem, který najdeme v úvodu Lermontovovy poémy Démon, jež se stala předlohou opery: „Semknuty v kruhu stály skály, ponořeny v sen tajuplný, skláněly hlavy, naslouchaly, co šeptají si hravé vlny, a jako obři ponuří na stráni u kavkazské brány tyčily hrady cimbuří, do chmár a do mlh zachumlány…“

Postupně se objevují ústřední postavy dramatu: vyvržený démon, osamělý, krutý, toužící po vytržení ze své samoty a po lásce, kárající anděl, něžná princezna Tamara milující svého snoubence, ale po jeho smrti přitahovaná zvláštním vlivem k démonovi, její otec kníže Gudal, Tamařin snoubenec kníže ze Synodalu (Nikolaj Višňakov), Tamařina chůva (Blanka Černá), Anděl (Václava Krejčí Housková nebo Kateřina Jalovcová) a další. Démon má v opeře poměrně lyrické pasáže, s nimiž se suverénně vyrovnává jak Anatolij Orel, tak Jiří Kubík. Tamara Věry Poláchové-Kavanové i Gabriely Kopperové oslňuje vytříbeným zpěvem, zářivými koloraturami a též krásným vzhledem.

Pavel Vančura přesvědčivě a s lehkostí ztvárňuje knížete Gudala. I ostatní protagonisté se svých většinou nesnadných partů zhostili se ctí stejně jako operní sbor. Zvláštní ocenění si zaslouží baletní složka divadla. Jejich démonci posunují děj a naprosto souzní s hudbou, přímo ji svým pohybem dotvářejí.

Osamělost geniů

Děj této novoromantické opery se možná podobá pohádce. Romantická poéma Michaila Jurjeviče Lermontova (1814 -1841) však nebyla pohádkou, byť reflektovala gruzínskou pověst. Lermontov se zde zamýšlí nad tím, co člověka ovládá při jeho pouti světem, jak se vyrovnat s city, jak se vztahem k přírodě, s tím, co hlásá církev, se svou izolovaností…

Sám se i v jiné své básni stylizoval do postavy démona: „Jako ten, jenž sil zlo a sklízí, jako můj hrdý démon, - jsem před lidmi hrdý poutník, cizí nebi i zemi, všemu, všem.“ Lermontovův Démon patřil mezi přední ruská díla 19. století. Ondřej Šrámek napsal, že Démon byl „svým způsobem i revolučním činem, protože pojmenovával atmosféru doby a byl chápán jako akt vzdoru vůči carskému útlaku. Proto také, než směl vyjít, byl dvacet let na indexu a množil se jen opisováním.“

Pro křesťany žid, pro židy křesťan…

I žid Anton Rubinštejn (1829-1894), autor hudby, se cítil do značné míry jako vyděděnec v tehdejší společnosti. Napsal o sobě: „Rusové mě nazývají Němcem, Němci mě nazývají Rusem, Židé mě nazývají křesťanem, křesťané Židem. Klavíristé mě nazývají skladatelem, skladatelé mě nazývají klavíristou. Klasicističtí skladatelé mě nazývají futuristou a futuristi mě označují za klasicistického umělce. Můj závěr je ten, že nejsem ani ryba, ani rak - jsem jen ubohý jednotlivec”.

Rubinštejn díky přestupu rodiny k pravoslaví mohl od dětství jezdit po Evropě jako zázračný klavírista, setkal se s nejznámějšími skladateli i interprety své doby. Koncertoval pro panovnické dvory, založil první ruskou konzervatoř v Petrohradě, složil množství oper, symfonií, klavírních koncertů a dalších skladeb. Byl ve své době slavný, opera Démon se před koncem století dávala v Rusku snad stokrát.

Ke konci života se však vylučoval ze společnosti a trávil mnoho času v ústraní, možná pro svou sarkastickou a ne vždy příjemnou povahu. Démon mu tedy musel být osobně velmi blízký.

Krásná hra, ale těžká

Blízkým se Démon stal členům orchestru, sboru i sólistům opery Šaldova divadla. Co si oni myslí o uvedení opery? Za hráče orchestru k tomu řekl jeden houslista: „Rubinsteinova hudba je krásná, ale velmi těžká pro interprety. Všichni však k přípravě této opery přistoupili velice poctivě. Věnovali nácviku víc času než jindy - a myslím tím i osobní přípravu - ať už se jedná o členy orchestru nebo členy sboru. Obdivuhodné byly i hodiny nácviku baletu. Myslím si, že čas, který byl věnován přípravě, se na výsledku projeví.“ Je možné, že Démon se nehrál částečně i pro svou náročnost na interprety. Šest „béček“ jako předznamenání není výjimkou.“

Získá si opera mladá ezoterická srdce?

Opera jako žánr až dosud vždy lákala především starší věkovou kategorii. Je možné, že v souvislosti s rozvojem ezoterického myšlení a fantasy literatury v poslední době se okruh zájemců o operu Démon rozšíří o mladší věkové skupiny. Pojímání démona v liberecké inscenaci se poměrně shoduje s tím, co uvádí internet: „…démon může být ztělesněním našeho strachu, výplodem fantazie, ale to neznamená, že neexistuje! Právě naopak. Démon se u nás objeví, pokud jsou naše obavy, deprese a stres tak velké, že se stávají skutečností. Je to něco, co můžete přemoci jen vy sami, nebo spíše z větší části.“

Démoni jsou v současném hermetismu chápáni buď jako samostatné bytosti, které skutečně existují jako určité formy duchů, nebo bývají mnohými okultisty chápáni jako zástupci kolektivního nevědomí, tedy zosobnění temné a pudové části osobnosti či jako zosobněné energie. Ať návštěvníci divadla v démony věří, či nevěří, ať je pojímají tak, či onak, určitě se budou cestou z divadla zamýšlet nebo alespoň budou dojati osudem krásné Tamary a nádherou hudby.

Anna Košárková