ODPOČINEK OD VYKONSTRUOVANOSTI
Výstava Anny Hulačové má název Odpočinek mezi směnami. Vcelku vystihující označení tématu výstavy, které autorka pojednává sochou a kresbou. Figurativní náměty zobrazují zejména v soše sociální vymezení lidské bytosti. Vyjadřuje se tu „staré“ téma moci, hierarchie, ale také vedlejší „příznaky“ takto zmechanizovaného určení člověka.
V přiznané inspiraci avantgardou a civilismem umění první poloviny 20. století využívá autorka svůj imaginativní potenciál. Ten se skvěle projevuje i v práci s materiálem. Betonové sochy s papírovými pokreslenými obličeji jsou také dekorovány tmelovými liniemi připomínajícími zdobení dortů. Vytváří se tak zajímavý lineární efekt, který může připomenout i malby a objekty Pavla Brázdy.
IMAGINACE A TRADICE
Co je důležité: Anna Hulačová jako finalistka v Čechách prestižní Ceny J. Chalupeckého za rok 2016 vysílá svým uměním důležitý vzkaz. Umění i dnes, ve vysušeně postkonceptuální podobě, nemusí být až tolik vykonstruované a pseudofilozofické. Střetává se tady osobité vidění autorky s vědomým a inteligentním propojením tradic moderního umění.
Neřekl bych ale, že v případě Hulačové je právě tohle podstatné, i když se na to kurátorské texty často odvolávají. Nakonec je to odrazový můstek pro imaginativní let kosmickou lodí, nebo průzkum zárodků a schránek různých vesmírů, jak to pojednává ve skvělých kresbách na zdech galerie. Není žádnou náhodou, že právě Hulačové si všimli i američtí kurátoři. Neznamená to víc, než že rezonance osobité vize funguje.
