Zatímco kapitola Beatles se pro Paula McCartneyho uzavřela v roce 1970, Petr Janda brázdí s Olympicem českou hudební scénou více jak čtyřicet let. A i když se hlavně v porevolučním čase objevily téměř zaručené zprávy o rozpadu kapely, dnes tomu nasvědčuje jen pramálo.
Možná je to trochu sugestivní otázka, ale k momentům, na něž po více než čtyřech dekádách existence vzpomínáte nejradši a naopak, patří éra konce šedesátých let a roky normalizace. Nepletu se?
Souhlas. I když to už bylo mnohokrát omílané, šedesátky měly svojí opravdovou výjimečnost. Šlo o euforii ze všeho. Byli jsme mladí a náš civilizovaný svět dostával novou tvář. Vznikli Beatles a vůbec nová hudba, postupně možnost cestovat a samozřejmě Pražské jaro a s ním nádherná vůně propukající svobody. Prostě jako na pěkně rozjetém mejdanu. A pak jsme se, obrazně řečeno, ráno probudili s pořádnou kocovinou, no a na každém rohu najednou stály tanky! A pak přišla i ta nenáviděná normalizace…
Osobně patříte k vrstevníkům Rolling Stones, s nimiž vás krom věku pojí i oficiální začátek hudební kariéry. Navštívil jste některý z jejich zdejších koncertů?
Osobně jsem navštívil všechna jejich dosavadní česká vystoupení, vyjma toho posledního v Brně. A zpětně mně to mrzí, ale bohužel jsem měl zrovna jinou práci.
Právě u „Stounů“ se v poslední době hovoří o utlumení či snad ukončení živých produkcí, za což může i jejich dosavadní způsob života. Nehrozí něco podobného i formaci kolem Petra Jandy?
Kdepak! Právě jsme vydali novou desku, vrátili se z turné po Spojených státech a taky Švédska a pak jsou tu ještě dva důležité aspekty. Stále fungující zdraví a taky neustálá radost z živého hraní.
Už jednou jste složil památku pro zesnulé členy Olympicu - šlo o instrumentálku Stejskání. Chystáte se obdobně uctít i nedávné úmrtí někdejšího bubeníka J. A. Pacáka?
Vzhledem k tomu, že Jeník Pacák patřil k velmi veselým lidem, tak by mu, stejně jako nám, tryzna neslušela. A abych pravdu řekl, ani mě nic podobného nenapadlo.
Zpět k něčemu pozitivnějšímu. Po revoluci jste přišel s Rockmapou, která měla vyhledávat rockové talenty a pomoci jim prorazit. Jak to s ní vlastně dopadlo?
Sama tak nějak přirozeně zanikla. Koncem osmdesátých let byl hlavním proudem rockové muziky heavy metal a na tom se dalo stavět. Navíc jsem měl podporu tehdejší Československé televize. Dnes opravdu nevím, jak bych si vybíral a hlavně kdo by mně s tím pomáhal. Sám na takové akce sílu ani finance opravdu nemám. Jediné, co se jí vzdáleně podobá, je soutěž rockových kapel, kdy dávám vítězům týden ve studiu gratis.
Koncem loňského roku jste koncertně připomněli svojí starší záležitost Trilogy. Jednalo se pouze o retro-epizodu anebo s tímto projektem máte ještě něco v úmyslu?
Jednalo se o jednorázovou akci, jejíž součástí bylo celkem osm koncertů. U té příležitosti jsme vydali i CD a DVD z listopadového vystoupení v Sazka Aréně a tím to, podle pánu, skončilo. Dnes se už věnujeme Sopce a vůbec novému programu. Ovšem Trilogy (koncepční multimediální cyklus Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř - pozn.aut.) byla krásná.
Podle vlastních slov Olympic kupil materiál na svojí novou desku Sopka několik roků. Jakoby to ale spíš připomínalo postupné „vysychání vaší vulkanické činnosti“…
Nechceme vydávat desky každý rok. S materiálem jsme si chtěli patřičně pohrát, zkrátka po čase vytvořit opravdu výborné album. A jsem s ním spokojen. Vyplatilo se nespěchat.
Je rozdíl mezi koncertováním u nás a výjezdy do Ameriky, kam jste zavítali letos na jaře, respektive teď v říjnu?
Určitý rozdíl tu skutečně je. Na tamní koncerty chodí méně lidí, živáky mají zvláštní atmosféru. Někdy je tam navíc i trocha dobrodružství, neboť nevíme, na jaké nástroje budeme zrovna hrát. Musíme hodně slevit ze svých požadavků, hlavně co se týče technické stránky. Hráváme převážně bez světel. Tedy jako kdysi, ale lidi jsou i tak vděční.
Představme si hypotetickou situaci že byste z jakéhokoliv důvodu nemohl dál stát v čele kapely. Dočká se Olympic i oné magické padesátky?
Právě teď si troufnu tvrdit, že se té padesátky dožijeme. To by bylo… to bude něco! Ale beze mne to asi přeci jenom nepůjde.
