Během představení pouličního divadla z Českých Budějovic totiž plály louče a herci zapalovali figurky, které zprudka roztáčel kolotoč, vyrobený z hořlavého materiálu – dřeva.
Kašpar REK je především velkou podívanou, založenou na pohybu, a to mnohdy až artistických kouscích, a na dalších mimoslovních prostředcích, výtvarných obrazech, hudbě a světelných efektech. Hlavní postava Kašpar REK se vydá do světa hledat odpověď na otázku, co je život. Na své cestě – jak už to chodí – potká a vzápětí i ztratí lásku, dostane se do pekla a i do nebe, je šťastný i nešťastný, bývá bit i vychvalován, daří se mu i nedaří. Jeho pouť se uzavře tam, kde začala – v márnici.
Jednoduchý příběh ale není v inscenaci až tolik důležitý. Větší silou promlouvají k divákům metafory a obrazy, v nichž často nechybí humor. Například Kašpar hraje v pekle s Luciperem kostky o uvězněné duše. Sedí na dřevěné konstrukci a nad hlavami se jim tyčí kolotoč, na němž se točí hořící figurky.
Vždy, když Kašpar vyhraje, z konstrukce vyleze nahoru postava, sundá z kolotoče svou dušičku, poděkuje za vysvobození, uhasí ji a s figurkou odchází.
V představení nechybí spousta masek a ani obrovské loutky – jedna měří asi dva metry a herec ji vodí shora. Aby na ni vůbec dosáhl, musí se sám pohybovat po chůdách.
Představení, plné kejklířských kousků a vtipných nápadů, jistě potěšilo všechny, kteří mají rádi výtvarné divadlo. Kus se sice jmenuje Kašpar REK, ale klasickou pohádkou není. Spíš podívanou pro dospělé.
