Jiné motivy se na retrospektivní výstavě všestraného umělce, který ilustroval zhruba 130 knižních titulů a v letech 1985 až 1990 se proháněl po prknech Divadla F. X. Šaldy, téměř nevyskytují.
Z přírody čerpá inspiraci jak pro názvy obrazů, tak pro základní řešení problémů výtvarné skladby. Země je pro něj dějiště zázraků a tajemství.
„Jeho pohled upoutá nenápadný, ale významný detail pupene, listu, drobné rostlinky. Tento detail by mohl být pro člověka v běžném denním vědomí ztracen, nebýt umělce, který zviditelňuje to, co bychom ve spěchu dne nemuseli spatřit,“ poznamenala kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová.
Milan Janáček přesto není klasickým krajinářem. Na to je příliš imaginativní a expresivní. Zároveň však neztrácí niť, která všechny jeho díla spojuje.
Pomáhá mu k tomu především schopnost pohybovat se hned v několika sférách najednou a plynule přecházet z jedné do druhé. Milan Janáček je totiž výtvarník nadaný jak malířsky, tak graficky.
Dva roky také pracoval v reklamním oddělení podniku Velveta Vansdorf a celých dvacet let strávil jako výtvarně – technický redaktor Severočeského nakladatelství v Liberci.
Krajinné motivy se nacházejí již v jeho prvním zcela svébytném výtvarném projevu, kterým bylo takzvané modré období. Ke krajině barevně klasičtější se obrátil až v druhé polovině sedmdesátých let.
Od osmdesátých let již Janáčkovy práce mířily do teritorií geometrické abstrakce. Jeho snaha vyvrcholila v roce 2000 a Janáčkova pozoruhodná kolekce vhodně doplnila současnou českou scénu geometrické abstraktní malby.
Výstava nabízí také pohled na Janáčkovu práci s pastelem a jeho ilustrace. Zatímco kompozice vytvořené pomocí pastelu zůstavají věrné přírodě, ilustrace představují typicky české spojení poezie a laskavého humoru. I když ani v nich si Milan Janáček neodpustí části krajiny s nezbytnými věžičkami kostelů a dalšími dominantami.
