Žádné uvedení tohoto díla polských autorů nebylo podle něj stejné jako ta ostatní. Představení umožnilo sboru velkou volnost v provedení.
Muzikál byl pro Šaldovo divadlo ojedinělým počinem, a to zejména proto, že se na něm podílely všechny tři soubory - činohra, balet i opera.
Snad právě proto nabídnul muzikál strhující a pestrou podívanou s bohatými tanečními čísly, skvělou hudbou, komickými i tragickými prvky, pro hodně mladé, mladé, ale nepochybně i starší.
Na celkovém vysledku se navíc podílela i nahrávka Henricha Leška a Igora Baara, vyrobená speciálně pro Šaldovo divadlo, hudební nastudování Martina Veselého a z minulosti známé dobré pěvecké dispozice prakticky celého souboru činohry Šaldova divadla.
Režii poetického příběhu, který byl poprvé uveden v roce 1969, svěřilo divadlo slovenskému režisérovi a choreografovi Jánu Ďurovčíkovi.
Muzikál Malováno na skle je příběh o věčném boji mezi zbojníky a vrchností, o lásce a zradě, o smrti, která oba tábory provází.
V repertoáru divadla zůstávají ještě dva muzikály Donaha! a Pokrevní bratři. Oba režíroval také Ďurovčík a oba se těší velkému zájmu publika.
S muzikálem Malováno na skle se přišlo rozloučit do Lidových sadů asi 700 diváků, řada z nich viděla představení několikrát.
Většina vstupenek se prodala už v předprodeji. Poslední představení tak mohlo zhlédnout více lidí než v divadle, které má jen 480 míst a navíc tam bývá v létě vedro k nevydržení.V sobotu se však produkce obávala spíše deště, který by mohl derniéru zmařit.
„Strach jsme měli kvůli technice, herci nejsou z cukru a o kulisy a scénu už nešlo. Po představení nebudou již k ničemu,“ uzavřel Dáňa.
