„Přijel do Liberce už v období, kdy jsme hru teprve začínali zkoušet, aby o Zázraku v černém domě na čtené zkoušce povyprávěl,“ řekl dramaturg činohry Martin Urban.

Brněnský spisovatel a dramatik Milan Uhde je známý svým zalíbením v historii a zkoumáním pojítek mezi jednotlivými epochami i dneškem. Do minulosti se obracejí také hrdinové jeho nové hry Zázrak v černém domě.

Autor ji napsal teprve nedávno, v roce 2004, a až letos v březnu byla hra poprvé uvedena na divadle. Čerstvou novinku Milana Uhdeho nastudovali také herci libereckého Divadla F.X.Šaldy. První reprízu zhlédnou diváci v Malém divadle zítra.

„Světovou premiéru měl Zázrak v černém domě v pražském Divadle Na zábradlí,“ uvedl dramaturg činohry Martin Urban. „My hru uvádíme jen s několikaměsíčním zpožděním. Zázrak v černém je sice, jak bývá u Milana Uhdeho zvykem, komedií, ale komedií o něčem, co vůbec k smíchu není,“ doplnil.

Hra vypráví o složitých rodinných vztazích a malé historii rodiny, která se utkala s velkými dějinami druhé světové války i totalitního režimu. Téměř zázračný pohled na minulost otevře nečekaná návštěva, schůzka tří sourozenců a jejich partnerů v domě starých rodičů.

„Je to pohled výbušný a děj hrozí v každém okamžiku tragickým koncem. Přesto všechno jde o komedii divokou a nespoutanou, v níž si každý divák může najít sám sebe, svá dějinně rodinná pouta, své směšné obsese, lumpárny i vítězství,“ přiblížil dramaturg Martin Urban.

Zázrak v černém domě nastudoval režisér Petr Palouš. Z herců se v inscenaci představí například Václav Helšus, Markéta Tallerová, Michaela Lohniská, Šárka Bilíková, Martin Polách nebo Martin Stránský.

K nejslavnějším hrám Uhdeho patří například Král Vávra, Děvka z města Théby nebo Balada pro banditu, pod kterou se v sedmdesátých letech nesměl jako zakázaný autor podepsat. Balada pro banditu, jež vznikla pro brněnské Divadlo na provázku, je ve své filmové podobě populární dodnes. Uhde proslul v šedesátých letech také jako redaktor prestižního časopisu Host do domu.

V roce 1972 se dostal na seznam zakázaných spisovatelů, jeho knihy byly vyřazovány z knihoven a on sám nesměl nejenom publikovat, ale ani vykonávat žádné výdělečné povolání. Nezbylo mu než psát pod pseudonymem. Po roce 1989 se vrhl na politiku, byl druhým polistopadovým ministrem kultury a poslancem.