Hybridní hrozby jsou s námi od nepaměti. Znali je už ve starověku

Hybridní válka jako pojem 21. století

Přesné vymezení pojmu „hybridní válka“ je problematické, jelikož stále nemá ucelenou formu. Syrovou definicí je, že se jedná o kombinaci konvenčních, nekonvenčních a kybernetických vojenských metod s nevojenskými prostředky. Jejím účelem je pak odhalení protivníkových slabin a dosažení strategické a politické převahy nad nepřítelem. Hybridní válku jako první definoval Frank Hoffman v roce 2007 ve svém díle Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Wars.

Učinil tak na základě analýzy Libanonské války z roku 2006, kdy hizballáhská armáda podporovaná Íránem byla schopná zvítězit proti izraelské přesile. Dosáhla ho hlavně nekonvenčními metodami boje jako guerillovou válkou a ostřelováním strategických celků na velkou vzdálenost. Zároveň ale Hizballáh například unášel izraelské vojáky a skrz veškerá dostupná media sdílel své vojenské úspěchy a propagandu. Díky tomu byl schopný vést proti Izraelcům psychologickou válku, podkopávat jejich morálku a zároveň efektivně verbovat další bojovníky.

Bílý fosfor? Podle některých zdrojů sáhlo Rusko dokonce po něčem ještě horším

K celkové dokonalosti pak hybridní válku dovedla Ruská federace. Vzhledem k jejich přípravám na anexi ukrajinského Krymu a Donbasu přišel generál Valery Gerasimov s takzvanou Válkou nové generace. Ta plně odpovídá parametrům hybridní války, přestože tento termín Rusové oficiálně neužívají. Celkově je západními mocnostmi tato forma ruské vojenské taktiky označována po svém strůjci Gerasimova doktrína.

Co může být hybridní hrozbou?

Mezi hybridní hrozby může patřit prakticky cokoliv, co nějakým způsobem podkopává samotnou integritu státního celku, narušuje jeho fungování a bezpečnost. České ministerstvo vnitra ty nejvýznamnější hrozby shrnulo na svých internetových stránkách pod zkratku DIMEFIL:

D) diplomacie/politika – uplatnění vlivu a vyvíjení nátlaku ústy a činy oficiální politické reprezentace;

I) informace – sdělovací prostředky, sociální sítě a jiné prostředky šíření informací, jejich manipulativní využití, dezinformační kampaň a propaganda;

M) ozbrojené síly – může jít o otevřené použití jako výhružka (demonstrace vojenské přítomnosti a pohotovosti) či přímo bojové použití nebo o různé formy skrytého nasazení jednotlivců, malých skupin a infiltrace napadeného státu s jejich využitím;

Simulátor v hybridní válce. Výcvik s českou stopou pomáhá milionu vojáků

E) ekonomika – různé formy nátlaku ekonomické povahy (uvalení cla, embarga, odepření dodávek surovin či energie, zákaz používání dopravní nebo přepravní cesty, destabilizace klíčových odvětví, podniků apod.);

F) finančnictví – destabilizace měny, trhu s akciemi a dluhopisy, bankovního sektoru, ovlivňování klíčových finančních institucí;

I) zpravodajství – aktivity zpravodajských služeb, špionáž, získávaní spolupracovníků (zejména státních či politických činitelů) k protistátní činnosti;

L) veřejný pořádek a právní stát – využití různých rozvratných činností útočících na hodnotové, právní a další aspekty společenského uspořádání, např. podněcování nepokojů v napadené zemi s využitím etnických, náboženských či sociálních dělících linií ve společnosti, nebo použití široké škály teroristických útoků a dalších typicky kriminálních metod (např. únosy, vydírání a zastrašování).

Zdroj: mvcr.cz

Kořeny hledejme v Asii

Hybridní válka je označení, které sice vzniklo až ve 21. století, každopádně se dá předpokládat, že její prvky byly reálně využívány napříč celou lidskou historií. Její základy položil v 6. století před našim letopočtem čínský generál, válečný stratég a filozof Sun-c‘ ve svém díle Umění války. Je autorem výroků jako „Vrcholem není svést spoustu bitev a vyhrát je, vrchol je zlomit odpor nepřítele bez boje“ nebo „Tvým cílem má být vítězství, nikoliv zdlouhavé tažení.“ Hlavním klíčem k vítězství je tedy podle Sun-cua zajistit co nejvíce informací o svém nepříteli, udržovat ho v nevědomosti a nejistotě a využít lsti pro zasazení finálního úderu.

Čeští vědci za pár dní vyrobili překladač do ukrajinštiny. Má sedm milionů vět

Stejnou techniku následně zdokonalovali japonští shinobi později známější pod názvem nindžové. Svým původem pocházeli z provincie Iga, která si v chaotickém období mezi lety 1467-1615 známém jako období Sengoku snažila udržet nezávislost nad sousedícími samuraji za pomocí různých nekonvenčních vojenských metod, atentátů a špionáže. Svojí propracovanou metodou, kterou následně sepsali pod názvem Bansenshukai, si zajistili pověst legendárních, přestože ne zrovna čestných válečníků.

Případů hybridní války v moderních dějinách najdeme bezpočet

Nemusíme ovšem zůstávat pouze v Asii. Kombinaci partyzánského a informačního boje v kombinaci s ekonomickou blokádou využívali američtí patrioti mezi lety 1775-1783 ve Válce za nezávislost. Přestože byli Briti ve značné vojenské i materiální převaze, obyvatelé 13 kolonií znali dopodrobna svou zem a byli tak schopní efektivně sbírat informace o svém nepříteli, získat na svoji stranu majoritní část místních obyvatel, využívat terénu a napadat nepřipraveného nepřítele ze zálohy. Nelze se vyhnout ani Česku. Vlivem propracované informační války vedené ve 30. letech 20. století Třetí říší došlo k vybouření německé menšiny na našem území, které mělo za následek odpojení sudetského pohraničí v roce 1938 a pozdější okupaci Československa.

Právě tato událost je pak mnohými odborníky analogicky spodobňována s Ruskou anexí Ukrajiny v roce 2014. Největším katalyzátor pro hledání alternativních způsobů boje pak byla neustálá hrozba z jaderné války po 2. světové válce. Období Studené války a věčně napjaté vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem položily základ pro nekonvenční vojenské metody, jak je známe dnes a jejichž důsledkem nakonec byla Korejská, Vietnamská a Afgánská válka nebo třeba nespočet operací CIA v latinské Americe, které měly za cíl destabilizovat místní socialistické politické systémy a tím oslabit vliv SSSR na kontinentě.

Autor: Jan Bartošík