Když armády Německa a jeho spojenců zaútočily 22. června 1941 na Sovětský svaz v rámci operace Barbarossa, střetly se na obrovské ploše od studeného Baltu na severu Evropy po sluncem zalité Černé moře miliony vojáků. Ačkoli Adolf Hitler věřil, že (jeho slovy) „bude stačit rozkopnout dveře a Sovětský svaz se zhroutí jako ztrouchnivělý dům“, nasazovali Sověti do bojů hned od prvních dnů neuvěřitelné množství lidí a výzbroje, tanky nevyjímaje.

Letoun Su-57 má mohutný trup, který skrývá jak vnitřní pumovnice, tak také prostor pro motory. Díky efektivní mechanizaci křídla však přesto dokáže velmi obratně manévrovat, což opakovaně dokazuje na ruských leteckých dnech MAKS.
Suchoj Su-57: Rudá hvězda nové generace byla odpovědí na americké stíhačky

1. německá tanková skupina pod vedením generála von Kleista dostala rozkaz zajistit přechody přes řeku Bug a postupovat na strategický cíl, kterým bylo hlavní město sovětské Ukrajiny Kyjev.

Sovětský Jihozápadní front pod velením generála Michaila Kirponose naproti tomu dostal od Stavky (sovětský generální štáb) z pověření náčelníka generálního štábu Žukova rozkaz zahájit protiútok: „Při zachování silné obrany státní hranice s Maďarskem mají 5. a 6. armáda provést soustředěné údery ve směru na Lublin s využitím nejméně pěti mechanizovaných sborů a letectva frontu s cílem obklíčit a zničit nepřátelské uskupení sil postupující po Vladimirsko-volyňsko-kristoňopolské frontě a do konce 24. června dobýt okolí Lublinu“. Šest sovětských mechanizovaných sborů s více než 2500 tanky tak bylo shromážděno k soustředěnému protiútoku.

Na začátku operace Barbarossa byla německá výzbroj tvořena směsicí německých a československých tanků a také malým počtem ukořistěných francouzských a britských strojů. Ze 4000 obrněných vozidel, které měl Wehrmacht k dispozici, bylo pouze 1400 nových PzKpfw III a PzKpfw IV a v prvních hodinách invaze byli němečtí velitelé šokováni zjištěním, že některé sovětské tanky jsou imunní vůči všem německým protitankovým zbraním.

Rudá armáda měla na začátku Velké vlastenecké války (jak se nazývá v Rusku období 2. světové války po napadaní Sovětského svazu) ve svém inventáři více než 19 000 tanků, většinou lehkých, jako byly T-26 nebo BT-7. Modernější tanky, jako KV-1 a T-34, pak teprve začínaly sjíždět z výrobních linek a nebyly k dispozici ani zdaleka v takovém počtu, aby mohly odrazit německý postup.

Podle plánu se mělo v oblasti shromáždit šest sovětských mechanizovaných sborů a zahájit útočné operace 23. června ve 22:00, tedy 36 hodin po počátečním německém útoku, ve snaze zaskočit útočníky a předtím, než by mohli upevnit své pozice přivedením posil z týlu na podporu své rychle postupující 11. tankové divize.

Letoun Su-27 vznikl jako protiváha úspěšnému americkému typu F-15 Eagle. Kvůli potížím při vývoji však byl přijat do výzbroje až v polovině osmdesátých let, téměř deset let po svém americkém protějšku. Ukrajina dnes provozuje dvě základní verze, jednomíst
Ukrajinské letectvo na prahu války: Má stárnoucí stíhačky i číhající zabijáky

Podmínky však byly pro velitele sovětských sborů obtížné: ztráta spojení, neustálé útoky ze strany Luftwaffe, nedostatek dopravních prostředků a pohyb velkého množství uprchlíků a ustupujících vojáků po silnicích ztěžovaly shromáždění útočících sil. Mnozí sovětští frontoví velitelé byli navíc ponecháni svému osudu.

Velitel 41. tankové divize 22. mechanizovaného sboru z nedostatku jakýchkoli nových směrnic přesunul svou divizi na určené shromaždiště svého sboru stanovené v předválečném plánu, a tím odsunul svoje jednotky zcela mimo oblast operací. Tyto komplikace byly umocněny neschopností sovětských velitelů posoudit vhodnou osu útoku v kontextu rychle se rozvíjejícího německého průlomu.

Sovětský protiútok

Kvůli zpožděnému harmonogramu začal protiútok na německé jednotky pronikající do sovětského vnitrozemí po částech. Sověti nasadili silné oddíly, vyzbrojené moderními tanky T-34 a KV, 717 tanků v této bitvě tvořilo téměř polovinu z celkově 1600 doposud vyrobených kusů těchto dvou modelů. Celkový počet nasazených tanků v této bitvě však byl několikanásobně větší.

8. mechanizovaný sbor úspěšně zaútočil ve směru Brody-Běrestěčko a tanková tzv. „Popelova skupina,“ která měla asi 300 tanků (z toho více než třetinu tvořily tanky T-34 a KV) prorazila týl 11. tankové divize a dobyla Dubno, silniční křižovatku strategického významu. Tím odřízla zásobovací linie německého útoku.

Sovětské velení však jednotkám nedokázalo zajistit zásobování nebo posily a skupina ztratila operační iniciativu. Mezi sovětskými veliteli se rozhořela hádka. Zatímco velitel jednotek na místě chtěl přejít do obrany a vyčerpat tak útočící německé jednotky, Žukov tyto rozkazy zrušil a rozkázal obnovit útok.

Generál Rokossovskij, který velel 9. mechanizovanému sboru útočícímu ze severu, se proti novým rozkazům ohradil a prohlásil: „Opět jsme dostali rozkaz k protiútoku. Nepřítel nás však převyšoval do té míry, že jsem na sebe vzal osobní odpovědnost za vydání rozkazu k zastavení protiútoku a k setkání s nepřítelem v připravené obraně.“ Později se toto rozhodnutí ukázalo jako správné, v té době však na místě panovaly zmatky, když některé jednotky přecházely do defenzívy a jiné útočily bez krytí.

Ferdinand Porsche (v klobouku) koordinuje přípravu svého prototypu na testy.
Jak to bylo s tankem Tiger: Byl zastaralý a nenavrhl ho Hitlerův oblíbenec

Že německé velení považovalo situaci za vážnou, dokazuje zápisek v deníku generála Franze Haldera: „V sektoru skupiny armád Jih pokračují těžké boje na pravém křídle 1. tankové skupiny. Ruský 8. tankový sbor uskutečnil hluboký průnik naší frontou a nyní je v týlu 11. tankové divize. Tento průnik vážně narušil naše týlové oblasti mezi Brody a Dubnem. Nepřítel ohrožuje Dubno z jihozápadu.“

Do 28. června Němci shromáždili obrovské síly. Na Popelovu skupinu zaútočily prvky 16. motorizované, 75. pěší divize, dvou dalších pěších divizí a 16. tankové divize. Obklíčen v Dubně se Popel bránil až do 1. července, kdy ustoupil. Do bojů se na pomoc Popelovi zapojila Rjabyševova skupina o síle 303 tanků, když 28. června ve snaze podpořit Popela zaútočila na jednotky 57. a 75. pěší divize Wehrmachtu. Útok však ztroskotal a Sověti se rychle stáhli.

Dalším, kdo se zapojil do bojů, byl v Čechách dobře známý Andrej Vlasov se svým 4. mechanizovaným sborem. Přestože měl rekordní počet tanků (979) na rozkazy reagoval pomalu a nedokázal je shromáždit k útoku. Sbor se sice zapletl do několika šarvátek s německou pěchotou, o většinu svých tanků však přišel již při přesunu a již 12. července mu zbylo asi 7 procent tabulkových stavů tanků.

Největší tanková bitva

Bitva mezi německou 1. tankovou skupinou a sovětskými mechanizovanými sbory trvala čtyři dny a byla nejprudší z celé operace Barbarossa. Sověti bojovali zuřivě a posádky německých tankových a protitankových děl s hrůzou zjistily, že nové sovětské tanky T-34 jsou vůči jejich zbraním téměř imunní. Nové těžké tanky KV-1 a KV-2 byly odolné prakticky vůči všem německým protitankovým zbraním, ale logistika Rudé armády se kvůli útokům Luftwaffe zcela zhroutila.

Pět sborů Rudé armády bylo při soustřeďování do velkých silných uskupení špatně operačně vedeno. Německá vojska se snažila izolovat jednotlivé jednotky a zničit je, což se jim dařilo. Mezitím Luftwaffe dokázala oddělit pěchotu a znemožnit jí zásobování palivem a municí. Nakonec kvůli nedostatečnému plánování a celkové koordinaci sovětský protiútok u Dubna ztroskotal.

Polské jízdní jednotky byly vrženy do bojů hned od prvních hodin války.
Legenda tvrdí, že polská kavalerie útočila šavlemi na tanky. Vše ale bylo jinak

Krátce poté bylo maršálu Semjonu Buďonnému svěřeno velení spojeného Jihozápadního a Jižního frontu. V bitvě u Umaně však došlo ke katastrofě a 100 tisíc sovětských vojáků bylo zabito nebo zajato a dalších 100 tisíc zraněno. Tři sovětské armády byly obklíčeny poté, co německá skupina armád Jih zaútočila jižním směrem, a to právě z pozic, kterých dosáhla během bitvy u Dubna.

Němci dostali v bojích kolem Dubna těžkou ránu a ztratili mnoho svých tanků, po bitvě však byla 1. tanková skupina stále schopná operací. Sověti utrpěli těžké ztráty a většina jejích jednotek se rozpadla. Úspěch u Dubna každopádně umožnil Němcům pokračovat v ofenzivě.

Když se o dva roky později utkali němečtí a sovětští tankisté u Prochorovky, bylo to se zhruba devíti sty tanky. U Dubna a Brodů na počátku operace Barbarossa se jich však během pouhých čtyř dnů utkalo přes čtyři tisíce.

Zdroje:
- Was Kursk the Largest Tank Battle in History? – Christopher Lawrence, 2018
- The Bloody Triangle: The Defeat of Soviet Armor in the Ukraine, June 1941 – Victor Kamenir, 2008
- В тяжкую пору – Nikolaj Popel, 2001
- Vzpomínky Nikity Sergejeviče Chruščova – N. S. Chruščov 1971