Pokud se Vláda ČR rozhodne pro obnovení těžby uranu, bude naší úlohou zajistit, aby dopady nejen na životní prostředí, ale i obce a lidi v nich žijící, byly minimální.
Stále ještě máme v živé paměti následky bezohledné těžby uranu chemickou cestou se kterými se budeme potýkat minimálně do roku 2035.
Dosavadní kompenzace státu vůči některým obcím, jako je například Hamr na Jezeře, kde tyto kompenzace činí osmdesát tisíc korun ročně, jsou směšné.
Stoupající cena uranu a energií na světových trzích bude pro českou ekonomiku a její vládu obrovskou motivací.
V každém případě však bude muset vláda do ekonomických kalkulací zahrnou skutečné kompenzace vůči městům a obcím, kterých by se případná těžba mohla dotýkat.

Další článek: Převzato se svolením časopisu CHEMagazín

Při likvidaci chemické těžby uranu vzniká hnojivo

Útlum uranového průmyslu vyžaduje řešení souboru velmi mnoha komplikovaných problémů.

Jedním z nich je likvidace následků chemické těžby uranu v lokalitě Stráž pod Ralskem. V průběhu chemické těžby uranu bylo totiž v oblasti severočeské křídové pánve na Českolipsku vtlačeno do podzemí téměř 5 milionů tun kyseliny sírové a dalších chemikálií, z kterých po vyloužení uranu zůstaly v podzemí silně kyselé komplexní roztoky solí obsahující ionty síranové, amonné, hlinité a různých jiných kovů. Tím bylo kontaminováno až 260 milionů m3 podzemních vod na ploše cca 24 km2, které ohrožují podzemní zásobárnu pitné vody pro přilehlý kraj.

Proces sanace v podstatě pozůstává z tepelného zahušťování kontaminovaných roztoků na odpařovací lince s následnou krystalizací kamence amonnohlinitého. Tato již realizovaná technologie je schopna zpracovat ročně téměř dva miliony kubických metrů kontaminovaných roztoků při produkci až 180 000 tun kamence.

V úzké spolupráci Ústavu anorganické chemie Akademie věd ČR (AV ČR) a Ústavu chemických procesů AV ČR byla studována zejména možnost přepracování kamence na kombinovaná hnojiva obsahující dusík a síru (hnojiva typu DASA skládající se z dusičnanu amonného a síranu amonného). Základní výzkum nakonec vyústil ve vypracování a posléze i patentování originálního postupu výroby tohoto typu hnojiva „Způsob přípravy hnojiv z látek obsahujících hliník“. Úspěšnost základního výzkumu následně potvrdily výsledky poloprovozních zkoušek, které byly natolik přesvědčivé a perspektivní, že po jednaní s Lovochemií, a.s., Lovosice, bylo rozhodnuto proces ověřit v provozním měřítku s využitím stávajícího výrobního zařízení. V letech 2003–2004 se uskutečnily celkem tři provozní pokusy, jejichž cílem bylo jednak dokumentovat schůdnost navrhované technologie v reálných podmínkách, jednak upřesnit technologické podmínky vedení procesu na dané sestavě aparátů, a v neposlední řadě získat i dostatek materiálu k provedení skladovacích zkoušek a ověření vlastností hnojiva při jeho aplikaci v zemědělsk praxi. Během zkoušek bylo celkem zpracováno 3 000 tun kamence a vyrobeno

3 850 tun hnojiva komerčně označeného jako Lovodasa 25-10. Užitné vlastnosti hnojiva byly odzkoušeny na Katedře agrochemie České zemědělské univerzity v Praze a bylo potvrzeno, že toto hnojivo je plně srovnatelné s obdobnými komerčními hnojivy.