Jak velký je váš tiny house?
Vnitřní podlahová plocha má osmnáct metrů čtverečních. Od maringotky se tiny house odlišuje tím, že má ještě spací loft nahoře. Ten náš má velikost sedm metrů čtverečních, pod ním je umístěna koupelna a kuchyň. Každý, kdo se rozhodne pro podobné minimalistické bydlení, si musí opravdu důkladně promyslet, jaký využije nábytek. Každý centimetr se počítá. Zároveň je důležité, aby prostor nebyl přeplněný. Nám se nesmírně osvědčily výsuvné a sklopné prvky, schody na spací patro v sobě mají úložný prostor a slouží tak jako skříň.

Udělal byste s odstupem času z hlediska vybavení či uspořádání prostoru něco jinak?
Postupně jsme se ženou přetvořili interiér, protože ze začátku jsme nevěděli, jak přesně budeme prostory využívat. Myslel jsem si, že potřebujeme velký stůl s posezením, a ukázalo se to jako zbytečné. Naopak jsem zjistil, že mi chybí pracovna. Museli jsme s částí nábytku ustoupit, aby se našlo místo pro psací stůl a židli. Velký stůl jsme nahradili sklápěcím stolkem, který dvěma lidem bohatě stačí.

Pokud se nás tady sejde víc, stejně sedíme venku. Podcenili jsme velikost kuchyně a varné desky. Moje žena ráda vaří, jednoplotýnka jí nestačila. Museli jsme zvětšit kuchyňskou linku, aby bylo více místa pro ukládání nádobí a spotřebičů.

Proč právě domek na kolečkách? Není podvozek limitem z hlediska velikosti a hmotnosti?
Bez podvozku a kol by to samozřejmě bylo jednodušší. Kdybych měl na začátku k dispozici vlastní pozemek, stavěl bych bez nich. Jenže jsem ho neměl, proto bylo jednodušší postavit domek na kolech, který se dá kamkoli přetáhnout. Můj podvozek je navržený pod traktor, proto dokáže dojet i na místa, kam se dostanete jen džípem nebo traktorem, které nepotřebují zpevněnou cestu. Pokud je potřeba domek přepravovat na větší vzdálenost, je možné ho naložit na kamion. Díky tomu, že má kola, se na něj jednoduše natlačí, a tak není potřeba ani jeřáb.

Pokud jde o velikost objektu, tiny houses se velmi často stavějí na podvozku za osobní auto, kde je definována maximální šířka 2,55 metru a výška 4 metry. Limitovaná je také hmotnost, domek nesmí být těžší než 3,5 tuny, což je dost málo a omezuje se tím i délka na zhruba šest metrů. V Americe můžou za autem přepravovat domek s hmotností 6,8 tuny, proto jsou jejich malé domy větší. Já jsem si postavil nadrozměrný domek, který ale musí přepravovat traktor nebo kamion, kde jsou limity vyšší. Můj domek má na délku 7,8 metru. Za „tiny home“ nicméně lze považovat třeba i malou chatku, která vůbec nemá kola.

Existují nějaká dopravní omezení?
Nadrozměrné domky, jako je ten náš, musí přepravovat specializovaná firma, která má licenci. Limit představuje průjezdnost cest. Musíte předem vědět, jak jsou vysoké podjezdy pod mosty. Když projíždíte lesem, je třeba hlídat, kam až dosahují větve stromů, které mohou poškodit přepravovaný náklad. Úzká silnička, která vede na samotu, může být problém, když je tiny house širší, protože se na ni nevejdete.

Je možné „zaparkovat“ domek kdekoli? Co říká aktuální legislativa?
Pokud má domek kola a SPZ, jde legislativně o přívěs, lze ho opravdu umístit všude, kde se dá parkovat. Pokud však tiny house dlouhodobě používáte k bydlení nebo pobytu, může na něj stavební úřad nahlížet jako na „výrobek plnící funkci stavby“, a pak už potřebujete územní souhlas. Musíte začít jednat s úřady a jejich přístup se v každém kraji liší. Většinou nemívají problém s umístěním domku v zastavitelném území, dostat souhlas na umístění domku v přírodě bývá složitější.

Jaké materiály jste využíval při stavbě?
Podvozek je vyrobený z oceli, je nutné dbát na to, aby byl dostatečně pevný, unesl celý domek a neprohýbal se. Zbytek konstrukce je postaven ze smrkového dřeva systémem two by four. Tento způsob se hojně využívá v USA a Kanadě. Celý domek je tvořen kvalitními přírodními materiály. Jsou sice dražší, ale pro maličký domek nepotřebujeme moc, proto nezatíží rozpočet tolik, jako by to bylo u klasického rodinného domu. Konstrukce je opláštěna modřínovou fasádou, uvnitř jsou smrkové palubky.

V minulosti jsem k izolaci využíval len, dneska konopí. Oba materiály příznivě ovlivňují vnitřní klima domku, z enviromentálního hlediska je nicméně vhodnější konopí, protože se při jeho výrobě vytvoří méně kysličníku uhličitého, než kolik ho rostlina spotřebuje při svém růstu. Veškeré igelitové fólie, které se musejí instalovat, se snažím nahradit jejich alternativou vyrobenou z papíru. Stěny našich difuzně otevřených domků dokážou dýchat. Syntetické nátěry nahrazujeme jílovými barvami nebo oleji a vosky.

Předpokládám, že o vytápění se starají kamna?
Ano. Máme prosklená kamna na dřevo, dívat se na poskakující plamínky je v zimě nádherné. Teplo v domečku není všude stejné, stačí popojít kousek dál a už je trošku chladněji. Vytápění dřevem je nejjednodušší a nejlevnější řešení. Blízké přírodě, ekologické. Navíc množství dřeva, které se v maličkém prostoru spálí, je minimální. V našem případě jde především o odřezky.

V domku se sice musí častěji topit, protože tak malá stavba rychle vychladne, ale prostor se zase rychle vyhřeje. Využíváme ještě elektrické dotápění, které objekt temperuje, když v zimě odjíždíme třeba na hory a hrozí, že by zmrzly potraviny. Do podlahy v koupelně jsme umístili elektrické podlahové topení. Při ranním čištění zubů příjemně hřeje do nohou. Šlo o malou plochu, zhruba metr čtvereční, protože pod vanou není podlahové topení instalované.

Překvapuje mě vana v tak maličkém prostoru.
Sehnali jsme ten nejmenší model, který se vyrábí. Metr na sedmdesát centimetrů. Nechybí nám ani pračka, pochopitelně opět „slimka“.

Co zásobování pitnou vodou a její ohřev?
Vodu máme vlastní, díky vrtu. Vodu ohřívá malý dvacetilitrový bojler, vešel se nám pod linku a ušetřili jsme místo v koupelně. Lze samozřejmě naistalovat i větší bojler, třeba padesátilitrový. Náš domek je napojený na elektrické sítě starého kamenného domu, který stojí na pozemku, a vždycky byl. Aktuálně za elektřinu platíme měsíčně zhruba dvanáct set korun. A to jsou veškeré naše provozní výdaje. Kdo nemá možnost připojení na veřejné sítě, může si obstarat čerpání vody, osvětlení i použití spotřebičů na 230 V pomocí ostrovního fotovoltaického systému. V zimě je ovšem nutné s energií šetřit, protože slunce tolik nesvítí.

Jak řešíte odpady?
Šedá voda z pračky, vany a kuchyně jde do jednoduché kořenové čističky. Pročištění probíhá ve třech vanách, v první je kůra, ve druhé štěrk a v poslední hlína se štěrkem, na kterém rostou trávy a další rostliny. Tímhle způsobem čistí vodu ve Státech. Používáme separační toaletu. Tuhá část odpadu se zasypává pilinami, aby vyschla. Tekutá část odchází hadicí ven do kanystru, lze ji používat jako hnojivo v rámci permakulturních zahrad. Je to provozně náročnější než splachování v běžném bytě, ale určitě šetrnější k přírodě.

Stavět podobné domy na kolečkách komerčně jste plánoval od začátku?
O rozměrově úsporné bydlení jsem se začal zajímat, protože jsme si s přítelkyní nechtěli brát hypotéku. Znamenala by pro nás obrovskou nesvobodu a my jsme chtěli zůstat nezávislí. Když jsem první tiny house viděl při cestách po kanadské Britské Columbii, nebyl jsem si tehdy ještě jistý, že něco takového chci. Až po návratu jsem začal řešit vlastní bydlení a dívat se tímto směrem. Bylo mi zároveň jasné, že bydlení v klasické maringotce by pro nás to pravé nebylo. V Česku tiny house v té době vůbec nikdo neznal.

Pustil jsem se do hledání informací a při stavbě fotil postupné kroky, o všem jsem psal blog. Lidé, kteří ho sledovali, se začali ozývat. První se ozval pán ze slovenských Piešťan, jezdil jsem pak za ním o víkendech stavět jeho dům na kolečkách. Postupně se ozývali další zájemci, za nimiž jsem jezdil a pomáhal s vedením stavby. Moc mě tahle činnost bavila a pořád baví. Poznávám rád lidi, kteří mají stejnou mentalitu. Dost odvahy pustit se do podnikání jsem ale neměl.

K rozhodnutí úplně obrátit svoje profesní směřování vás prý přivedla svatojakubská pouť?
Dodala mi sebedůvěru, aby se ze mě stal freelancer. Člověk se nutně nemusí živit chozením do zaměstnání a sedět od sedmi do tří u počítače. Navíc od počátku byl o tiny house zájem a během pandemie ještě mnohonásobně vzrostl. Hodně zákazníků jsem musel odmítat, což bylo mnohdy těžké, protože byli ve stejné situaci jako já před pěti lety. Podobné startovací bydlení na kolečkách zažívá v Česku obrovský boom. Začíná se masově stavět. Za mnou často chodí na konzultaci architekti, projektanti a také investoři.

Přicházejí jistě taky nabídky na spolupráci a produkci ve větším měřítku.
Když člověk vymyslí produkt, který se dobře prodává, okolí má tendenci tlačit, aby výrobu pořádně rozjel. Do podobného kolotoče jsem na chvilku naskočil. Po čase mi došlo, že se stávám manažerem, který sedí u počítače nad fakturami a vzdaluje se od původního záměru řezat dřevo, šroubovat trámy, prostě stavět tiny house vlastníma rukama. Chci tu práci dělat, ale musím se krotit, abych nevyhořel. Jednou za čas vyrazím do přírody na vandry s kamarády, odpojím se od běžného života, vyčistím si hlavu. Pořád hledám vnitřní balanc.

Moje podnikání je spojeno s ekologií, udržitelností a kontaktem s přírodou, proto nechci stavět ve větším množství. Ročně vznikne pět až sedm domků, které děláme přímo na zakázku, se mnou pracují další tři kluci, kteří mi pomáhají. Na zakázku jsem již vyrobil skoro dvacet domků. Projektů, které se držely mé dokumentace a pomáhal jsem s vedením stavby, bude tak padesát.

Překvapilo mě, že na webu dáváte volně ke stažení technickou dokumentaci.
Na svých stránkách publikuji obecný návod ke stavbě, nejsou tam ale žádné konkrétní rozměry, ty jsou součástí podrobné technické dokumentace, kterou nabízím za peníze. Návod ovšem pomáhá lidem se v celé problematice zorientovat a někteří si dokážou domek nakreslit sami. Stává se také, že se ozvou lidé, kteří by si chtěli postavit tiny house a nevědí, co to obnáší. Pozvu je, aby s námi strávili jeden den v naší dílně v Trhové Kamenici a podívali se na stavbu. Obohacujeme se navzájem, když přijede řezbář nebo zahradník, což je mi taky blízké. Rád se dozvím něco nového. Náš bývalý klient z Prahy jednou ze čas občas přijede a šroubuje s námi, aby si vyčistil hlavu.

Na kolik korun přijde pořízení takového minimalistického startovacího bydlení?
V případě svépomocné stavby začíná cena typového minidomku na 700 tisících korun, s vybavením na hranici milionu. Tiny house na zakázku stojí milion, s vybavením o 500 tisíc korun víc. Pro tiny house jsem si většinu vybavení vyráběl sám. V současné době spolupracujeme s truhlářem. Všechno nakreslím, doladím detaily, vytvořím vizualizace pro zákazníky a pak se vyrábí na míru.

Co by lidé měli zvážit, než si podobný domek pořídí?
Doporučuji třeba dovolenou v karavanu, aby si vyzkoušeli soužití v jediné místnosti. Pokud nejsou lidé sladění, soužití bývá problematické. Pokud se pohádáte s přítelkyní, nemůžete se zavřít každý ve svém pokoji. Nám se ženou taky chvíli trvalo, než jsme si vyladili pravidla. Počítat je třeba s omezeným skladovacím prostorem, sezonní oblečení nebo kolo je nutné skladovat jinde, a nehromadit zbytečné věci. Úložný prostor se dá řešit boudou či kontejnerem na pozemku.

Co plánujete?
Chceme v nejbližší době před náš tiny house dostavět velkou terasu. Kryté venkovní posezení zvětší obytný prostor. Plánujeme zároveň přesun domku. Žádná dlouhá cesta, budeme ho přesouvat v rámci našeho pozemku. Zpočátku, přes dva roky, náš domek stál v průmyslovém areálu, protože jsme neměli vlastní pozemek. Nic pěkného, hodně hluku. Když se nám podařilo koupit staré kamenné stavení na polosamotě, stěhovali jsme se na zahradu. Domek na kolečkách bereme jako startovací bydlení, než opravíme stavení, které je kvůli vlhkosti ve špatném stavu.

Původně jsem myslel, že na kolečkách strávíme tři roky. Teď už je to pět let a myslím, že minimálně dva tři roky nám bude tiny house ještě skvěle sloužit. Na pozemku jsme vysázeli ovocný sad a keře, založili záhony. Pokud jde o mé podnikatelské projekty, baví mě neustálý vývoj, hledám nové tvary a provedení vnitřního vybavení. Aktuálně vymýšlím, jak filtrovat dešťovou vodu.

Jan Němec (32)
Jan Němec vystudoval strojírenství a poté osm let pracoval jako konstruktér podvozků a hasičských automobilů. Na cestách po Kanadě ho zaujal koncept rozměrově úsporného bydlení v malých minimalistických domech, tzv. tiny houses. Postavil si jeden pro sebe, postupně ho začali oslovovat další zájemci a před pěti lety založil firmu Tiny Home.