Za rovníkem, v nejkrásnějším městě jižní Afriky, se sešli lidé, kteří jsou vždy nerozlučně spojeni se sněhem. Kongres FIS se koná vždy jednou za dva roky, a je to nejvyšší zasedání, kterého se prakticky musí zúčastnit delegáti lyžařských svazů všech států planety.
Z Česka na černý kontinent vyrazily hned tři delegace. Z Harrachova vyjel tým, který zde do posledních hodin před hlasováním obhajoval pořádání Mistrovství světa v letech na lyžích. Z Liberce vyrazil tým Mistrovství světa 2009 v čele s Kateřinou Neumannovou seznámit různé komise FIS se stavem příprav a samozřejmě nechyběl ani Svaz lyžařů ČR.
Liberec – Afrika za 22 hodin
V sobotu ve tři hodiny ráno vypadal jako vždy. Od spodního po horní centrum se trousily partičky lidí. Jedinou výjimkou byla skupinka, která postávala před Palácem Syner. Nejen že na tento čas byli všichni podezřele střízliví, ale pozornější kolemjdoucí poznal vedle dalších lidí i olympijskou vítězku Kateřinu Neumannovou.
„Tak jsem zvědavá, jestli nám někdo uvěří, že na nás zapomněla firma, co zajišťuje odvoz,“ zněla její věta, která v ten čas dokonale vystihovala poměrně vážný výraz všech členů expedice.
Navzdory českým podnikatelským standardům, již za pár minut zastavilo před palácem několik aut, které majitel autodopravy rychle sehnal pomocí svého mobilního telefonu uprostřed noci.
Obtěžkáni taškami jsme tak ze začínajícího léta vyrazili vstříc podzimní Africe letadlem, s přestupem v Amsterodamu, bez dalších kalamit.
Cape Town důstojný i chudý
Další noc jsme již přistávali v Kapském Městě. Na první pohled jsme vypadali jak reprezentanti paralympiády. Prakticky nebyl nikdo, koho po nekonečném letu bez pohybu nebolely záda a mnohé další partie.
Před letištěm na nás již čekal konsul České republiky Petr Rybák, který nám byl po následující dny neocenitelným rádcem. Všechny přešla řeč, když jsme projížděli periférií města, kde žijí lidé na pokraji bídy. Když nám konzul vysvětlil jejich životní podmínky, nebylo pak překvapením opakované varování.
„Já vás moc prosím, jakkoliv budete v nádherném městě, nechoďte mimo turistické oblasti v centru. Věřte mi, turista je mimo centrum jen synonymem peněz a zbraně, násilí i vraždy jsou v chudých částech skutečně běžné,“ kladl nám konzul na srdce. Nutno dodat, že oprávněně a pravdivě.
Někteří členové týmu MS Liberec 2009 hned v neděli ráno zamířili na různé pracovní schůzky a jednání, a jiní „bezohlední“ jedinci, mezi kterými jsem nechyběl, s radostí vykročili na prohlídku města. Nechyběl ani vrchol pověstné Stolové hory, která je symbolem tohoto města stejně jako pro Liberečany Ještěd.
Kapské město pro mě bylo překvapením na každém kroku. Vedle luxusních hotelů a milionářských čtvrtí zde jsou také prodavači banánů, vyskládaných na papírových krabicích.
Jen o pár kroků dál je značkový obchod s textilem či prodejna motorek Harley Davidson. A ceny? To nemohu napsat, pokud nechci v Čechách někomu kazit náladu, ale kéž by takové zavedli i čeští byznysmeni.
Stolová hora odhalila lenochy
Jak jsem již zmínil, skupinka lidí, kteří neměli na první den oficiální program, vyrazila na Stolovou horu. „Nechcete jít s námi pěšky? Aspoň můžete napsat, že jste byl členům organizačního výboru v patách,“ hecoval mě a kolegu z deníku Právo ředitel sportoviště Vesec s poněkud záludným pohledem.
„Ne, díky. Z lanovky je prý nádherný výhled,“ odpověděli jsme unisono. Jen členka vedení dobrovolníků neprokoukla jeho lest. Hořce litovala. Mimo jiné také profesionální sportovec Robert Heczko má totiž poněkud jinde nasazenou hodnotu toho, co je běžná procházka.
Stolová hora nás všechny uvítala vysoko nad poletujícími oblaky. Asi po hodině a půl také dorazila pěší jednotka. Pohled na nesportovní členy pěších nás lenochy ubezpečil, že lanovka byl skvělý nápad.
FIS Liberec pochválila
Zbytek týdne s výjimkou posledního dne byl ve znamení práce a kongresu. Na různých komisích členové libereckého týmu museli odprezentovat, jak Liberec zvládá svou hostitelskou roli největší sportovní akce FIS, Mistrovství světa v klasickém lyžování. Výsledek? Podle komisí si Liberec vede velice dobře.
Kongres a národní večírky
Byl by naivní, kdo by si myslel, že v obchodě, kterým sport také je, neexistují různé lobby skupiny a zákulisí. Aby byla zachována etiketa, pořádají na kongresu FIS různé země národní večírky a Češi nebyli výjimkou.
Místo hotelového baru, nebo rovnou postele, kam po maratónech prezentací či jednání zamířila většina lidí bez ohledu na národnost, zamířili Češi do nedaleké restaurace, kde byl Český den, leč zcela v africkém stylu.
Tyto večírky mají krom setkávání také hodnotu prestiže. Jací hosté navštíví který večírek je předmětem kuloárových diskuzí delegátů celého světa.
Jednoduše řečeno, kdo pořádá toto setkání, do poslední chvíle propadá stavům silné nervozity, jestli velké hvězdy dorazí.
Dorazily. Prezidentka MS Liberec Kateřina Neumannová tak mohla uvítat společně s konzulem ČR Petrem Rybákem, či v neposlední řadě prezidentem Českého olympijského výboru Milanem Jiráskem skutečně velká jména.
V příjemné atmosféře Českého večírku se dobře bavil například olympijský vítěz a několikanásobný mistr světa Vegard Ulvang z Norska, do diskuzí o lyžování i o životě se zde zapojil Švéd Thomas Wassberg, který je mnohonásobný držitel olympijské medaile a Olympu lyžování, dorazil jeden z hlavních představitelů FIS Jürg Capol, pod kterého spadají veškeré běžecké závody. Nechybělo ani mnoho dalších hvězd lyžařského nebe. „Jsem ráda, že to takhle dopadlo,“ okomentovala večer Kateřina Neumannová.
Tým z Harrachova přijel do Kapského Města získat pořadatelství MS v letech na lyžích. O to větší bylo zklamání na slavnostním vyhlášení.
Vítěz je jen jeden
„Pořadatelem mistrovství světa v letech na lyžích v roce 2012 se stává Vikersund, Norsko,“ zaznělo při ceremoniálu z úst prezidenta FIS Franka Kaspera.
Neúspěch zabolel všechny přítomné Čechy, lhostejno jestli ze Svazu lyžařů České republiky nebo z týmu MS Liberec 2009.
V obličejích lidí, kteří se přijeli utkat pod vlajkou Harrachova, rýsovalo se čitelné zklamání, byla velká touha zvítězit. Ten den nebylo do řeči nikomu. „Teď fakt ne. Třeba za hodinu, ale nechte mě to vydýchat,“ reagoval na moje dotazy slavný český skokan Pavel Ploc.
„I porážka je součástí sportu,“ okomentoval výsledek hlasování prezident Českého olympijského výboru Milan Jirásek.
Na konci světa
Posledním dnem byla sobota. Ačkoliv nás všechny večer čekal návrat do Čech, chtěli jsme se v tento druhý volný den s Jihoafrickou republikou rozloučit krásnou vzpomínkou.
Volba byla jednoznačná. Místo, kde podle starých map končil svět, bylo naším zakončením pobytu. Mys dobré naděje je až magicky krásný kout Afriky.
Pro mě osobně byl pohled na Mys dobré naděje symbolem a věřím, že i pro Liberec.
