Kliknutím zvětšíteJste maminkou dvou synů, zklidnila jste se poté, co jste se stala maminkou? Nebo ještě tu a tam zapaříte?
Určitě jsem se zklidnila a nesouvisí to jen s tím, že jsem maminkou, ale samozřejmě i s věkem a taky faktem, že se v této branži pohybuji už dlouho. Kdybych každý víkend pařila a pila alkohol, úplně by mě to odrovnalo. Taky mám ráda sport a přes týden hodně sportuji, i to jde proti alkoholu.
Na aktuální poměry bych řekla, že jste coby dýdžejka za mixákem během vystoupení poměrně hodně oblečená. Vyzývavé prádlo nenosíte.
Co se týče oblečení, mám ráda sportovní eleganci. Čas od času si obléknu crop top a odhalím břicho. Samozřejmě se jako žena chci líbit, image je pro dýdžeje dobrá, ale chci zaujmout hudbou, ne oblečením a vizáží. I u ostatních dýdžejů to tak mám. K čemu potom je sexy look, když hudba stojí za nic.
V plavkách se ale tu a tam vyfotíte. Jste na sebe přísná, co se týče stravy?
Jak už jsem říkala, ráda sportuji. Pohyb mi nedělá problém a jídlo taky ne. Naštěstí mám ráda lehčí jídla, jako jsou třeba saláty nebo ryby. Samozřejmě si občas dám i svíčkovou nebo smažák, ale určitě to není součást mého každodenního jídelníčku. Stravu si hlídám, ale ne nějak úzkostně, určitě si jídlo nevážím, aby bylo vše nutričně dokonalé. Spíše jsem si vybudovala dobré stravovací návyky a ráda se hýbu.
Už podruhé jste se zmínila o pohybu. Jste stále aktivní ve stolním tenisu, kterému se věnujete od mládí?
Ve stolním tenisu stále aktivní jsem. Minulý rok jsem hrála dokonce 1. ligu, na což jsem pyšná. Nad 1. ligou je už jenom extraliga, kterou hrají reprezentantky. Letos budu hrát 2. ligu. Ping-pongová sezóna začíná koncem září a v sezóně máme vždycky jednou za čtrnáct dní o víkendu zápasy, kde jako tříčlenné družstvo hrajeme proti dalším družstvům.
Stolní tenis mě opravdu baví, je to pro mě zpestření a ráda soutěžím. Trénovat musím pravidelně. Trénuji tak dvakrát třikrát týdně a mám i trenéra. Ping-pong mě opravdu chytil, dříve jsem hrála i tenis, ale upřednostnila jsem ten stolní.
„Nedávno jsme byli na premiéře v kině i s dětmi a moc jsme si to užili,“ pochlubila se Lucie
Máte doma stůl na ping-pong? Hraje s vámi někdo?
Stůl máme. Ale dům právě prošel velkou rekonstrukcí, tak nebylo kde hrát a v novém domě je teď místo herny hudební zkušebna. Synové hrají už druhým rokem ping-pong v oddíle, takže trénují tam. Je to stejně víc profi než doma. Ale přála bych si, aby se to kluci pořádně naučili a mohli jsme si spolu pořádně zahrát. Zatím je to tak, že je samozřejmě porazím a manžela taky. Kdybych hrála naplno, nedali by nejspíš ani jeden míček. Věřím ale, že se kluci zlepší a hra bude vyrovnanější. Já samozřejmě zestárnu a zhorším se a oni by se měli naopak zlepšit.
V poslední době jsem vás neviděla s manželem na žádné společenské akci pohromadě. Užíváte si spíš klidu v soukromí?
Do společnosti spolu občas vyrážíme, ale už ne tak často jako před deseti lety. Manžel s oblibou říká, že prožil večírků na tři životy dopředu. Už nám není třicet, abychom si každý víkend užívali na divokých večírcích. Mimo to máme také děti, i proto už nás tento životní styl neláká. Oba už jsme si zkrátka své užili. Jsme také pracovně vytížení, chceme dobře prezentovat svou práci a taky si pořádně odpočinout a nabrat nové síly.
Na jaře média spekulovala, že řešíte manželskou krizi. Bylo to poté, co jste přiznala, že spíte v oddělených ložnicích.
Je sice pravda, že máme oddělené ložnice, ale určitě nemůžeme hovořit o žádné krizi. Oddělené ložnice máme čistě z praktických důvodů a to, jak jsme k sobě s manželem ohleduplní, svědčí spíše o opaku nějaké krize. Často chodím z hraní kolem páté ráno a nechci nikoho rušit. Manžel naopak vstává brzy, a to by zase rušil on mě. (smích)
Dýdžejingu se věnuji už dvaadvacet let a po celou dobu mám tedy úplně obrácený režim, což se podepisuje i na kvalitě mého spánku. Abych se opravdu dobře vyspala, potřebuji mít úplnou tmu – zatáhnout si rolety a dát si na obličej masku. Každý drobný hluk mě probudí. Jsem taková princezna na hrášku. Když se pořádně nevyspím, necítím se dobře. Spánek ovlivňuje nejen zdraví, ale i psychiku.
Jak vzpomínáte na své dýdžejské začátky?
Na začátky vzpomínám víceméně dobře. Samozřejmě bylo těžké se prosadit, protože zvlášť v době, ve které jsem začínala, byl dýdžejing výhradně mužská záležitost. Na jednu stranu to pro mě bylo těžké, protože si okolí a kolegové říkali, že jako mladá holka, a ještě dobře vypadající, mám jednodušší cestu, protože všichni ti promotéři budou chtít ženu, kterou si přijdou fanoušci poslechnout jenom proto, že je to holka za dýdžejským pultem.
Musela jsem prokázat, že opravdu umím hrát, takže jsem mnohdy měla obrovskou trému, protože se na mě všichni soustředili a hodnotili mě. Některá hodnocení byla bohužel i nenávistná. Na druhou stranu to ale bylo jednodušší právě v tom, že žen bylo mnohonásobně míň. Tím pádem byla menší konkurence, člověk byl víc vidět a bylo tak jednodušší se prosadit.
Nyní už je ale žen dýdžejek spousta, což právě způsobuje, že je těžší se prosadit. Muži dýdžejové ale každopádně stále nad ženami převažují, rozhodně je ale žen více, než když jsem před dvaadvaceti lety začínala já.
Co se týče taneční scény, není v republice nikdo, kdo by vás neznal. Svádí to k otázce, zda máte coby hvězdný host nějaké speciální požadavky?
Nepatřím mezi umělce, kteří by při vystoupení měli nějaké náročné hvězdné požadavky. Záleží mi hlavně na tom, aby byl kvalitní zvuk. To je samozřejmě na techno hudbě tím nejdůležitější kritériem. Je potřeba opravdu dobrý zvukový aparát, to je moje priorita a hlídám si, aby kvalita byla v pořádku, publikum si mohlo vychutnat mou hudbu a z koncertu si lidé odnesli pořádný zážitek.
Co se týká zákulisí, stačí mi neslazená neperlivá voda a energy drink, protože většinou hraji v noci a jsem unavená. Alkohol moc nevyhledávám, dám si maximálně jeden drink, třeba Desperados.
Napadlo mě, zda mezi speciální požadavky nepatří to, že byste ráda svůj set odehrála třeba před půlnocí. Abyste byla dřív doma a mohla se coby maminka dvou kluků vyspat.
Tohle je opravdu dobrá otázka, přesně tohle mi totiž poslední dobou hodně radí moje kamarádky. Abych do svých požadavků zahrnula, že chci dohrát nejdéle o půlnoci. Je pravda, že už mi není dvacet a spánek je pro mě hodně důležitý. Můj manžel dokonce často říká a má pravdu, že zažívám každý týden jetlag, protože mám úplně přehozený režim. Nejsem si ale jistá, jestli by tento požadavek byl reálný.
V létě na festivalech by to ještě šlo, když ale přijde podzim a všechna vystoupení se stěhují zpátky do klubů, tam už je tento požadavek opravdu nemožný. Kluby se totiž zaplní většinou až kolem půlnoci, lidé jsou tak prostě naučení.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
