Z ramínka na šaty chci být dáma, říká břeclavská finalistka modelingové Miss

Prozradíte, jaké bylo finále?

Virtuální. Myslím, že teď už mohu říci, že bylo předtočené asi dva týdny dopředu. O tom jsme ale samozřejmě musely všechny mlčet, dokonce jsme i podepisovaly smlouvy o mlčenlivosti. Protože je právě virtuální realita budoucností, natáčelo se pomocí green screenů, tedy speciálně vytvořených pozadí.

Bylo těžké o výsledcích mlčet? Ptám se proto, že mně by to určitě dělalo potíže…

Vůbec ne (úsměv). Pochopitelně to na nás všech deset hned po vyhlášení padlo. Brečely jsme, objímaly jsme se. Pocity z výsledků jsme sdílely společně. Ten týden předtím, než se natáčelo, byl totiž obrovsky náročný. Měly jsme soustředění, kde jsme se učily choreografii a podobně. V jeho závěru jsme pak absolvovaly každá zvlášť asi dvacetiminutový rozhovor s porotou za zavřenými dveřmi. Mimo jiné jsme měly zhodnotit samy za sebe cestu soutěží. Co vše jsme udělaly proto, abychom uspěly, jak jsme na sobě pracovaly a podobně. Někdy to byly opravdu otázky na tělo (úsměv). Teď už známe výsledky dva týdny. Za tu dobu emoce opadly úplně.

Na mostě poškodil desítky dopravních značek. Hledá ho policie

Vzpomínáte si ještě na své pocity před vyhlášením? Byla jste nervózní?

Před finále už ne. Věděly jsme, že nejde o živý přenos. V okamžiku, kdy se něco pokazilo, například když některá z nás zakopla, se mohlo točit od začátku. Byla to pro nás spíš zábava, kterou jsme si užily.

Co se vám v tu dobu honilo hlavou?

Každá z nás určitě doufala v umístění. Každá z nás se snažila a udělala pro vítězství maximum. I já jsem doufala, že to, kam jsem se posunula, se mi vyplatí.

Teď už to určitě můžete prozradit – panovala mezi dívkami rivalita, nebo jste byly spíš kamarádky?

Po celou dobu soutěže jsem žádnou rivalitu nepocítila. Všechny jsme měly starosti samy se sebou, abychom dokázaly naplnit to, co se od nás očekává. Já jsem si našla hned dvě kamarádky – Janu Smejkalovou a Veroniku Šmídovou, která se shodou okolností umístila na skvělém pátém místě. Věřím, že se budeme potkávat a přátelství mezi námi přetrvá.

Máte v návaznosti na finále už nějaké nabídky z modelingové branže?

To vyloženě ne, ale hodlám nadále spolupracovat s Miss Czech Republic. Chci dělat modeling. Práci nám pomáhá shánět ředitelka soutěže Taťána Makarenko, která je vážně skvělá a moc si jí vážím. Docela mě začal bavit i Instagram. Zatímco dřív jsem nechápala, k čemu vlastně slouží a proč mám přidávat fotky a nahánět fanoušky, teď jsem si k němu našla cestu. Věřím, že díky účasti v soutěži pro mě bude snazší se i věnovat charitě. Ráda bych se v tomto směru zaměřila na děti, kterým se věnuji i v běžném životě. Pomáhat se dá i bez korunky.

Archeologové našli na Pohansku u Břeclavi čtyři kostrové hroby z 9. století

Co nejvíc vám dala soutěž?

Hodně jsem se zlepšila v komunikaci. Předtím jsem byla dost stydlivá. Jako modelka jsem moc mluvit nemusela, spíš jsem byla ramínkem na šaty, které si odchodí přehlídku a neočekává se od něj, že má na něco názor. Miss oproti tomu musí být dáma, která se umí vyjadřovat a správně volit slova a činy tak, aby ji lidé měli rádi, aby jim byla sympatická. Naučila jsem se také nebát sama sebe prosadit.

Co vás nyní čeká?

Jak už jsem říkala – budu se věnovat modelingu. Příští rok mě pak čekají státnice. Studuji Interaktivní média na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity. Když se mi podaří, budu bakalářka. A i nadále se budu věnovat tomu, co doposud – budu učit děti hrát na flétnu, jezdit jako vedoucí na tábory a podobně (úsměv).

Co vám po finále říkala rodina a přátelé?

Pochopitelně mi řekli, že pro ně jsem vítězkou já (smích)…

Skvosty pod vrstvou ušmudlanosti. Satirik Biler popisuje Brno v novém průvodci

Ovlivnil nějak přípravy na finále koronavirus?

Měly jsme štěstí, že když přišla pandemie, chybělo právě už jen finále. Všechna soustředění jsme do té doby absolvovaly. Jediné, co nám zrušili, bylo zahraniční soustředění v Zanzibaru.