„Původně jsme uvažovali s pomocí až voda trochu opadne, ale místní starosta nás požádal, abychom přijeli ihned. Okamžitě se nám začali hlásit lidé, takže v pátek nebyl problém zaplnit celý autobus,“ řekla tehdy organizátorka celého týmu Jana Eichlerová z Liberce.

Dobrovolníci přijeli do obce v pátek večer. S pomocí začali hned zrána, kdy se rozdělili do jednotlivých skupinek. „Starosta spolu s několika ženami všechno s naprostým přehledem koordinoval,“ sdělila Jana Eichlerová. „Osobně jsem pomáhala lidem, kterým nezbylo vůbec nic. Nějakým způsobem přišli o byt, a tak zhruba pět let dávali dohromady přízemní baráček. Pak přišla povodeň a zbyly jim akorát tři židle a jeden stůl. A k tomu navíc dluhy, které splácejí za opravu domu,“ popisovala své dojmy.

„Bylo velmi smutné vidět, jak lidé musejí vyhazovat svůj zničený nábytek. Měli například v rukou fotky, které byly součástí jejich celého života, provázely je se vzpomínkami a oni je museli zničit,“ pokračovala Jana Eichlerová. „Docházelo tam k takovým situacím, že lidé lopatami přehazovali i míšeňský porcelán. Museli vyhodit například drahé encyklopedie z minulého století, byly tam například i sbírky za čtvrt miliónu korun,“ dodala.

I přes katastrofální stav zažívali dobrovolníci i tragikomické situace. „Jednomu muži voda vyplavila nějaký předmět, o kterém tvrdil, že ho celý život hledá. Vlastně s takovou hořkostí, jakoby za to děkoval. Jiní lidé, kterým povodeň poničila dům, našli v bytě, který už léta nikomu nepatřil, vkladní knížku se sedmnácti tisíci korunami.“ Solidarita, která mezi lidmi stoupá, má ale tu a tam i své trhliny.

„Tím, že voda nesmetla celou obec, bylo vidět, jak doslova vedle souseda, který přišel o střechu nad hlavou, sedí ve svém nedotčeném domě na zahradě lidé a koupou se v bazénu, jakoby se nic nedělo,“ dodává. „Co mně ale přišlo jako neskutečný lidský hyenismus, byl například případ rabování, kdy tu načapali partu asi deseti Romů. Dokonce se tu objevili i falešní statici a vybírali od lidí peníze za odhad,“ vylíčila Eichlerová.