Za dva srpnové dny spadlo v Jizerských horách přes dvěstě milimetrů srážek, což je téměř čtvrtina toho, co spadne běžně ročně. Vodu zadržovaly zpočátku přehrady v Jizerských horách, Mšeno i vodní nádrž na Harcově. Všechna vodní díla na Nise zadržela přes šest milionů metrů krychlových vody. Například do Bedřichova přitékalo téměř osm metrů kubických za sekundu a odtok se dařilo držet v hodnotě pouhých 0,23 .

Zvrat nastal, když došlo k jejich naplnění. Kritický stav si vyžádal vyrovnání přítoku a odtoku na Harcovské přehradě. Záplavová vlna na Lužické Nise zatopila podniky pod Libercem, některé domy v Chotyni a Bílém Kostele, největší škody hlásil Hrádek nad Nisou. Na řece Smědé, kromě vesničky Višňová, voda bořila v Hejnicích a Raspenavě.

Při prvním vyčíslování škod hlásily vyplavené obce milionové škody. Osm milionů hlásila Višňová, obdobně na tom byla Raspenava, kde rozbouřená řeka smetla regulaci toku. Na jeden milion odhadovali dopad starostové Hejnic a Bílého Kostela, tehdejší starostka Hrádku hovořila o dvou milionech. V porovnání s Ústeckem nebo Prahou byly ztráty na Liberecku minimální.

Vlna solidarity se zdvihla záhy po hladinách řek. Lidé posílali pomoc konkrétním postiženým. Pekárna Odkolek vyráběla zvláštní zásilky pro Prahu. Do Neratovic vyjeli liberečtí chemici. Lidé na oběti záplav nezapomněli ani po uplynutí několika měsíců. Žáci základní školy v Chrastavě poslali sedmnáct tisíc korun vyplavené škole v Křešicích na Litomeřicku, do konce roku proběhla mnohá benefiční představení a povodním se věnoval také Primátorský den.